Koronavirus – štěstí v neštěstí?

Život po koronaviru se sice vrátí do normálních kolejí, avšak to, co dnes považujeme za normální, už nebude platit. Poté, co odezní příznaky konzumního nadužívání, lidé se probudí do nové reality. Čím déle bude lidstvu trvat, než překoná COVID-19, tím více se budou lišit naše životy po koronaviru.

Nejlepší scénáře předpovídají, že vakcína proti viru bude veřejnosti k dispozici až koncem roku 2020. Kolik podniků přežije nucené uzavření na tak dlouhou dobu? Kolik rekreačních a zábavních podniků může zůstat vyřazených několik měsíců?

Ale jak bez nich budou vypadat naše životy?

Podle mého názoru nedojde k úplnému zrušení rekreace a zábavy, ale budou existovat v mnohem menším rozsahu a vypadat jinak. Dokážete si to představit? Dokážete si představit život, který nespočívá v honbě za očekávaným potěšením, jež téměř vždy končí spíše rozmrzelostí, jež nás nutí hledat další slíbenou blaženost, a to jenom proto, abychom místo ní zase nalezli jen další nesplněný slib? Co by nás mohlo uspokojit, pokud vyšší moc nezastaví naši nekonečnou a marnou honbu za potěšením?

Právě nyní existuje kolem pandemie COVID-19 více otázek než odpovědí. Kromě těch obvyklých, jako například kdy bude nalezena vakcína, existují také velmi hluboké otázky, které tento mikroorganismus vyvolává. Například nám zabraňuje nadále znečišťovat planetu. Tím, že radikálně omezuje lety, dopravu a produkci, drasticky snižuje naši uhlíkovou stopu a zlepšuje kvalitu ovzduší, dochází ke snižování úbytku přírodních zdrojů. Také lidstvu pomáhá splnit sen vytvořený milovníky životního prostředí, jako Greta Thunberg a miliony dalších, kteří trpí kvůli škodám, jež naší planetě působíme. Je tedy virus tak špatný? Nebo je špatný jen pro nás a pro zbytek reality je dobrý? Ale pokud je to takto, jsme v rozporu s realitou, a to rozhodně není dobré. Jak jsme k tomu dospěli?

Jak jsem řekl, na zodpovězení těchto otázek je dosud příliš brzy; jsme stále v tom, čemu se v novinách říká „rozvíjení příběhu“. Ale poté, co se věci uklidní a usadí, již nyní není pochyb o tom, že uvidíme jiný obrázek než před tím, co byly uvedeny do pohybu.

Několik bodů reflexe

Zde jsou některé věci, o nichž v těchto dnech přemýšlím:

1. Pokud přírodu necháme samotnou, je harmonická a vyvážená. Avšak pokud je narušena rovnováha, například přemnožením některého druhu, příroda najde způsob, jak přebytek vyrovnat buď tím, že zvýší počet predátorů proti tomuto druhu, nebo nějakým jiným způsobem. Pokud se nám zdá, že se nás příroda pokouší vyřadit, myslím, že bychom se měli zeptat, proč to dělá. Stali jsme se pro přírodu natolik škodlivými, že je nucena se některých z nás zbavit?

2. Jestliže se v případě viru jedná o způsob, kterým příroda likviduje lidstvo, znamenalo by to, že pokud bychom se nechovali tak špatně, virus by ani nevznikl?

Zde jsou hlubší otázky, na které se můžeme ptát:
3. Dosud s námi koronavirus zacházel docela „jemně“. Počet obětí je relativně nízký a příznaky jsou většinou mírné. Zároveň vidíme, že se viru nějakým způsobem podařilo oddělit všechny naše vzájemné vazby; izoluje nás od sebe a rozbíjí náš předchozí způsob života. Zatím však nehrozí, že bychom kvůli němu úplně vyhladověli. Co to pro nás znamená? Mohl by to být způsob, kterým nám příroda sděluje, že problém se nachází v našich vztazích? Kdybychom k sobě byli více empatičtí, ohleduplní, jaký vliv by to mělo na nemoc? Ale možná je už pozdě na to, abychom nyní začali s empatií a ohleduplností; nejspíš prostě budeme muset projít bouří a pokusit se být jinými, až odezní. Ale potom možná…

4. Příroda je, jak již bylo řečeno, vyvážená. Lidé evidentně ne. Chováme se povýšenecky k přírodě i jeden ke druhému a nikdy si nepřestáváme hrát na kohouta na hnojišti. Myslíme si to, co si nemyslí žádné jiné stvoření – že jsme přírodě nadřazeni, že ji můžeme porazit, pokud to budeme zkoušet dostatečně tvrdě a dlouho. Může být tento rozpor mezi přírodou obecně a lidskou přirozeností příčinou této exploze?

Tak či onak, virus je svým způsobem maskovanou pomocí. Podobné úvahy jsme potřebovali. Když dnes vidím počet lidí, kteří se ptají nebo sympatizují s těmi, kdo se ptají, cítím optimismus. Vakcínu proti koronaviru objevíme. Avšak otázka, která mě trápí nejvíce, zní, zda objevíme vakcínu proti nemoci, která nás sužuje po staletí – proti naší sobecké lidské přirozenosti.