Neutralita na internetu neexistuje, protože neutralita neexistuje

Larry Sanger, spoluzakladatel Wikipedie, nedávno kritizoval internetovou encyklopedii, na jejímž vzniku se podílel, za její nedostatečnou neutralitu.
Není to poprvé, co tak učinil. Dne 14. května 2020 Sanger na svém osobním blogu napsal: “Wikipedie již nemá účinnou neutrální politiku”. Místo toho uvedl, že “Wikipedie nyní propaguje kontroverzní názory na politiku, náboženství a vědu”. Minulý měsíc Sanger svá tvrzení zopakoval. Příběh z 16. července zveřejněný na Fox News citoval z rozhovoru, který Sanger poskytl dva dny předtím televizní stanici LockdownTV. Podle tohoto příběhu “‘Wikipedie je nyní každému známa tím, že má ve světě velký vliv… takže v zákulisí se hraje velmi velká, odporná a složitá hra, aby články říkaly to, co někdo chce, aby říkaly,’ řekl Sanger a dodal, že stránka je liberálně zaujatá.” Aby jedním slovem shrnul, čím se Wikipedie stala, řekl její spoluzakladatel: “Slovo pro to je propaganda.”

Před několika lety byla síťová neutralita velkým tématem. Je o ní dokonce rozsáhlé heslo, hádáte správně, na Wikipedii. Zásada neutrality sítě vyžaduje, aby poskytovatelé internetu nediskriminovali jednotlivce ani organizace. Podle Investopedie “síťová neutralita stanoví, že poskytovatelé služeb by neměli zpomalovat ani [sic] blokovat obsah uživatelů”. Sanger však tvrdí, že jeho vlastní výtvor tato ustanovení nesplňuje.

Podle mého názoru není problém ve Wikipedii ani v žádné jiné platformě, která nedodržuje podmínky síťové neutrality. Problém je v tom, že od nich očekáváme, že tyto podmínky vůbec splní. Je lidsky nemožné být neutrální. Názor si vytvoříme v okamžiku, kdy se s něčím setkáme: s osobou, událostí nebo myšlenkou. Jsme všechno možné, jen ne neutrální, jak tedy můžeme chtít, aby naše jednání na internetu bylo nestranné?

Kolektivní vina a osobní odpovědnost

Jsme od přírody egoističtí. Možná si to nechceme připustit, ale jediný pohled na stav dnešního světa svědčí o míře naší sebestřednosti. Je-li tomu tak a jsme-li tak hluboce zaujatí, že často nejsme schopni vidět vlastní zaujatost, jak můžeme vytvořit něco neutrálního? Kdo by to od nás vlastně vůbec očekával? Který člověk se zdravým rozumem by si myslel, že lidé mohou napsat heslo do encyklopedie, aniž by reflektovali své názory na dané téma?

Naštěstí si myslím, že lidé začínají chápat, že jsme krmeni pokřivenými fakty a falešnými “pravdami”. Stále chceme konzumovat média, která odrážejí naše názory, která nám dávají pocit, že máme pravdu, a která uspokojují naše ego, ale myslím, že si začínáme uvědomovat, že krmit nás falešnými příběhy není v našem nejlepším zájmu. Otázkou je, jak dlouho to ještě budeme ochotni tolerovat, než řekneme: “Dost! Už se nemůžeme dál otáčet zády k pravdě.”

Jakmile dospějeme k tomuto rozhodnutí, pochopíme, že nikde neexistuje neutralita, protože jsme ze své podstaty zaujatí a sebestřední, a proto jsme příčinou toho, že nemůžeme vidět svět takový, jaký je. Ačkoli existuje kolektivní vina a my jako druh jsme sobečtí, existuje také osobní odpovědnost – uvědomění si, že skutečnost, že každý je egoistický, neomlouvá to, že já jsem takový. Bez ohledu na všechny ostatní nesu svou vlastní odpovědnost, zejména proto, že jsem si vědom svých chyb. Proto mě konstatování “Všichni ostatní jsou také takoví” nezbavuje odpovědnosti za to, co jsem mohl napravit, ale nenapravil.

Společnost dárců

Jakmile si dostatečný počet lidí uvědomí, že naše vlastní ego nám brání vidět svět správně, a proto budujeme pokřivený svět, odrazí se to na zbytku lidstva a začne změna. Nedokážu říct, kolik lidí bude potřeba k nastartování posunu, ale až dosáhneme kritického množství, nahradíme v současnosti převládající pocit vlastní omezenosti pocitem vzájemného propojení.

Místo toho, abychom měli potěšení z toho, že si nárokujeme to, o čem jsme přesvědčeni, že je naše, budeme se těšit z toho, že můžeme poskytnout to, co můžeme. Jakmile se společnost stane společností dárců, rozšíří se v komunitách a rodinách atmosféra vzájemné odpovědnosti a zájmu o druhé a svět kolem nás se změní k lepšímu.

Pak nebudeme usilovat o síťovou neutralitu, ani o žádnou jinou neutralitu, protože jediným důvodem, proč o ni nyní usilujeme, je naše dispozice využívat a zneužívat ostatní. Ale až bude naším cílem povzbuzovat a podporovat ostatní, nikdo o neutralitu usilovat nebude.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *