Nejčastější stereotypy a mýty o kabale 7

Mýtus 7: Kabalisté přikládají zvláštní význam amuletům, svěcené vodě a červeným nitím jako prostředkům ke zlepšení života.

Odpověď: Kabala neučí člověka o ničem, co se děje v našem hmotném světě, a proto není použitelná jako prostředek k obohacení, dosažení cti a slávy. Kabala je nám dána proto, aby člověka vytáhla z vnímání tohoto světa k vnímání duchovního světa (reality pociťované dalším smyslovým orgánem, duší). Proto všechny techniky, které člověk používá k úspěšné existenci v tomto světě, nejsou pravou kabalou.

Definici kabaly najdeme v článku „Podstata vědy kabaly“ od Ba’ala HaSulama, který je v této oblasti nezpochybnitelnou autoritou. Píše následující: „Věda kabala je kauzálním řádem sestupujících Vyšších sil, podléhajících trvalým a absolutním zákonům, vzájemně souvisejících a zaměřených na odhalení Nejvyšší řídící síly (Stvořitele) člověku v tomto našem světě.“

To, že amulety a zaklínadla jsou zakázány, říká i velký Ari. Neměli bychom je používat, protože tím člověka uvádíme do mylných představ. Člověku se zdá, že v těchto předmětech jsou nějaké nadpřirozené síly, zatímco ve skutečnosti je celý účinek založený pouze na jejich psychologickém působení na člověka.

Člověk hledá pocit bezpečí, jistoty. Existuje mnoho pověr o všem, co souvisí se štěstím tam, kde není možné předem předvídat výsledek. V takových případech člověk použije jakékoliv metody, aby překonal svou psychickou nejistotu. To mu pomáhá překonat těžkosti a v tomto smyslu je jeho jednání naprosto oprávněné. Je však třeba si uvědomit, že moc člověka nepochází z nadpřirozené síly amuletu, ale z jeho víry, že amulet tuto moc má.

Kabalisté takové jednání přísně zakazují, protože vytváří mylnou představu o duchovním světě: člověk si začne představovat duchovní svět v podobě tajemných sil, v hmotných předmětech tohoto světa, ve zvláštních vztazích písmen, v kódech a zaklínadlech. Musíme z toho vyrůst a pochopit, že v tomto případě léčí pocit jistoty, nikoli Vyšší síla.

Jaké požehnání se má říkat při vázání červeného provázku? Můžete například říci: “Přeji si, aby mi víra v červenou nit pomohla psychicky překonat všechny těžkosti.” Při tom však nijak nespojujte tuto nitku se Stvořitelem. Se Stvořitelem vás může spojit pouze snaha stát se Jemu podobným, a ne vaše snaha co nejlépe se zařídit v tomto světě a uniknout neštěstí, které vám Stvořitel posílá ne proto, abyste jim unikali, nýbrž abyste se z nich mohli obrátit k Němu.

Když si myslíme, že svatost je v nitkách, vzduchu a zemi, redukujeme duchovní na materiální úroveň, a tomu se říká modlářství. Pro psychologickou podporu si lidstvo vytváří všemožné rituály. To je sice opodstatněné, ale je třeba si uvědomit, že to nemá nic společného s duchovním, a že svatost není v žádných amuletech a kamejích.

Svatost je vlastností dávání. Celý náš svět je sobecký a zmíněné metody jsou určeny k psychickému uspokojení člověka. Pokud si sobecky pořizujeme amulety a červené nitky, abychom se lépe zařídili na tomto světě, nemůžeme dosáhnout ničeho Vyššího, ničeho, jen vnitřní egoistické podpory.

Vyšší svět je svět, který se řídí zákony vlastnosti dávání, v němž se nacházejí a působí pouze síly a city bez hmotného oděvu. Člověku se zjevuje až na základě studia původních pramenů. Ba’al HaSulam ve svém článku “Předmluva k Učení Deseti Sfirot” (str. 155) píše, že během studia původních materiálů (“Knihy Zohar” a spisů Ariho s jeho komentáři), a v míře usilování člověka o poznání svého dokonalejšího stavu, na něj působí napravující světlo. Na druhou stranu, pokud někdo studuje jiné než původní kabalistické texty, žádné čestné úmysly jeho povahu nezmění.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *