V chmurném světě existuje cesta ven

Pokud by jedno slovo mohlo vystihnout současné pocity lidstva, bylo by to slovo „nejistota“. Celý svět ztrácí směr, lidé žijí bez možnosti předvídat nějakou jasnou budoucnost. Nevědí, co se dál stane – zítra, v příštích měsících, za rok. Od nových variant coronaviru až po extrémní počasí – vše se stává stále nepředvídatelnějším.

A jakkoliv to vypadá pochmurně, pod tímto zmatkem se skrývá dobrý úmysl přírody otevřít nám oči, abychom viděli, že naše nekonečná honba za materiálními požitky je nesmyslná, marná, a že nastal čas usilovat o vyšší a trvalé naplnění života.

Nejistota je patrná ve všech oblastech: na vedoucích představitelích zemí, na našem pracovišti, v ekonomice, ve společnosti, v našich rodinách. Ocitli jsme se ve slepé uličce. Panuje pocit bezmoci a zoufalství a skutečně nikdo neví, kudy dál.

Nevíme, co nabídnout našim dětem. Mladým lidem chybí dobrý příklad, který by mohli následovat, a profese, které si dříve mohli vybrat, se v dnešní rychle se měnící realitě mohou brzy stát bezpředmětnými. V každém případě nemají žádnou motivaci a odhodlání strávit mnoho let studiem, když na obzoru reálně nic „nezáří“.

Není touha kráčet dopředu

Jestliže jejich rodiče byli hnáni k tomu – pracovat denně nekonečné hodiny, aby se vypracovali, děti už takto dál žít nechtějí. Zdá se, že se poučily a uvědomují si, že nemá smysl v tom neustálém úsilí plýtvat svou energií jen proto, aby se nakonec cítily prázdné.

Mnoho mladých lidí se přestalo honit za velkými úspěchy a místo toho se snaží v životě jen přežít, ukrátit si čas připojením k elektronickým zařízením a odpojením se od svého okolí.

Obecně, podněty k rozvoji, které jsme my v minulosti měli, se vytrácejí. Začali jsme chápat, že už není kam jít, že už není touha kráčet dopředu, že už není žádná síla, která by nás poháněla vpřed. Z toho pramení naše zoufalství, deprese a bezmoc. Dokud lidé nezačnou hledat nějaký smysl života, budou se stále častěji objevovat výroky typu: „Bylo by mi lépe mrtvému než živému“.

Bez jasné budoucnosti a cíle nemá člověk sílu žít. Tento trend vidíme všude na světě, ve větší či menší míře, v závislosti na povaze lidí nebo na podmínkách v jejich jednotlivých zemích. Rozhodně se však jedná o celosvětový jev.

Skutečný smysl našeho života nelze nalézt v tomto světě

Je to poprvé v historii, kdy nikdo jednoduše neví, co se děje. Panuje všeobecný pocit šoku. Netušíme, jak ovlivnit to, co se odehrává, jak vést nebo být vedeni. Význam lidského, vědeckého, technologického a ekonomického rozvoje dosaženého v průběhu generací klesá, protože si nyní klademe otázku, zda vše, co jsme dosud vybudovali, má nějakou skutečnou hodnotu, která by nás učinila šťastnými, naplněnými.

Tohoto bodu zlomu jsme dosáhli z nějakého důvodu. Takový stav beznaděje se ukazuje proto, abychom si uvědomili, že z tohoto bludiště se nemůžeme dostat vlastními, individuálními silami. Tato situace nám ukazuje, jak moc jsme se jeden druhému odcizili. Kdybychom nebyli tak polarizovaní a rozdělení, necítili bychom se tak osamělí, nejistí a úzkostní. Byli bychom mnohem odolnější, sebevědomější a plní naděje do budoucna.

Proto to, co vnímáme jako všeobecnou krizi a zlo, je ve skutečnosti práce přírody – Vyšší síly, která je veskrze dobrá – tlačí nás kupředu, aby napravila naši sobeckou povahu a škodlivé vztahy k druhým, což je hlavní příčina všech našich potíží.

Dnes už nebudeme schopni úspěšně řídit svůj život ani přežít bez metody, která by nás vedla, metody spojení. Učí nás, že skutečný smysl našeho života nelze nalézt v tomto světě, v pozemské pomíjivé hmotě, ale pouze nad ním. K tomuto vznešenému stavu se budeme moci povznést pouze tehdy, když se spojíme a vybudujeme společnost skutečně založenou na principu lásky k druhým, na vzájemné péči a reciprocitě. Tím budeme schopni vytvořit tu nejúrodnější půdu pro radostnou existenci.

Na cestě od lásky k sobě k lásce k druhým se změní náš obraz reality. Naše smysly se obnoví, mysl a srdce změní směr zevnitř ven a odhalí se nám protější svět. Najednou vnímáme vyšší, širší svět. Ten je v dokonalém spojení se silou, která v přírodě vše řídí a vyvažuje, a tím dosahujeme smysluplného života a věčného naplnění.