Záruka osvobození se od mylných představ
Filosofie a většina lidí obecně věří, že materiální svět vzešel z duchovního.
A skutečně, kabala říká totéž: došlo k rozbití světů a společné duše, přání ztratila své clony, stala se egoistickými a postupně klesala níž a níž, až spadla do „tohoto světa“.
Následkem toho je naše existence v tomto světě a všechny naše orgány cítění a vnímání.
Z toho vyplývá, že jsme sem „přišli“ z duchovního světa – odnikud jinud. Ať už je to jakkoli, materiální je důsledkem duchovního. Otázkou zůstává, zda se materiální svět zcela oddělil od duchovního, nebo s ním stále má nějaké nepřímé spojení.
Filosofie ani přírodní vědy tohoto světa, které se nacházejí v rámci jednoho egoistického přání, však nejsou schopny zkoumat sílu odevzdávání. Proto nemají žádný kontakt s duchovním světem a mohou o něm pouze spekulovat.
Vznikají tak „vědecké“ výzkumy toho, co je považováno za duši, nebo údajné záchytné body jejího spojení, které jsou však založené na nesprávných definicích duchovního.
Nebo jde o filosofické úvahy lidí, kteří nemají žádné nástroje ke zkoumání ani skutečné spojení s duchovním světem, tedy vědecký přístup, a pouze si něco domýšlejí. A člověk si může vymyslet cokoliv – lidská fantazie nezná hranic.
Například existují výzkumy, které zkoumají změnu hmotnosti těla před smrtí a po ní, a údajně považují rozdíl za hmotnost duše. Takto duši „váží“… Nebo zaznamenávají elektrické impulzy v mozku v okamžiku smrti a považují to za projev duše opouštějící tělo.
Různé halucinace v mozku během klinické smrti, jejichž povaha je podobná snům, se považují za vjemy duchovního světa, do kterého člověk „vystupuje“ a poté se „vrací“ zpět k nám, když znovu nabývá vědomí.
Všechny tyto představy jsou způsobeny nedostatkem správného vymezení pojmu duchovního, a proto lidé mylně věří, že se mohou duchovního dotknout a zkoumat ho.
Správné definice
Duchovní je však realita, která je nad naším egoistickým přáním, nad naší hmotou. Zde již vzniká problém s vnímáním reality, protože si člověk plete, co je hmota. Podle známé definice je hmota objektivní realita, která nám byla dána v pocitech. Ale co vlastně cítím? Své vlastní přání!
To lidé nechápou, myslí si, že hmota jsou pevná tělesa, kapaliny, čtyři elementy: „oheň, voda, vzduch, země“ nebo neživá, rostlinná, živočišná a lidská úroveň. Kabalisté však říkají, že hmota je přání, zkoumáme přání – své vlastní!
To však je pro nás naprosto nepochopitelné. Vidím před sebou železnou trubku, kterou ani nedokážu pohnout, a říká se mi, že je moje a že je uvnitř mě… Z toho už člověk upadá do úplného zmatku a je velmi obtížné pokračovat v rozhovoru.
Je tedy nutné překonat mnoho překážek, než dosáhneme takového pohledu na realitu a definice všech jevů, z nichž budeme moci na realitu nahlížet společně s vědci a filosofy. Do té doby se každý nachází ve své vlastní „představě“, což vede k velkému zmatku.
Hlavní problém spočívá v rozdílnosti definic: co je duchovní a co materiální. Nejčastěji se pod duchovním životem chápe kultura nebo jakákoli lidská činnost. V tomto smyslu je duchovní i jakýkoli tanec.
Tyto nesprávné definice lidi velmi matou a brání seriózní diskuzi. Proto je především nutné světu dát správné definice: co je duchovní a co materiální, co je život a smrt, co je Vyšší realita. Tímto vyřešíme všechny problémy. Správné definice je třeba pevně zakotvit v mysli a teprve skrze ně nahlížet na realitu – a tehdy se určitě nezmýlíme.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!