Proč antidepresiva nezlepšují kvalitu života?
Očekávali bychom, že lidé s depresí se budou cítit lépe, pokud budou užívat antidepresiva. Překvapivě, obrovská studie, která zkoumala 17,5 milionu dospělých, kterým byla v letech 2005–2016 každoročně diagnostikována deprese, dospěla k závěru, že tomu tak není.
Podle studie „O reálném účinku užívání antidepresiv na kvalitu života souvisejícím se zdravím“ antidepresiva v průběhu času nezlepšují kvalitu života pacientů (Health Related Quality of Life – dále HRQoL). Kromě toho studie dospěla k závěru, že: „budoucí studie by se neměly zaměřovat pouze na krátkodobý účinek farmakoterapie [léčby léky], ale měly by spíše zkoumat dlouhodobý vliv farmakologických a nefarmakologických intervencí na HRQoL těchto pacientů.“ Je zřejmé, že depresi nelze vyléčit léky. Jediným řešením je zabývat se základní příčinou deprese, nic jiného nepomůže.
Léky jsou chemické látky, které mohou ovlivnit naše pocity. Emocionální uspokojení je však mnohem víc než jen dočasný pocit, který vyprchá, když koncentrace léčiva v krvi klesne. Citová spokojenost, jejíž nedostatek způsobuje depresi, je totiž výsledkem spojení člověka s pramenem života, s místem, který oživuje všechno kolem nás. Tak jako necítíme kyslík ve vzduchu, ale okamžitě pocítíme, když jeho koncentrace klesá, necítíme, že jsme spojeni s pramenem života, ale určitě cítíme, když jsme se od něho odtrhli.
Pramen života je životní síla
Pramen života je životní síla, která vytváří a udržuje všechno kolem nás. Udržuje dynamickou rovnováhu mezi dvěma protiklady, které si obecně můžeme představit jako dávání a přijímání. Tyto protiklady se projevují na každé úrovni různě: noc a den, jaro a podzim, život a smrt, láska a nenávist atp.
Když jsme od nich odděleni, cítíme se dezorientovaní, nejistí a bez cíle. Představte si, že jste ve vesmíru a kolem vás není nic, dokonce ani hvězdy či planety, které by vám ukázaly, kde se nacházíte. Můžete dýchat, ale nic z toho, co děláte, nemá žádný účinek. Když jsme na Zemi, na naše tělo působí obrovský tlak vzduchu, gravitace tlačí naše tělo směrem dolů, měnící se počasí a denní rytmy nám diktují, co máme dělat.
I lidé, kteří jsou kolem, nás nutí jednat a myslet tak, jako bychom se jinak asi jednat a myslet ani nerozhodli, kdyby tohoto sociálního tlaku nebylo. Avšak právě tyto tlaky a protitlaky, které si zevnitř vytváříme, nám dávají pocit, že jsme živí a vitální. Udávají nám směr, podněcují naše jednání a umožňují nám hodnotit náš život.
Když se příliš soustředíme na sebe, ztrácíme kontakt s druhými, naše lidské a sociální vazby se rozpadají a náš nejcennější kanál pro spojení s pramenem života, tou životodárnou silou, se zablokuje. Proto se lidé bez zdravých sociálních vazeb necítí vitální a živí, přestože jim fyzicky nic není.
Směr a smysl života
Čím více se rozvíjíme, tím více potřebujeme emocionální uspokojení. Pokud jsme dříve potřebovali sociální vztahy především k tomu, abychom uspokojili své potřeby k přežití, jako je jídlo a práce, modernizace nám relativní zabezpečení fyzické pohody usnadnila. V důsledku toho naše sociální vazby změnily svůj účel a namísto zabezpečení našeho přežití nám poskytují důvod k přežití. A tak místo toho, aby se jejich význam zmenšil, staly se samotným smyslem našeho života.
V nesčetných studiích se ukázalo, že člověk s dobrými sociálními vazbami je mnohem šťastnější a mnohem méně náchylný k depresím než introvertnější člověk. Opět je to interakce tlaku a protitlaku, která nám dává pocit životní síly, smysl a směr. Prostředek na depresi tedy není v lécích, které nemají žádný vliv na naše sociální vazby, ale v budování smysluplných sociálních vazeb, které nám poskytnou emocionální uspokojení.
To neznamená, že bychom všichni měli mít spoustu přátel, nebo že bychom neměli být sami. Naše přirozená dispozice k družnosti nebo soukromí by měla zůstat zachována. Každý člověk, ať je jakkoli uzavřen, však potřebuje sociální vazby. Naším cílem je, aby vazby, které máme, měly smysl.
Naše sociální vazby by měly být takové, abychom se navzájem podporovali a povzbuzovali k realizaci svého potenciálu. Měli bychom se naučit vnímat rozdíly mezi námi ne jako důvody k odloučení, ale jako perspektivy, které nás obohacují o názory, na které bychom sami nepřišli. Tak jako noc dává smysl dni, opačný názor než můj dává smysl mému vlastnímu názoru.
Vzpomeňte si například na demokracii. Jaký význam by mělo toto slovo, kdyby měl každý stejný politický názor?
Proto jediným způsobem, jak zlepšit kvalitu našeho života, je mít co nejvíce názorů v rámci téže společnosti, zachovat soudržnost společnosti a zároveň udržovat tyto všechny rozdílné názory „naživu a v plné síle“.
Toto nás udrží ve spojení s pramenem života, s rozpory, které dávají životu směr i smysl a které nám poskytují emocionální uspokojení.
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!