O Cabalista (2)

Do livro “O Cabalista”

SETE ANOS SE PASSAM. SETE ANOS DE ESTUDOS, PROCURANDO, E ESPERANDO POR UMA RESPOSTA.

***

***

O VELHO BARUCH E YEHUDA DE 15 ANOS ESTÃO SENTADOS À MESMA MESA, NAS MESMAS POSIÇÕES.

YEHUDA ESTÁ LENDO, MOVENDO O DEDO AO LONGO DAS LINHAS DO LIVRO, BARUCH ESTÁ OUVINDO E BALANÇANDO A CABEÇA DE VEZ EM QUANDO.

NEVE ESTÁ CAINDO FORA DA JANELA, ENGOLINDO A CASA VELHA DE BARUCH.

DOCUMENTÁRIO EM PRETO E BRANCO MOSTRAM AS CELEBRAÇÕES DO ANO NOVO DE 1900. GRANDES ÁRVORES DE NATAL DECORAM AS RUAS DE SÃO PETERSBURGO, PARIS, NOVA IORQUE, E VARSÓVIA. VITRINES DAS LOJAS BRILHAM COMO JÓIAS NAS GRANDES CIDADES. PESSOAS FELIZES CARREGANDO SACOLAS DE COMPRAS ESTÃO ANDANDO PELAS RUAS.

DE MÃOS DADAS, UM MENINO E UMA MENINA ESTÃO PATINANDO NO GELO, RINDO. ACIMA DO RINQUE DE PATINAÇÃO, O NÚMERO 1900 ESTÁ BRILHANDO EM CORES VIBRANTES.

UM NOVO SÉCULO ESTÁ COMEÇANDO. NINGUÉM SABE AINDA QUANTAS TRAGÉDIAS ELE RESERVA.

UMA CARROÇA ESTÁ MOVENDO-SE NUMA ESTRADA ESBURACADA, AS RODAS RANGENDO. ESTÁ GAROANDO.

UM CAVALO MAGRO MAL SE MOVE, SEUS PÉS AFUNDAM NA LAMA PROFUNDA DO OUTONO, O COCHEIRO ESTÁ COCHILANDO.

YEHUDA DE QUINZE ANOS SE SENTA DESCALÇO NA BORDA DA CARROÇA, SUA CABEÇA COBERTA COM UM PANO ESFARRAPADO. ELE ESTÁ SEGURANDO UM LIVRO NAS MÃOS. SUAS BOTAS MOLHADAS ESTÃO PRÓXIMAS A ELE SOBRE A PALHA SUJA.

YEHUDA LEVANTA OS OLHOS E VÊ PINGOS DE CHUVA ESCORREREM DAS FOLHAS MOLHADAS NAS ÁRVORES DA FLORESTA. AQUI E ALI, UM COGUMELO ESPREITA DE DEBAIXO DAS FOLHAGENS. FRAMBOESAS MADURAS, CHEIAS DE GOTAS DE CHUVA, ENVERGAM OS TALOS DE SEUS ARBUSTOS.

YEHUDA SORRI. ELE CONTINUA SEU PASSEIO, SORRINDO ENQUANTO ELE SE APROXIMA DA CASA DE BARUCH.

YEHUDA SALTA DA CARROÇA, PEGA SEUS SAPATOS, E CORRE PARA A CASA.

BARUCH ESTÁ SENTADO COM AS COSTAS PARA A ENTRADA E NÃO SE VIRA AO RANGER DA PORTA ABERTA. YEHUDA CAMINHA ATÉ À MESA. BARUCH AINDA NÃO O NOTA. YEHUDA SE SENTA À MESA EM À FRENTE BARUCH. OS OLHOS DE BARUCH PARECEM ESTAR CONCENTRADOS EM UM PONTO MUITO ATRÁS YEHUDA.

Yehuda (murmura):

Sou eu, Baruch, eu.

BARUCH TOCA A MÃO DE YEHUDA.

-Sou eu, Yehuda. Você não me reconhece?

-Yehuda, – Baruch repete.

BARUCH VOLTA AOS SEUS SENTIDOS.

-A-a-a-ah, você está aqui.

Yehuda (preocupado):

Você está bem, Baruch?

Baruch (silenciosamente):     Claro. O que poderia acontecer comigo?

Yehuda (levantando-se inesperadamente):

Você provavelmente quer ficar sozinho.

Baruch:           Sente-se.

YEHUDA SENTA.

Baruch:           Hoje eu sinto saudades do meu professor, Mendel de Kotzk.

Sente-se, partilhe a minha saudade.

BARUCH SILENCIOSAMENTE BALANÇA A CABEÇA.

-Ele queria ascender em uma vida todos os graus separando-nos do Rei como para nunca mais voltar a este pântano imundo.

BARUCH ESTENDE AS MÃOS.

-Nós acreditamos nele. Nós o seguimos, nos dedicamos ao nosso Mendel, nossa comuna, nosso Kotzk!

***

KOTZK.14 ENTARDECER.

UMA CASA DE MADEIRA ENEGRECIDA PELA CHUVA.

A LUZ DE UMA LAMPARINA DE ÓLEO PISCA ATRAVÉS DA JANELA.

A LÂMPADA ESTÁ SOBRE UMA MESA CERCADA POR MAGROS E MAL VESTIDO ALUNOS HASSÍDICOS DE OLHARES ARDENTES.

TODOS OS OLHOS ESTÃO FIXOS EM SEU MESTRE DE 40 ANOS, MENACHEM MENDEL.

O COLARINHO DE SUA CAMISA MANCHADA ESTÁ RASGADO, SEU CABELO DESPENTEADO, MIGALHAS DE PÃO ESTÃO POR TODA SUA BARBA DESGRENHADA.

ELE ESTÁ FALANDO APAIXONADAMENTE, ASSIM COMO BARUCH, ACENANDO COM AS MÃOS. ELES PARECEM MUITO PARECIDOS.

A voz de Baruch:  Nós decidimos tomar o Criador de assalto. Por longas noites com fome, ficamos congelados diante de nosso professor, e ele diante do Criador.

NÓS VEMOS O JOVEM BARUCH ATRÁS DA MESA.

ASSIM COMO OS OUTROS, SEUS OLHOS NUNCA DEIXAVAM OS OLHOS DE MENDEL.

A voz de Baruch:  Uma garrafa de vodka, três cebolas, alguns pães, e o Criador – o Grande e Verdadeiro! Exatamente aqui! Bem próximo de nós!

Veja-O! Sinta-O!

OS HASSÍDICOS15 SEGURAM SEUS COPOS SUJOS CHEIOS DE UM LÍQUIDO ESCURO, OS LEVANTAM COM PAIXÃO, E ENTÃO MANDAM SUAS BEBIDAS GOELA ABAIXO EM UNÍSSONO.

A voz de Baruch:  Nós estávamos tremendo de frio e felicidade, nós estávamos esperando que Ele nos fosse revelado. Ele estava testando a nossa perseverança. Quanto mais possivelmente ela poderia continuar? Estávamos nos segurando em a nossa última gota de força.

UM OLHAR DE PERTO NOS HASSÍDICOS FAMINTOS E EXAUSTOS.

MENDEL ESTÁ DIZENDO ALGO PARA ELES, E DE REPENTE COMEÇA A RITMICAMENTE BATER SEU PUNHO NA MESA.

 

A voz de Baruch:       Eu me lembro daquela noite. Estava tão frio que os pássaros congelavam em pleno voo. Mendel disse: “Temos a chance de romper. Preparem-se para atacar”.

SEGUINDO O RITMO DE MENDEL, TODOS COMEÇARAM A MARTELAR SEUS PUNHOS NA MESA EM UNÍSSONO. OS GOLPES ERAM COMO UM SÓ GOLPE, BATENDO NO RITMO, COMO UMA SÓ BATIDA!

OLHANDO DA RUA PARA AS JANELAS MAL ILUMINADAS, PODEMOS VER OS PUNHOS DOS HASSÍDICOS SUBINDO E DESCENDO EM UNÍSSONO. PODEMOS OUVIR GOLPES COMO TROVÕES E A CASA EM RUÍNAS QUE BALANÇA A CADA BATIDA.

***

A CASA DE BARUCH.

BARUCH ESVAZIA A GARRAFA EM UM LONGO GOLE.

YEHUDA OBSERVA ENQUANTO O MAGRO POMO-DE-ADÃO DE BARUCH SALTA PARA CIMA E PARA BAIXO.

Baruch:           Ele não deveria ter dito aquelas coisas para nós, o nosso Mendel. Nós falhamos o teste. De repente, ficamos com saudades de casa. Queríamos voltar para o calor, para nossas esposas, para nossas crianças cobertas de ranho, para as nossas vidas ordinárias desprovidas de grandes feitos heroicos e ataques.

Nós desabamos. Nós falhamos por um triz de um único ataque. Um último empurrão!

COM LÁGRIMAS NO OLHAR, BARUCH LEVANTA OS OLHOS PARA YEHUDA.

SEU ROSTO ESTÁ ATORDOADO. ELE MAL CONSEGUE REUNIR FORÇAS PARA FALAR:

-Não conseguimos chegar a um pensamento único! Um pensamento, que estamos juntos, que somos um ser único, inteiro. Que esses sujos, desgastados corpos simplesmente não existem, que há apenas uma alma comum (chorando). Uma alma… em busca do Criador!

OS OLHOS DE BARUCH COMEÇAM A ANALISAR A PAREDE, SUBINDO PARA O TETO, DEPOIS PARA BAIXO, DEPOIS DE VOLTA PARA A MESA.

Baruch (em lágrimas):

Estamos diante de Você pedindo: “Dá-nos força! Ajude-nos. Aceite-nos”!

***

***

***

A CASA EM KOTZK.

TODOS AO REDOR DA MESA ESTÃO BATENDO COM PAIXÃO. A MESA BALANÇA COM CADA BATIDA.

DE REPENTE AS PERNAS DA MESA CEDEM E ESTA DESABA DE UM LADO, TOMBANDO OS HASSÍDICOS COM ELA.

A CASA FICA EM SILÊNCIO.

A CASA DE BARUCH. PAUSA. SILÊNCIO.

YEHUDA OBSERVA BARUCH, HIPNOTIZADO.

BARUCH BALANÇA SUA CABEÇA DE UM LADO PARA OUTRO.

-Nós falhamos. Nós falhamos. (Fecha os olhos) Oh!Se você pudesse ouvir como Mendel zombou de nós! Como ele nos zombou!

KOTZK.

MENDEL ESTÁ SE ELEVANDO ACIMA DE TODOS. ELE RI, APONTANDO O DEDO PARA ELES.

A voz de Baruch:       Ele nos disse: “Vocês são ninguém, impróprios para a revelação Dele. Saiam, voltem para suas casas, escondam-se sob as saias suas esposas, limpem o ranho dos narizes de seus filhos, esqueçam a eternidade. Para vocês, não há eternidade”.

***

BARUCH ESTÁ CHORANDO ALTO, NÃO DANDO ATENÇÃO A YEHUDA. PASSADO UM MINUTO.

ELE ENXUGA AS LÁGRIMAS, ESPALHANDO SUJEIRA SOBRE SEU ROSTO.

Baruch:           O nosso grande professor, Mehachem Mendel, desapareceu atrás da porta trancada de seu quarto. Ele permaneceu nele durante vinte anos.

***

KOTZK.

MENDEL DÁ UMA VOLTA SOBRE SEUS CALCANHARES DE FORMA ACENTUADA E ANDA PARA O SEU QUARTO.

TODOS AO SEU REDOR OLHAM A SUA REPENTINA RETIRADA.  ELE DESAPARECE ATRÁS DE SUA PORTA E A BATE FECHADA.

A voz de Baruch:  O ataque dele foi triunfante. O nosso não foi.

KOTZK.

A LUZ OSCILA NUMA LÂMPADA A ÓLEO. SE APAGA.

COMPLETA ESCURIDÃO CAI.

***

A CASA DE BARUCH.

ESTÁ FICANDO ESCURO. BARUCH PÕE A MÃO SOBRE A MÃO YEHUDA E DIZ EM TOM SURPREENDENTEMENTE SUAVE:

Há guardas vigiando o caminho para Ele, Yehudale. Eles forçam para trás todos aqueles que se aproximam de seu palácio. Eles batem em você com suas varas até você sangrar. Mas você deve continuar a caminhar! É assim que Ele o testa, é assim que Ele pode dizer se você realmente quer, mais do que qualquer outra coisa no mundo, encontrá-Lo, ou se você simplesmente tomou um rumo errado em algum lugar. Você já queimou todas as pontes atrás de você ou não? Se você realmente deseja, se você realmente queimou tudo, eles vão deixá-lo passar. Mas se você não tiver, é melhor você não colocar os pés neste caminho.

Yehuda:           Por que você está me dizendo tudo isso?

Baruch:           Eu tenho a sensação de que em breve você vai achar essa história útil.

Yehuda:           Eu queimei minhas pontes. Nada nesta vida me interessa. Apenas Ele.

DE REPENTE YEHUDA CONGELA.

ELE ESTÁ SENTADO VERTICALMENTE, OLHANDO NA DIREÇÃO DA JANELA COBERTA POR TÁBUAS.

ENTÃO ELE DE REPENTE SE LEVANTA E CAMINHA ATÉ A PAREDE.

ELE VÊ AS BRUTAS TÁBUAS QUE COMPÕEM A PAREDE, UMA CABEÇA ENFERRUJADA DE UM PREGO.

YEHUDA ESTÁ EM PÉ COM AS COSTAS PARA BARUCH.

A VOZ DE BARUCH VEM DETRÁS DELE, CALMA, SÓBRIA, E UNIFORME:

-Eu creio que possa acontecer há qualquer momento.

YEHUDA ESTÁ QUIETO. ELE OLHA PARA PAREDE. SUA RESPIRAÇÃO PERTURBA AS TEIAS DE ARANHA PENDURADAS NAS TÁBUAS.

Baruch:           Você será grande, Yehuda. Yehuda Leib Ashlag.

YEHUDA CONTINUA QUIETO.

Baruch:           É Ele. Não tenha medo.

YEHUDA ESTÁ QUIETO.

Baruch:           Este campo tem cinco círculos. Todo o pensamento dele está contido aqui.

YEHUDA FECHA OS OLHOS. BARUCH CAMINHA ATÉ ELE.

Baruch:           Você pode me ouvir?

YEHUDA COMEÇA A CAMINHAR LENTAMENTE AO LONGO DA PAREDE.

Baruch:           Nenhum pensamento sobre você, você me ouve?! Nenhum pensamento.

YEHUDA ESTÁ CAMINHANDO AO LONGO DA PAREDE. BARUCH O ESTÁ SEGUINDO.

-Esteja pronto, – (Baruch sussurra.) Você está a caminho Dele. Ele está segurando sua mão.Ele esta lhe guiando. Você está deixando o seu corpo.16

DE REPENTE A PAREDE DESAPARECE.

A VOZ DE BARUCH RECUA NA DISTÂNCIA.

-Está tudo dentro de você, meu filho… Em você!17

***

UM CLARÃO DE LUZ.

YEHUDA VÊ UM ESPAÇO BRANCO, SEM FIM.

SILHUETAS DE ÁRVORES COMEÇAM A APARECER, COMO SE SAÍSSEM DE UM NEVOEIRO. UM JARDIM18 EM FLOR SE ESPALHA ATÉ O INFINITO.

A voz de Baruch:        O que, o que você sente?

A voz de Yehuda:        Paz.

 

A voz de Baruch:        é Ele, Yehuda.

A voz de Yehuda:        Calor.

A voz de Baruch:        é Ele, Yehuda, é Ele.

A voz de Yehuda:        Eu sinto… amor.

***

A CASA DE BARUCH

YEHUDA ESTÁ CAMINHANDO AO LONGO DA PAREDE. BARUCH O ESTÁ OBSERVANDO.

DE REPENTE ELE COMEÇA A CANTAR UMA MELODIA. DEPOIS PARA, COMO SE TESTANDO YEHUDA.

ELE  ESTÁ  ESPERANDO. YEHUDA CONTINUA A MELODIA.

SUA VOZ É PROFUNDA E SENSUAL.

Baruch (empolgado):           Yehuda…

YEHUDA AINDA ESTÁ LÁ, NA MESMA SENSAÇÃO. ELE CONTINUA A CANTAR. ELE NÃO OUVE BARUCH.

***

***

UM JARDIM ESTÁ FLORIDO.

UM VALE REPLETO DE AR TRANSLÚCIDO. UMA MELODIA GENTIL SE OUVE AO FUNDO.

-Eu me sinto tão bem, – murmura Yehuda.

IMEDIATAMENTE, O CORAÇÃO DELE SENTE UM APERTO DE MEDO. COMO SE UMA COBRA ESTIVESSE SE APROXIMANDO.

O VENTO SOPRA FORTE, DOBRANDO A COPA DAS ÁRVORES.

DE REPENTE A CABEÇA DE UMA SERPENTE19 GIGANTE APARECE NA GRAMA.

-No que você está pensando?! – A voz de Baruch pode ser ouvida.

A SERPENTE DESLIZA RAPIDAMENTE EM DIREÇÃO À YEHUDA.

– O quê você está pensando?! – A voz de Baruch se torna mais alta.

DOIS OLHOS VERMELHOS ESTÃO OLHANDO PARA YEHUDA. A LÍNGUA BIFURCADA DA SERPENTE VAI PARA FRENTE. E RAPIDAMENTE SE APROXIMA DE YEHUDA.

-O que você está pensando?! – (Baruch grita) Qualquer coisa, mas nada sobre você!

A SERPENTE SE APROXIMA RAPIDAMENTE.

APENAS ALGUNS METROS OS SEPARAM… AGORA ALGUNS CENTÍMETROS. É IMPOSSÍVEL EVITAR ATAQUE.

A LÍNGUA VENENOSA DA SERPENTE ESTÁ PRESTES A TOCAR O ROSTO DE YEHUDA…

 

***

***

POR UM MOMENTO, NÓS ESTAMOS DE VOLTA À CASA DE BARUCH. BARUCH VÊ YEHUDA COBRINDO O ROSTO DELE COM AS MÃOS.

AS RAJADAS DA SERPENTE PASSAM YEHUDA SEM DESACELERAR.

A CABEÇA DELA É ESMAGADA NUMA ÁRVORE, QUEBRANDO-SE EM INÚMERAS PEQUENAS SERPENTES QUE DESAPARECEM NA GRAMA.

A CASA DE BARUCH. YEHUDA ESTÁ QUIETO.

-Este foi o limite. – (A voz de Baruch é calma e uniforme.) Você estava com medo, mas você não fugiu. Bom para você, Yehuda!

YEHUDA INCLINA-SE CONTRA A PAREDE PARA EVITAR CAIR.

Baruch:           Me levou anos para fazer o que você fez. Mas Ele o marcou desde o início.

Yehuda (ele ainda está lá):

Isto é indescritível.

Baruch:           Não é necessário. YEHUDA VOLTA-SE PARA BARUCH.

Baruch:           Você não precisa dizer isso a ninguém.

YEHUDA SE MOVE EM DIREÇÃO A BARUCH.

-Eu o sinto… Da maneira que eu sinto você.

BARUCH ESTÁ EM SILÊNCIO POR UM MOMENTO.

ELE VÊ OS OLHOS DE YEHUDA CHEIOS DE ANSIEDADE E PRAZER.

Baruch (quieto)Bem, eu lhe disse, filho! Você vê!

DE REPENTE, OS OLHOS DE BARUCH SE ENCHEM DE LÁGRIMAS.

Baruch:           Era Ele, filho!

Yehuda:           Ele me envolveu, como uma mãe envolve seu bebê.

BARUCH ESTÁ CHORANDO, COMPLETAMENTE SEM VERGONHA DE SUAS LÁGRIMAS. ELE ESTÁ CHORANDO SEM LIMPÁ-LAS, E REPETE EM ADMIRAÇÃO:

  • Sim, sim! Ele é assim, Yehuda. Ele é assim!
  • Eu estava envolvido pelo Seu amor! – Exclama

-Envolvido! – Repete Baruch ainda com lágrimas nos olhos. Precisamente, filho! Envolvido com amor! Porque Ele é Amor, filho! Ele é tudo de bom que existe. Ele nos dá tudo e não quer nada em troca.

DE REPENTE YEHUDA COMEÇA A CHORAR JUNTO COM BARUCH. ELE ESFREGA SUAS LÁGRIMAS POR TODO O ROSTO, TENTA DIZER ALGUMA COISA, MAS NÃO PODE. ELE MURMURA E DE REPENTE GEME:

***

-Mas p……o……r…… q……u……e……! Por que eu O deixei? Por queeee?

UM FLASH NEGRO.

A CABEÇA DA COBRA APARECE NA GRAMA. A COBRA SE APRESSA RUMO À YEHUDA.

A voz de Baruch:  Você pensou em você mesmo.

-Mas por que, por que eu pensei em mim mesmo?!

-Você não poderia ter feito de outra maneira, se acalme.

-Mas por que, por quê! Eu sabia que não devia!

BARUCH CUIDADOSAMENTE COLOCA SUA MÃO SOBRE O OMBRO OSSUDO DE YEHUDA.

-Quem disse que seria fácil – olhar para dentro de si? – Ele pergunta.

-Mas… Ele me deixou passar. – Yehuda murmura.

-Ele testou você.

YEHUDA LEVANTA OS OLHOS PARA VER BARUCH.

-E eu passei no teste?!

-Você passou!

-Mas Ele… Desapareceu.

-Não, Ele está com você. Ele está sempre com você. É você que deixou de senti-Lo. Ele está aqui. Constantemente…

YEHUDA OLHA AO REDOR.

-Onde está Ele?

Baruch:           Aqui.

Yehuda:           Onde? Por que não posso senti-Lo? Por quê?!

Baruch:           Você vai continuar a trabalhar em si mesmo. E um dia Ele não vai desaparecer. É porque você vai se tornar como Ele.

BARUCH OLHA PARA O ROSTO DE YEHUDA:

-Doação e amor. Você realmente quer isso, não é?

Yehuda (exala):

Quero muito!

Baruch:           E você não vai recuar?

Yehuda:           Nem um único passo!

BARUCH ESTÁ QUIETO. ELE BALANÇA A CABEÇA.

– Você vai ser grande, Yehuda – ele finalmente pronuncia – Eu posso vê-lo. Mas lembre-se sempre de sua própria conclusão, é muito precisa: Você está sempre envolvido em Seu amor como um embrião em sua mãe. Você pode me ouvir?

Yehuda:           Sim, eu o ouço.

Baruch:           Um embrião não pensa em si mesmo. Faça o mesmo. Não pense em si mesmo, filho – isto é o principal!

BARUCH ENCARA YEHUDA.

E DE REPENTE SUSPIRA EM VOZ ALTA:

-Ah, como eu gostaria de uma bebida agora mesmo! Ah, eu ia ficar bêbado. Gostaria de dançar para você, gostaria de cantar!

Yehuda:           Que música você estava cantarolando? Eu ouvi uma música. E eu a conhecia.

Baruch:           Ah, é uma grande melodia, “Mordechai Yosef”. 20 Famintos e congelados, costumávamos cantar em Kotzk.

YEHUDA TENTA LEMBRAR, MAS NÃO CONSEGUE.

Yehuda:           Eu sabia, mas agora eu esqueci.

BARUCH COMEÇA A CANTAR E YEHUDA O ACOMPANHA TENTATIVAMENTE.

AGORA AMBOS AS SUAS VOZES EM DUETO SOAM ACIMA DO VILAREJO ACIMA DA FLORESTA, ACIMA DA ESTRADA CAMPESTRE, ACIMA DE YEHUDA, CAMINHANDO AO LONGO DA BORDA DA FLORESTA, ACIMA DE VARSÓVIA, ACIMA DO BAIRRO JUDEU.

***

VARSÓVIA. O BAIRRO JUDEU. – DIA.

MUITAS FACES DE PESSOAS NA RUA, ANDANDO NA CALÇADA ENCHARCADA DE CHUVA. MAIS VELHO E MAIS ENRUGADO, O VIOLINISTA LOUCO AINDA ESTÁ TOCANDO O SEU INSTRUMENTO DE UMA CORDA.

O MESMO LOJISTA ESTÁ VENDENDO SALSICHAS, PREGUIÇOSAMENTE ESPANTANDO AS MOSCAS…

NADA MUDA NO BAIRRO JUDEU.

NADA PREDIZ O PROBLEMA QUE ESTA POR VIR.

YEHUDA SURGE NA ESQUINA.

ELE ESTÁ ANDANDO, OLHANDO PARA BAIXO, MAS NÃO VÊ QUE ELE ESTÁ PISANDO EM POÇAS E LAMA.

ELE OUVE A MESMA MELODIA, MAS ESSA CESSA. YEHUDA VIRA EM UMA RUA LATERAL.

DE REPENTE A MÃO DE ALGUÉM O IMPEDE. YEHUDA OLHA PARA CIMA.

UM INDIVÍDUO, JOVEM, LAICO ESTÁ DE PÉ DIANTE DELE.

-Você me reconhece? – ele pergunta.

Yehuda (olhando de perto):

Yankele?

Yankele:          Em carne e osso. Mas não Yankele, não, Yan. Yan Terletsky – um cidadão livre da Grande Polônia, liberto de qualquer religião.

Yehuda (sorrindo): Olá, cidadão livre da Polônia.

Yan:              Eu reconheço você, ainda esperto, ainda sarcástico (examina Yehuda). Do tipo que nós precisamos… (abraçando os ombros de Yehuda.) Yehuda, estou pedindo por uma hora de seu tempo.

Yehuda (apressadamente): Eu não tenho isso. Eu preciso escrever algo. Urgente!

Yan:              Meia-hora, então.

Yehuda:           Sinto muito, eu tenho que ir.

ELE ESTÁ TENTANDO PASSAR, MAS YAN BLOQUEIA SEU CAMINHO.

Yan:              Mesmo pelo bem de uma velha amizade?

Yehuda:           Mesmo pelo bem de uma amizade.

 

Yan (suavemente segurando Yehuda com sua mão):

Então eu vou dizer-lhe rapidamente e simplesmente. Nós, do Partido Social Democrata da Polônia, convidamos você a juntar- se a nós. Igualdade entre todas as pessoas na Terra é o nosso princípio!

DE REPENTE YEHUDA OLHA YAN COM INTERESSE.

Yan:              Somos um grupo de jovens, pessoas apaixonadas. Não há nem judeus nem poloneses entre nós. Estamos unidos acima de quaisquer interesses nacionais com grande propósito de unir o mundo. O que você acha?

Yehuda:           É uma ideia elevada.

Yan:              Eu sabia que você ia dizer isso. Eu sempre senti você muito perto.

Yehuda (de repente ficando animado):

Esta é uma ótima ideia, porque ela se origina de uma grande raiz Yankele.

Yan:              É claro! Amor e igualdade vão unir a todos nós! (Alegremente) Eu sabia que você estaria com a gente! Estou tão feliz! (Ele abraça Yehuda).

Yehuda:           É precisamente porque o Criador, Yankele, é a igualdade e liberdade!

Yan (bruscamente): Vamos deixar esse assunto de lado.

Yehuda (ainda mais animado):

Mas isso é realmente assim, Yankele. Confie em mim! E isso é a coisa mais importante de tudo!

Yan:                   Esta é a coisa menos importante! (Elevando a voz.) Deixe todas as suas fantasias para trás. Ele – o seu Deus – é apenas uma invenção, um artifício psicológico de nossos antepassados astutos! Tudo está nas mãos do homem, Yehuda. Não há Deus!

Yehuda:           Yan, me ouça…

Yan:              Não, você me escute. Você sabe por que eu vim até você? Porque eu me lembrei do momento em que aquele pensamento intruso veio à minha mente. Você o provocou! Você se lembra como você perguntou ao professor na sala de aula: “Onde está Ele?” Você se lembra quando você disse: “Se eu não posso senti-Lo, significa que Ele não existe” Lembra?

Yehuda:           Sim, eu lembro. Nós realmente precisamos senti-Lo, e isso pode ser feito. Isso é possível e deve ser feito!

Yan:              Espere, deixe-me terminar. Foi você que esmagou o meu mundinho judeu. Eu sou grato a você por isso. E é precisamente por isso que eu vim até você para lhe propor que você se junte a nós.

Yehuda:           Mas ouça…!

Yan:              É isso. Não quero mais ouvir. Você está conosco ou não?

YEHUDA FICA QUIETO.

Yan:              Diga algo. Estou esperando uma resposta.

Yehuda:           Você fracassará.

Yan:              Assim você diz.

Yehuda:           Sem o Criador, Yankele, não pode dar certo.

Yan (para, suspira, e olha para Yehuda):

É uma vergonha. Uma grande vergonha. Eu pensei que você fosse entender. (Resolutamente) Sinto muito, agora sou eu quem tem que ir.

YAN FAZ UMA CURVA ACENTUADA E COMEÇA A SE AFASTAR. YEHUDA ESTÁ OLHANDO PARA ELE.

DE REPENTE, ELE COMEÇA A CORRER ATRÁS DELE, O ALCANÇA E TENTA LHE EXPLICAR ALGO , MAS NÓS NÃO PODEMOS ENTENDER SUAS PALAVRAS. YEHUDA ESTÁ SACUDINDO AS MÃOS, FALANDO APAIXONADAMENTE.

***

YAN CONTINUA ANDANDO RESOLUTAMENTE PARA A RUA PRINCIPAL. YEHUDA FICA PARA TRÁS.

YAN SE DISSOLVE NA MULTIDÃO IRREQUIETA.

O QUARTO YEHUDA. NOITE.

A VELA ESTÁ QUEIMANDO SOBRE A MESA.

YEHUDA ESTÁ SENTADO NA FRENTE DE UM LIVRO ABERTO. ELE SE LEVANTA E SE APROXIMA DA JANELA.

ALGUMAS JANELAS ILUMINADAS ESTÃO ESPALHADAS NO ESCURO.

O PAI DE YEHUDA SILENCIOSAMENTE ENTRA, SENTA-SE NO CANTO.

Simcha:           Você se importa?

YEHUDA VIRA A FACE PARA ELE.

Simcha:           Você cresceu, Yehuda, especialmente nas últimas semanas.

YEHUDA OLHA PARA O SEU PAI, SEM RESPONDER, CAMINHA ATÉ SUA MESA, SENTA-SE E COMEÇA A ESCREVER ALGO RAPIDAMENTE.

Simcha:           É isso, Yehuda. Você cresceu e se tornou mais distante de nós.

Você pode me ouvir, Yehuda?

Yehuda (continua escrever):

Sinto muito, Pai, eu não tenho muito tempo.

Simcha:           Yehuda, nós ainda somos a sua família, e eu gostaria de lhe dizer…

Yehuda (rapidamente elevando a cabeça):

Pai, você não pode nem imaginar quão insignificante é tudo o que você vai dizer. Cada momento desta noite pode salvar ou destruir muitas vidas.

Simcha:           O rabino Feldman nos avisou que isso iria acontecer. Você deixou de ser o nosso filho. Você deixou de ser um judeu.

YEHUDA RELUTANTEMENTE PARA DE ESCREVER E VIRA-SE PARA SEU PAI.

Yehuda:           Para o Criador nós somos todos iguais.

Simcha:      Eu não vou deixar você ir ao Baruch amanhã.

Yehuda:    Não há nada que você possa fazer agora, Pai.

SIMCHA LEVANTA-SE PROVIDENCIALMENTE E SAI DA SALA. A PORTA BATE.

A PARTIÇÃO DE MADEIRA COMPENSADA FINA ESTÁ TREMENDO. YEHUDA SEGUE-O COM OS OLHOS.

***

DE REPENTE, ELE ENCONTRA-SE EM UM JARDIM FLORIDO.

SÓ POR UM MOMENTO. POR UM INSTANTE BREVE ELE PODE OUVIR A VOZ CALMA DE BARUCH.

-Esta dentro de você, este jardim! Você percebe isso, filho? É o jardim de seus desejos.

OS RAMOS ESTÃO BALANÇANDO. PÉTALAS DE FLOR FLUTUANDO.

-E eles estão todos se esforçando em direção ao Criador.

***

***

YEHUDA É ENVOLVIDO EM PAZ.

ELE NUNCA VIVENCIOU NADA COMO ISSO ANTES.

YEHUDA ESTÁ SENTADO EM SEU QUARTO, A LÂMPADA DE ÓLEO ESTÁ PISCANDO, O LIVRO ESTÁ ABERTO NA FRENTE DELE, E A LUZ DA NOITE ESTÁ PENETRANDO PELA JANELA ABERTA.

MANHÃ.

YEHUDA SOBE A ESTRADA CAMPESTRE QUE CONDUZ À CASA DE BARUCH.

YEHUDA VÊ SEU PROFESSOR SENTADO SOZINHO NA SOLEIRA DA PORTA DE SUA CASA.

BARUCH APERTA OS OLHOS PARA O SOL NASCENTE, ELE PARECE MAIS VELHO E DE ALGUM MODO MAIS PACÍFICO.

YEHUDA TOMA UM ASSENTO AO LADO DELE.

-Por que você nunca vem aqui fora, há luz?

-Você chama isso de luz? – Baruch responde. – Que tipo de luz é essa? A luz é para nós a noite, quando todos os tolos deste mundo estão dormindo e ninguém lhe incomoda quando você está pensando sobre a Luz. É então quando surge a Luz.

BARUCH TENTA LEVANTAR-SE, MAS NÃO CONSEGUE. SUAS PERNAS MAGRAS TREMEM COM O SEU PESO.

Baruch:     Ainda assim, é melhor dentro do meu covil, afinal. Dê-me uma mão.

YEHUDA ATENTAMENTE AJUDA BARUCH, APOIANDO-O DEBAIXO DO BRAÇO.

EM VEZ DE ENTRAREM NA CASA, ELES CAMINHAM LENTAMENTE EM DIREÇÃO À FLORESTA.

ELES ANDAM SOB OS PINHEIROS ALTOS E ARQUEADOS E UM SILÊNCIO PESADO OS ENCOBRE. É PREENCHIDO COM NADA ALÉM DO BARULHINHO DA GRAMA BAIXA, O SOM DA SAUDAÇÃO DE UM PÁSSARO, UM BESOURO PEQUENO SUBINDO NUMA FOLHA DE GRAMA. UMA PULGA MINÚSCULA PENDURADA POR UMA GOTA DE ORVALHO DA MANHÃ, UM COGUMELO ESTALANDO SUA CABEÇA DE DEBAIXO DAS FOLHAS DE PINHEIRO.

Baruch (olhando ao redor e cantando):

Eu gostaria que eu pudesse viver como eles, sem ódio.

Yehuda:     É bom aqui.

Baruch (inesperadamente brusco):

O que você disse?! Bom?! É bom quando você se sentir mal! Só então você grita por Ele! Quando você se sente bem, você não precisa do Criador.

Yehuda (refletidamente):

Como posso explicar isso para aqueles que se sentem mal? Que mal é bom?

Baruch:           Você não pode. Eles vão pensar que você está louco.

Yehuda:           Como você explica que nos sentimos mal só porque perdemos a conexão com o Criador?

Baruch (desdenhosamente):

O quê? O que você disse?! Você quer explicar isso para eles, para aqueles animais de duas pernas?! Eles nem sequer o ouvirão (bate na orelha dele). Eles não têm nada para lhe ouvir! Eles vivem de acordo com uma lei diferente! A lei deles – a humana – é aproveitar! E você está dizendo a eles sobre algum Criador, sobre a Sua lei?! Para doar? Não. Nãooo, Yehuda. Somente pancadas irão ensinar-lhes que eles têm que viver de forma diferente. Não se pode lhes evitar o sofrimento, Yehuda.

Yehuda:           Sim, você pode.

Baruch:           E eu digo, “Não é possível”!

Yehuda:           E eu digo, “Sim, é possível”!

Baruch (mais alto):            E eu digo, “Não é possível”!

Yehuda (ainda mais alto): E eu digo: “Você pode!” Você pode fazer sem o sofrimento. Você pode! Nós podemos explicar-lhes que Ele está esperando por nós lá, na felicidade estonteante, que Ele está nos levando para a felicidade pura. Sim, nós podemos!

BARUCH NÃO RESPONDE. ELE OLHA PARA YEHUDA CANSADO.

Yehuda:                Ouça (andando para lá e para cá em frente a Baruch), podemos explicar-lhes, muito simplesmente, que existe apenas uma força no mundo, uma lei – Sua lei – amor aos outros, que esta é a maior fortuna que podemos obter, que um grande mal – o ego humano – está no caminho para desta fortuna, provocando todos os infortúnios, e que pode ser corrigido, trazendo todas as desgraças a um fim.

Baruch (cansado): Eles não vão ouvir! Todas as minhas tentativas…

Yehuda (para em frente a ele):

Nós devemos tentar novamente e novamente.

Baruch:           Eles não podem ouvir.

BARUCH ESTA BALANÇANDO PARA FRENTE E PARA TRÁS EM SUAS FINAS E VELHAS PERNAS SACUDINDO SUA CABEÇA GRANDE:

-Ele não se importa com os corpos, Yehuda! Você não entendeu?! O Criador conversa com a alma, e só com a alma. Ele não poderia se importar menos com o seu corpo e seus desejos vãos. Você quer ser um grande rabino, conhecer a Torá pelo coração, tornar-se famoso, fazer um desfiladeiro de dinheiro, se esbanjar em alimentos ricos, e dormir bem! Nós vivemos por nossa causa, enquanto que Ele vive para o bem de todo mundo.

Nós amamos apenas a nós mesmos, e Ele – apenas aos outros. (Cansado e dolorido) Você entende que não há conexão entre nós (Joga os braços para cima), absolutamente nenhuma?

Yehuda:           Quando é que vai aparecer, esta conexão?! Ela irá aparecer, não é?

Baruch (muito quieto e muito cansado):

Quando percebemos que ela não surge e não pode existir. É então que ela aparece.

BARUCH SUSPIRA E ABRE OS BRAÇOS.

-Quando nos tornamos desesperados, quando inundamos nossos corações com lágrimas e pleiteamos, uma súplica verdadeira para esta conexão se materializar (contorcendo-se) – pelo menos por um pouquinho, pelo menos por uma fração de segundo – quando suplicamos com toda a força que nos sobra, porque sem isso não há nada para viver.

BARUCH PAUSA COMPLETAMENTE ESGOTADO, E OLHA PARA YEHUDA.

-É então que surge uma oração – (Suspiros) a partir do fundo do coração. Em resposta a esta oração os portões das lágrimas se abrem e você começa senti-Lo. Então, finalmente, você entende o significado de tudo isso. E você chora e chora, mas desta vez são lágrimas de alegria. E tudo cai no seu exato lugar.

Yehuda (radiante de alegria):

Isto é o que eu vou dizer a eles! E eles vão entender. Eu sei que eles irão. Eu tenho certeza. Afinal, ninguém gosta de sofrer.

BARUCH ESTÁ OLHANDO PARA YEHUDA. DE REPENTE, SUAS PERNAS CEDEM SOBRE ELE, MAS YEHUDA CONSEGUE PEGÁ-LO E BARUCH CANSADO DESCE ATÉ UM TOCO DE ÁRVORE.

Yehuda (assustado):

Você esta bem? Devo levá-lo para casa?

Baruch:           Não. Eu me sinto bem.

YEHUDA AGACHA-SE PRÓXIMO A BARUCH. ELE PASSA A MÃO NAS COSTAS DE BARUCH COMO SE ELE FOSSE UMA CRIANÇA.

Baruch:           Yehuda…

Yehuda:           Sim, Baruch.

Baruch:           Eu concordo com uma condição. (Olha para ele com atenção) Se você me disser agora que você falou com Ele sobre isso. Você falou?

Yehuda:           Sim, eu falei.

Baruch (ilumina-se com um sorriso repentino):

E Ele deu a Sua benção?

Yehuda:           Sim. Hoje à noite.

NO SEGUNDO QUE YEHUDA DIZ ESTAS PALAVRAS, ELE SENTE O DESABROCHAR DE UM JARDIM NOVO.

O JARDIM ESTENDE-SE LONGE DO HORIZONTE PARA AS MONTANHAS DISTANTES.

-Aqui esta Ele! – Yehuda sussurra.

ELE ESTÁ PARADO COM MEDO DE SE MEXER.

-Você se lembra da regra? – De repente ele ouve a voz de Baruch.

-Sim, – ele sussurra em resposta.

-Bom para você! – A voz do velho é calma. – Ninguém aqui pensa em si.

-Nem eu.

UM RAIO DE LUZ DANÇA NO TRONCO DE UMA GRANDE ÁRVORE21 À DIREITA DE YEHUDA. ALGO ATRAI A ATENÇÃO DE YEHUDA. ELE OLHA ATENTAMENTE PARA A FOLHAGEM.

– Não… – a voz de Baruch surge.

MAS YEHUDA JÁ DEU UM PASSO EM DIREÇÃO À ÁRVORE.

-Yehuda…

ALGO ENTRE AS FOLHAS BRILHA E CHAMA A ATENÇÃO DELE. ELE ALCANÇA COM A MÃO PARA TOCAR O TRONCO DE ÁRVORE.

Você não está me ouvindo, filho.

YEHUDA COLOCA UM PÉ NO RAMO INFERIOR DA ÁRVORE.

-Não há nada que eu possa fazer. – A voz de Baruch vem de longe. – Evidentemente, você tem que passar por tudo isso por si mesmo. Por si mesmo.

O VENTO DESLIZA SOBRE A RELVA, DOBRANDO AS FOLHAS DE GRAMA AO CHÃO.

 

YEHUDA SOBE NA ÁRVORE USANDO SEUS RAMOS COMO UMA ESCADA.

O VENTO SOPRA COM MAIS FORÇA. YEHUDA TENTA ALCANÇAR O OBJETO RELUZENTE ESCONDIDO NA FOLHAGEM.

O VENTO SE TRANSFORMA NUMA TEMPESTADE. OS PÁSSAROS LEVANTAM VÔO ABRUPTAMENTE. NUVENS RAPIDAMENTE COBREM O CÉU.

YEHUDA, INCAPAZ DE SE SEGURAR NO GALHO, CAI SOBRE A GRAMA.

***

***

***

***

UM CLARÃO DE LUZ.

YEHUDA ESTÁ CORRENDO EM UM CAMPO.

O RUGIDO DA TEMPESTADE E DA ÁGUA SE APROXIMANDO ESTÃO VINDO DE TRÁS. YEHUDA VOLTA SUA CABEÇA PARA TRÁS, AINDA CORRENDO, E VÊ COLUNAS DE ÁGUA DISSIPANDO O JARDIM FLORESCENTE.

ELE PERCEBE UMA FENDA ENTRE DUAS ROCHAS À FRENTE. A CHUVA TRANSFORMA-SE EM UM DILÚVIO COMPLETO.22

UMA FLORESTA PRÓXIMA DA CASA DE BARUCH.

YEHUDA ESTÁ ANDANDO RAPIDAMENTE EM CÍRCULOS ENTRE OS PINHEIROS. AGORA ELE ESTÁ CORRENDO.

BARUCH ESTÁ OBSERVANDO-O ATENTAMENTE.

-Espere, filho! Segure-se! – ele repete.

UM CLARÃO DE LUZ!

A ONDULAÇÃO DAS ÁGUAS ARRANCA A ÁRVORE ANTIGA QUE ESTAVA EM PÉ NO MEIO DO JARDIM. ELA É LANÇADA GIRANDO NO AR E É ATIRADA EM YEHUDA.

NO ÚLTIMO MOMENTO YEHUDA PULA DE CABEÇA NO BURACO ESTREITO ENTRE AS ROCHAS.

ELE OUVE A VOZ DE BARUCH TREMENDO DE ALEGRIA.

-Você está nascendo!

A ONDA VEM BATENDO NAS ROCHAS E NO TÚNEL, PEGANDO YEHUDA E O CARREGANDO PARA ADIANTE. A PODEROSA CORRENTE O LEVANTA, COLOCANDO YEHUDA DE CABEÇA PARA BAIXO E ATIRANDO-O CONTRA AS PEDRAS À MEDIDA QUE O CARREGA PARA FRENTE.

DE VOLTA À FLORESTA.

YEHUDA ESTÁ CORRENDO POR TODA A FLORESTA, ACARICIANDO TRONCOS DE ÁRVORES COM AS PONTAS DOS DEDOS.

BARUCH OLHA PARA ELE E CONTINUA A SUSSURRAR PARA SI MESMO:

-Você está nascendo, filho, você está nascendo.

UM  CLARÃO  DE  LUZ. YEHUDA MERGULHA NA ÁGUA.

UM TRONCO DE ÁRVORE CORRE EM DIREÇÃO A ELE, SEU TOPO PONTUDO MIRA EM YEHUDA.

YEHUDA FECHA OS OLHOS COM TERROR.

A ÁRVORE CAI, REVELANDO UM BURACO NEGRO NO MEIO DO TRONCO, GRANDE O SUFICIENTE PARA CABER UM HOMEM ALTO.

ISSO ENGOLE YEHUDA.

 

***

***

A FLORESTA.

YEHUDA DE REPENTE PARA DE CORRER. ELE ESTÁ IMÓVEL.

BARUCH LEVANTA A MÃO DELE, MAS ELE É INCAPAZ DE PRONUNCIAR UMA PALAVRA.

UM CLARÃO DE LUZ!

OUTRA ÁRVORE EMERGE NO REDEMOINHO DE ÁGUA. SEU TOPO SE DOBRA NA ABERTURA CAVERNOSA NO TRONCO DA PRIMEIRA ÁRVORE, SELANDO-A FECHADA.

O SILÊNCIO CAI. ESCURIDÃO.

A FLORESTA.

YEHUDA ESTÁ DE PÉ, COM O ROSTO ENTERRADO NO OCO DE UM VELHO CARVALHO.  UM ESQUILO, MAIS ACIMA DO TRONCO, ESTÁ OLHANDO PARA FORA DE SEU BURACO. BARUCH ESTA AO LADO DE YEHUDA. ELE DÁ UM TAPINHA NAS COSTAS DELE COMO SE ELE FOSSE UMA CRIANÇA PEQUENA.

AMBOS ESTÃO EM SILÊNCIO POR MUITO TEMPO. YEHUDA NÃO PODE VOLTAR AOS SEUS SENTIDOS.

-Eu sei, filho, você pode fazê-lo! – Baruch finalmente diz com uma voz calma.

-Vou tentar, – responde Yehuda.

-Você não vai tentar,você vai conseguir!

BARUCH OLHA DENTRO DOS OLHOS DE YEHUDA.

YEHUDA AINDA ESTÁ PESADO COM A EMOÇÃO DA EXPERIÊNCIA.

-Você vai cair e subir23 novamente, é parte do processo. É necessário! – Diz Baruch. – Não pode haver Luz24 sem escuridão, nenhum dia sem uma noite.

-Eu entendo. Mas é muito difícil, Yehuda responde.

-A primeira fase terminou. É a fase mais importante. -Baruch diz. – Agora, começa o processo de limpeza da sua sujeira25. Você entende que é absolutamente necessário,filho?

-Sim.

-Você percebe que você não pode viver para si, meu filho, quando Ele “vive” apenas para todos os outros.

BARUCH SORRI E OLHA NOS OLHOS DE YEHUDA.

-Viver para si mesmo é tão imundo.

-Eu entendo, Baruch. Responde Yehuda. – Eu entendo.

-Nós temos que nos purificar disso, filho.

 

Yehuda (suspiros): Se eu pudesse… tirá-lo de mim de uma só vez!

Baruch:                Você não pode fazer tudo de uma vez. O nascer do sol não acontece imediatamente, mas pouco a pouco. Você vai conseguir isso.

Yehuda:           E quanto tempo vai levar…

Baruch:           Quanto tempo? Até que você seja como Ele. Ele não pensa em si mesmo. Você já sabe disso. E você vai ser o mesmo. Você vai conseguir isso, filho, você vai!

Yehuda (resolutamente):

Eu vou conseguir, Baruch.

BARUCH SORRI.

-Assim que se fala! Não ouse dizer mais nada! Milhares e milhares dos maiores, dos maiores sábios, Yehuda, estão observando você com amor e esperança. Eles estavam dispostos a serem rasgados em pedaços, cortados em pedaços, só para sentir o que você sentiu! E Ele escolheu você e não eles. Vá a Ele, filho, vá, anseie, ore, quebre, grite, somente não pare!

Yehuda:           Eu vou a Ele, Baruch. Eu estou voando para Ele.

***

UM CLARÃO DE LUZ.

A ÁGUA ESTÁ JORRANDO, JOGANDO O TRONCO SELADO DA ÁRVORE GIGANTE COMO UM PALITO MONSTRUOSO, COM YEHUDA DENTRO.

-Você entrou na Arca.26 (A voz de Baruch é ouvida através do rugido da água) A Arca que está dentro de você!

OUTRO TRONCO DE ÁRVORE, PERPENDICULARMENTE ENCRAVADO NO OCO COMO UM MASTRO, CORRE AO LONGO DO BARRANCO ESTREITO.

-Segure-se, filho! Mantenhamos-nos em seu pensamento, todos nós.

E NOVAMENTE A FLORESTA SUSSURRA. A GRAMA BALANÇA COM A BRISA LEVE.  BARUCH ESTÁ QUIETO, ELE APERTA OS OLHOS À MEDIDA QUE OLHA PARA LONGE DE YEHUDA, PARA O MATAGAL. ELE OLHA PARA UMA ABELHA QUE VOA DE FLOR EM FLOR.

Baruch:           É tão calmo aqui, limpo. Você deve procurar outro professor, Yehuda.

YEHUDA OLHA PARA ELE. ELE NÃO RESPONDE.

Baruch:           Eu não tenho mais nada para lhe ensinar. Sua alma irá guiá-lo a partir daqui.

Yehuda:           Onde eu irei encontrar outro professor?

Baruch:           Continue procurando. Pergunte. Se você perguntar, ele vai ser revelado a você. O Criador não vai deixá-lo agora. Ele tem grandes planos para você. Novos tempos estão chegando, não é adequado para os mais velhos como eu.

Yehuda:           Devo levá-lo para casa?

 

Baruch:                Não, eu vou sentar aqui neste toco, e ouvir o silêncio. Talvez eu aprenda uma coisa ou outra.

YEHUDA LEVANTA-SE.

Yehuda:           Eu tenho que ir.

Baruch:           Vá.

YEHUDA VIRA E COMEÇA ANDAR RAPIDAMENTE ESTRADA ABAIXO. BARUCH SEGUE-O COM O OLHAR, À MEDIDA QUE CHAMA SEU NOME.

-Yehuda!… YEHUDA NÃO PODE OUVÍ-LO.

Baruch:           Não volte aqui nunca mais, Yehuda! Você não deve retornar aqui.

YEHUDA AUMENTA O PASSO, QUASE CORRE.

-Mas eu estarei esperando por você, sussurra Baruch, meu aluno e grande professor.

***

***

VARSÓVIA. RUA PRINCIPAL.

YEHUDA ESTÁ ANDANDO RAPIDAMENTE, MAL PRESTANDO ATENÇÃO EM SEUS PASSOS. IMERSO EM SEUS PENSAMENTOS, ELE NÃO RESPONDE À NADA E À NINGUÉM.

DOCUMENTÁRIO:

CRÔNICA DO INÍCIO DO SÉCULO XX.

UM BAILE DE GALA MAJESTOSO NO PALÁCIO DE INVERNO EM SÃO PETERSBURG. A PRIMEIRA CORRIDA TOUR DE FRANCE.

A AMÉRICA RECONHECE A INDEPENDÊNCIA DO PANAMÁ.  AS PRIMEIRAS MANIFESTAÇÕES COMUNISTAS NA POLÔNIA. OS IRMÃOS WRIGHT FAZEM SEU PRIMEIRO VÔO.

OS CARROS SÃO AS NOVAS “SENSAÇÕES” DO MOMENTO.

***

VARSÓVIA. RUA PRINCIPAL.

UM MURMÚRIO CRESCENTE DE UMA MULTIDÃO ESTÁ APROXIMANDO-SE DE ALGUM LUGAR. YEHUDA OLHA PARA CIMA.

ELE ENCONTRA-SE NO MEIO DA RUA; A MULTIDÃO ESTÁ MARCHANDO EM DIREÇÃO A ELE.

BANDEIRAS VERMELHAS SÃO ABANADAS SOBRE AS CABEÇAS DAS PESSOAS. O INTERNACIONAL (HINO COMUNISTA) ESTÁ TOCANDO AO FUNDO.

YEHUDA ENCONTRA-SE NO MEIO DA MULTIDÃO, CAMINHANDO COM ELES NAS FILAS DA FRENTE.

BANDEIRAS VOAM ACIMA DE SUA CABEÇA.

HOMENS E MULHERES JOVENS ESTÃO MARCHANDO AO SEU LADO.

ALGUÉM O SEGURA PELO COTOVELO.

O ROSTO DE YAN APARECE ENTRE A MULTIDÃO.

Yan (gritando na multidão):

Eu sabia que você não iria sentar nas arquibancadas.

ALGUÉM EMPURRA UMA BANDEIRA VERMELHA NA MÃO DE YEHUDA. A MULTIDÃO:

Fraternidade! Igualdade! Liberdade!

YEHUDA COMEÇA A GRITAR JUNTO COM ELES.

PESSOAS NAS CALÇADAS ESTÃO OLHANDO COM ESPANTO PARA UM JUDEU ORTODOXO RELIGIOSO LEVANDO UMA BANDEIRA VERMELHA, GRITANDO SLOGANS COMUNISTAS JUNTO COM OS OUTROS.

UMA MULHER BONITA PEGA A MÃO DE YEHUDA, YAN ESTÁ SEGURANDO A OUTRA MÃO DELE. YEHUDA ESTÁ SORRINDO.

OS ROSTOS DE TODOS SÃO ILUMINADOS COM FELICIDADE E INSPIRAÇÃO.

—————

Ambientação

—————-

DE REPENTE UMA UNIDADE DE DESTACAMENTO DA POLÍCIA MONTADA ATACA A MULTIDÃO DE DUAS RUAS LATERAIS.

A polícia:        Calem-se, escória!

OS POLICIAIS DE BASTÕES EMPUNHANDOS ATACAM A MULTIDÃO, SEUS BASTÕES DESCENDO NA CABEÇA DAS PESSOAS.

A MULTIDÃO SE AGITA, E ENTÃO SE DESMORONA.

A multidão:       O que vocês estão fazendo, vocês seus filhos da puta?!

PESSOAS CAEM NO CHÃO, SEGURANDO SUAS CABEÇAS, SANGUE ESCORRENDO ENTRE OS DEDOS.

UM BASTÃO SOBE PARA CIMA DE YEHUDA. UM ROSTO DISTORCIDO DE UM POLICIAL:

-Aaaah, seu judeu imundo, então você quer igualdade?!

IMEDIATAMENTE UM BRAÇO FORTE EMPURRA O POLICIAL PARA LONGE, PEGA AS LAPELAS DO CASACO DE YEHUDA, E O JOGA PARA O LADO.

YEHUDA É PRESSIONADO CONTRA A PAREDE DA CASA. YAN ESTÁ EM PÉ AO LADO DELE.

ELE EMPURRA YEHUDA PARA UMA PORTA DE ENTRADA.

Yan:              Você está vivo?! Então chame o seu Deus!

ATRAVÉS DA PORTA SEMI ABERTA, PODEMOS VER PESSOAS CORRENDO.

POLICIAIS ESTÃO PERSEGUINDO-OS À CAVALO, BATENDO NELES COM SEUS BASTÕES.

Yan:              Não há ninguém para chamar, não é?! Ninguém! Porque Ele não pode existir! Basta olhar o que Ele, o seu Deus, está fazendo!

YEHUDA TENTA DIZER ALGO, MAS YAN PULA NELE, PRESSIONANDO A MÃO DELE CONTRA A BOCA DE YEHUDA, SUFOCANDO SUAS PALAVRAS.

Yan:              Ele não existe! Ele não existe E se Ele existe, ninguém precisa de tal Deus, porque Ele está coberto com o nosso sangue!

DOIS POLICIAIS ESTÃO BATENDO NUM MENINO. O MENINO ESTÁ SOLUÇANDO:

-Eu não vou mais fazer isso. Eu não vou…

OUTRO POLÍCIAL ESTÁ ARRASTANDO PELO CABELO A MENINA BONITA QUE MARCHOU AO LADO DE YEHUDA.

Yan (sussurrando):

***

Você não será capaz de explicar isso para mim, você não vai!

ELE ARRANCA O CHAPÉU DE YEHUDA E O JOGA NO CHÃO.

ENTÃO ELE CORRE PARA A RUA, SE JOGA NA FRENTE DO CAVALO DO POLICIAL, DA UM SALTO PARA CIMA E ARRASTA O POLICIAL PARA BAIXO PELA JAQUETA. ELE PEGA A MÃO DA MULHER E CORRE COM ELA, DESAPARECENDO AO VIRAR A ESQUINA.

NOITE. O BAIRRO JUDEU DE VARSÓVIA.

UM CASAL DE IDOSOS PASSA POR YEHUDA, QUE ESTÁ SENTADO NOS DEGRAUS DA CASA. SEU CASACO ESTÁ SUJO; SUAS MÃOS ESTÃO SANGRANDO.

Uma mulher:       Você está bem?

Yehuda (levantando sua cabeça):

Não, nem um pouco.

Uma mulher:       Posso ajudá-lo?

Yehuda:           Eu não sei.

ELE LEVANTA-SE E CAMINHA PELA RUA.

YEHUDA VIRA NO BECO DELE. LENTAMENTE, ELE SOBE AS ESCADAS PARA O SEU APARTAMENTO E ABRE A PORTA. UMA VEZ LÁ DENTRO, ELE VAI DIRETO PARA SEU QUARTO.

SUA MÃE SE APRESSA EM DIREÇÃO A ELE, OLHANDO-O ALARMADA.

Yehuda:           Eu caí. Nada sério.

Mãe:              Lá, em seu quarto…

ELA NÃO TERMINA DE FALAR, YEHUDA ABRE A PORTA DO QUARTO DELE E PARA NA PORTA.

O RABINO FELDMAN E O PROFESSOR SHMUEL ESTÃO SENTADOS À MESA. SEU PAI ESTÁ EM PÉ PERTO DA PAREDE DO LADO OPOSTO DO QUARTO.

Yehuda (imediatamente):

Não se preocupe, pai, eu simplesmente escorreguei, (Vira-se para os convidados) Olá, rabino Shmuel. Aconteceu alguma coisa?

Rabino Feldman (examinado ele):

Não se surpreenda, Yehuda. Seu pai, Simcha, nos convidou para vir aqui. Por favor, sente-se.

YEHUDA OLHA PARA SEU PAI,CONTINUA EM PÉ.

Rabino Feldman:   Você está estudando Cabalá, e nós não podemos impedi-lo agora.

O professor (severamente):

Proíba-o de estudar Cabalá! Eu disse isso muitas vezes, e eu vou dizer isso de novo!

Rabino Feldman:   Bem, isso não é mais tão simples assim.

O professor (se dirige à Yehuda):

Você ultrapassou todos os limites. É o que o seu pai, Simcha, nos disse…

SIMCHA TENTA NÃO OLHAR PARA YEHUDA.

O professor:      Simcha está dizendo que você considera os gentios iguais aos judeus.

Yehuda:           A coisa mais importante é se a pessoa aspira ao Criador.

O professor:      E não é importante se ele é um gentio ou judeu, certo?

Yehuda:           Correto. É irrelevante.

O PROFESSOR RAPIDAMENTE OLHA À TODOS:

O professor:           Bem, eu acho que o caso é claro. Temos que parar com isso completamente, imediatamente! (Apontando o dedo para Yehuda) Este homem veio para destruir tudo o que nos manteve juntos há séculos. Ele é mortal para nós. Yehuda, nós proibimos você de estudar a Cabalá (fervente). Este louco, Baruch, este canalha e idiota!

Rabino Feldman:   Shmuel, por favor, Eu lhe peço…

O professor:      Mas veja o que ele faz com os meus alunos. (Virando-se para Yehuda), repito, nós o proibimos de estudar a Cabalá.

Yehuda:           Eu não posso ouvir você, rabino Shmuel. O que você está me dizendo é como parar de respirar, parar de viver. Eu não posso fazer isso.

O professor (dirigindo-se ao Rabino Feldman):

Devemos banir todos os judeus na Polônia de falar com ele. Todos os judeus na Polônia.

Rabino Feldman:   Lembro-me de que você se inscreveu para a ordenação de rabino?

Yehuda:           Sim, eu gostaria de fazer os exames para a ordenação de rabino e para começar a ensinar.

O professor:      O quêêê?! Você acha que depois de tudo que ouvimos agora isso seria possível?

Yehuda:           Estou pedindo um minuto de sua paciência, eu posso explicar tudo para você.

O professor:      Por que deveríamos ouvi-lo?!

Rabino Feldman:   Espere um minuto, Shmuel. Estamos lhe ouvindo, Yehuda.

Yehuda:           Devemos introduzir, o mais breve possível, o estudo de O Livro do Zohar em todas as nossas instituições de ensino. Devemos iniciar estudos obrigatórios da Cabalá desde a mais tenra idade possível. Dessa maneira, vamos trazer a Luz para o mundo e colocar um fim ao sofrimento. Eu posso criar o programa. Eu posso começar a ensinar…

O professor:      Um gentio não pode ensinar aos judeus. E você é um gentio!

UMA PAUSA. O PROFESSOR OLHA PARA YEHUDA, RABINO FELDMAN, DEPOIS PARA SIMCHA, E DE VOLTA À YEHUDA.

O professor (firmemente):

Eu, como membro do conselho, farei tudo em meu poder para garantir que você falhe no exame. Você não será um rabino! Eu não posso permitir que esta praga que você pegou contamine e destrua o nosso povo.

ELE LEVANTA-SE ABRUPTAMENTE E SAI DO QUARTO. A PORTA BATE ATRÁS DELE. O RABINO FELDMAN BALANÇA A CABEÇA, OBSERVANDO-O SAIR.

Rabino Feldman:   Por que você tem que criar confrontos com todos, Yehuda? Por quê?

YEHUDA SENTA-SE, OLHA PARA O RABINO FELDMAN, DEPOIS PARA SEU PAI. SIMCHA NÃO SABE ONDE COLOCAR SEUS OLHOS. ELE SE AFASTA.

Rabino Feldman (voltando-se à Yehuda):

Diga-me, por que diabos você não pode, com sua mente brilhante, ficar em silêncio quando necessário, manter certas coisas não ditas? Você é tão inteligente! Você quer se tornar um rabino, não quer?

Yehuda:           Sim.

Rabino Feldman:   Você quer ensinar as pessoas?

Yehuda:           Esta é a única razão pela qual eu quero me tornar um rabino.

Rabino Feldman:   Bem, seja inteligente! Olha o que você fez com o professor!

Ele começa tremer na simples visão de você. Ele quase teve um derrame agora. Que culpa tem ele? Ele foi ensinado assim, ele não é culpado. Você precisa explicar tudo para ele a partir de uma perspectiva totalmente diferente.

YEHUDA ESTÁ QUIETO, OLHANDO PARA O CHÃO.

Yehuda:           Eu estou tentando, mas não estou conseguindo.

Rabino Feldman: Bem, ser consciente já é um sinal de progresso. Bem feito. E agora, (sentando-se confortavelmente) me diga o que você não disse a ele.

YEHUDA ESTÁ OLHANDO SUSPEITOSAMENTE PARA O RABINO FELDMAN.

Yehuda:           Tudo?

Rabino Feldman:   Bem, prossiga, diga-me como é. Nós judeus somos maus, não somos?

YEHUDA ESTÁ POUCO À VONTADE

Rabino Feldman:   Eu lhe disse para não ter medo, então não tenha medo, fale de uma vez!

Yehuda (decidido):

Os olhos do mundo todo estão fixados em nós.

Rabino Feldman:   E sempre foi assim.

Yehuda:           Agora mais do que nunca. Não haverá clemência.

Rabino Feldman:   Por quê? Por que agora, em particular?

Yehuda:           Um século terrível está despontando, um século de sofrimento horrível, ódio terrível e egoísmo sem precedentes. E nós, os judeus, levaremos a culpa pelo sofrimento do mundo inteiro.

Rabino Feldman:   É isso que os gentios pensam?

Yehuda:           É o que a Cabalá pensa, O livro do Zohar, é o que o Criador pensa.

FELDMAN ESTÁ QUIETO, PENSAMENTOS CONFLITANTES CORRENDO DENTRO DELE.

Yehuda (apaixonadamente):

Somos nós que estamos impedindo o Criador de ser revelado no mundo.

Rabino Feldman:   Nós somos o povo do Criador; observamos a Torá e os mandamentos.

Yehuda:                Não devemos nos orgulhar, encher-nos com o conhecimento, e tornarmos arrogante, orgulhando-nos com escrupulosa observância dos mandamentos. Não!

Simcha:           Yehuda, pare!

Rabino Feldman:   Deixe-o falar!

Yehuda:           Precisamos observar tudo apenas para revelar o Criador, a Luz, o Amor, para o mundo inteiro. Para tornar-nos os portadores da Luz, em vez da escuridão.

SIMCHA OLHA O SEU FILHO COM ADMIRAÇÃO E REVERÊNCIA.

Rabino Feldman:   Se você for falar assim, ninguém vai entendê-lo. Você está sendo muito direto, muito contundente.

Yehuda:           Você me pediu para lhe dizer toda a verdade.

Rabino Feldman:   Isto já é demais.

Yehuda:                Vou tentar o meu melhor para fazer-me claro. Vou procurar maneiras de me expressar melhor para que eles possam entender. Farei todo o esforço. Por que a mim foi dada esta vida senão por isso? Caso contrário, todos nós, o mundo inteiro vai experimentar angústias sem precedentes.

Rabino Feldman:   Como você sabe disso?

Yehuda:           Eu sei.

Rabino Feldman:   Como?

Yehuda:           Eu vejo.

O RABINO FELDMAN OLHA PARA ELE EM SILÊNCIO.

SILÊNCIO PAIRA NO AR. GOTAS DE CHUVA CAEM POR TRÁS DA JANELA.

Rabino Feldman:   Eu suponho que você sabe que você tem que apresentar três cartas de recomendação, para ser admitido no exame.

Yehuda:           Sim, eu sei.

Rabino Feldman:   Você conhece alguém que irá recomendá-lo?

YEHUDA ESTÁ QUIETO.

RABINO FELDMAN LEVANTA-SE E CAMINHA ATÉ A PORTA. ELE PARA NA SOLEIRA.

Rabino Feldman:   Eu lhe darei a minha recomendação. Também vou pedir ao rabino Zilber e ao rabino Epstein para atestar a seu favor. Eles o amam por sua diligência e conhecimento profundo. Certamente, eu não vou dizer a eles o que eu ouvi de você hoje.

Yehuda:           Eu lhe sou grato, honorável rabino.

***

RABINATO.27 UM LONGO CORREDOR.

JUDEUS EM CAPOTAS PRETAS (SOBRECASACAS TRADICIONAIS) E SHTREIMELS (UM TÍPICO CHAPÉU DE PELE) ESTÃO SENTADOS AO LONGO DAS PAREDES, APERTADOS JUNTO A UMA PORTA FECHADA.

DOIS ESTUDANTES PRESSIONAM SEUS OUVIDOS CONTRA O BURACO DA FECHADURA, TENTANDO OUVIR O QUE ESTÁ ACONTECENDO LÁ DENTRO, RELATANDO O QUE ELES OUVEM AOS OUTROS EM VOZ BAIXA.

Aluno #1:         Ele responde de uma vez!

Aluno #2 (em admiração):

Ele nem parou para pensar!

Aluno #1:         Oh, que resposta!

Alguém da multidão:

Já fazem mais de três horas.

Aluno #1:         Eles estão quietos.

Aluno #2:         Eles estão quietos.

Outro alguém da multidão:

Entãoooo?

Aluno #1:         Então, eles ainda estão quietos! Nem uma palavra.

Aluno #2:         Quietos!O rabino Zilber está falando. Ele o parabeniza, ele passou. Conhecimentos excelentes. Ele espera que…

A PORTA SE ABRE, OS DOIS JUDEUS QUASE FORAM DERRUBADOS. O PROFESSOR SAI, DÁ ALGUNS PASSOS AO LONGO DO CORREDOR.

O RABINO FELDMAN E OUTROS MEMBROS DA COMISSÃO O ESTÃO SEGUINDO. ELES ESTÃO CONVERSANDO ENTRE SI E BALANÇANDO A CABEÇA.

O PROFESSOR PARA ABRUPTAMENTE, AGUARDA O RABINO FELDMAN.

ELE SUSSURRA PARA ELE, MAS ALTO O SUFICIENTE PARA QUE TODOS POSSAM OUVIR.

O professor:      Você está fazendo um erro terrível.

RABINO FELDMAN CAMINHA PASSANDO POR ELE.

 

O professor (se aproxima de um rabino idoso que esta caminhando atrás do rabino Feldman):

Rabino Zilber, temos que detê-lo. (Vira-se para outro rabino idoso) Rabino Epstein!

Rabino Epstein:   Eu fiz o meu melhor para detê-lo, você viu por si mesmo. Mas é impossível.

Rabino Zilber:    Não me lembro de alguém com o conhecimento tão fenomenal… (pausa) e sentimento.

OS RABINOS ANDAM, CONVERSANDO ENTRE SI. YEHUDA SAI DA SALA.

SIMCHA PULA EM YEHUDA, SUA ALEGRIA LHE FAZ PARECER UMA CRIANÇA. JUDEUS O CERCAM, APERTANDO A MÃO DE YEHUDA.

O PROFESSOR SHMUEL ESTÁ EM PÉ NO FINAL DO CORREDOR, ASSISTINDO A CENA.

***

O BAIRRO JUDEU DE VARSÓVIA. UMA MANHÃ BRILHANTE.

SIMCHA E YEHUDA ESTÃO ANDANDO PELA RUA.

SIMCHA NÃO PARA DE FALAR, INCAPAZ DE CONTER SUA ALEGRIA. DUAS MENINAS DE 16 ANOS ANDAM EM SUA DIREÇÃO.

UMA DELAS LEVANTA OS OLHOS E SORRI TIMIDAMENTE PARA SIMCHA. SIMCHA SORRI DE VOLTA.

AS MENINAS PASSAM POR ELES. YEHUDA OLHA PARA TRÁS.

Yehuda:           Quem é aquela moça, Pai?

Simcha:           Rivka, uma parenta distante.

Yehuda:           Quantos anos ela tem?

Simcha:           Dezesseis.

Yehuda:           Eu gostaria que ela fosse minha esposa.

SIMCHA OLHA PARA YEHUDA. YEHUDA BALANÇA A CABEÇA EM AFIMAÇÃO.

Yehuda:           Um Cabalista tem que ser casado.

***

UM PÉ EM UM SAPATO PRETO QUEBRA UMA TAÇA, EMBRULHADA EM PAPEL. IMEDIATAMENTE, MÚSICA JUDAÍCA COMEÇA A TOCAR, ESTAMOS EM UM CASAMENTO HASSÍDICO.

YEHUDA, O NOIVO, É JOGADO ATÉ O TETO NA CADEIRA. CHAPÉUS HASSÍDICOS SÃO JOGADOS NO AR, HASSÍDICOS ALEGRES SALTAM PARA CIMA E PARA BAIXO EM UMA DANÇA TRADICIONAL. UMA BANDA KLEIZMER ESTÁ TOCANDO, REMEXENDO EM SINTÔNIA COM A MÚSICA.

O CASAMENTO É ALEGRE, UMA HORA PARA ESQUECER TODOS OS PROBLEMAS! PARECE QUE OS HASSÍDICOS ESTÃO DESLIZANDO NO AR.

BARUCH ESTÁ OLHANDO AS FESTIVIDADES DE UM CANTO. UMA MULTIDÃO DE CRIANÇAS O RODEIA.

UMA GARRAFA DE VODKA ESTÁ QUASE VAZIA EM FRENTE À ELE. BARUCH ESTÁ SEGUINDO YEHUDA COM OS OLHOS.

YEHUDA, NO MEIO DE UMA DANÇA, ENCONTRA SEU OLHAR.

BARUCH BALANÇA A CABEÇA PARA ELE, ERGUE O COPO, BEBE, E DE REPENTE O COPO DESAPARECE DE SUA MÃO.

BARUCH SORRI E CUIDADOSAMENTE PEGA UMA COPO CHEIO DE VODKA DA MANGA DE SEU CASACO GORDUROSO.

OS CRIANÇAS AO SEU REDOR RIEM. YEHUDA RI.

O QUE O FUTURO GUARDA PARA YEHUDA?

***

***

***

***

***

***

LOGO APÓS O CASAMENTO, OS NOIVOS YEHUDA E RIVKA MUDAM-SE DE VARSÓVIA PARA A PEQUENA CIDADE DE PURSOV.

ELES ALUGAM UM APARTAMENTO EM FRENTE AOS PAIS DE RIVKA.

MEIA-NOITE. SILÊNCIO.

A PEQUENA CIDADE POLACA ESTÁ ADORMECIDA. A LUA ESTÁ DESLIZANDO NOS CÉUS CHEIO DE ESTRELAS.

ABAIXO DELA, UMA CASA DE MADEIRA VELHA, SUAS JANELAS TODAS ESCURAS. UMA PEQUENA CHAMA, UMA LUZ FRACA APARECE EM UMA DAS JANELAS.

DE REPENTE, O SILÊNCIO É QUEBRADO PELO SOM DE GELO RACHANDO.

UM PAR DE PÉS DESCALÇOS ROMPE UMA CROSTA DE GELO E MERGULHA EM UMA PEQUENA BACIA CHEIA DE ÁGUA GELADA.

UM QUARTO POUCO ILUMINADO.

YEHUDA BALANÇA A CABEÇA E TRAZ O LIVRO MAIS PERTO DE SUA FACE. SEUS PÉS ESTÃO SUBMERSOS NA ÁGUA GELADA.

SUA JOVEM ESPOSA, RIVKA, O ESTÁ OBSERVANDO POR TRÁS DE UMA CORTINA. ELA PARECE ASSUSTADA.

DA RUA, PODEMOS VER A SILHUETA DE YEHUDA NA JANELA MAL ILUMINADA.

UMA MULHER ESTÁ OLHANDO PARA ELA DA CASA EM FRENTE. É DVORA, MÃE DE RIVKA. ELA VIRA A CABEÇA DA JANELA PARA A SALA E DIZ ALGO. A CARA DE SONO DE SEU MARIDO APARECE NA JANELA AO LADO DELA. AMBOS OLHAM PELA JANELA. ELES ESTÃO OLHANDO O PERFIL ACENTUADO DE YEHUDA, IMÓVEL COMO UMA FOTO E PROFUNDAMENTE CONCENTRADO.

O APARTAMENTO DE YEHUDA E RIVKA. MANHÃ. YEHUDA ESTÁ INCLINADO SOBRE O LIVRO.

A CHAMA DA LÂMPADA MORRE EM UMA NUVEM DE FUMAÇA. O RELÓGIO MOSTRA QUE SÃO CINCO DA MANHÃ.

RIVKA JÁ ESTÁ DE PÉ, FAZENDO CAFÉ DA MANHÃ. SÓ AGORA PODEMOS VER QUE ELA ESTÁ GRÁVIDA.

UMA BATIDA QUIETA NA PORTA. RIVKA ATENDE.

OS PAIS DELA ESTÃO DE PÉ NA PORTA. ELES ENTRAM.

YEHUDA CUMPRIMENTA O PAI DELA.

O PAI ESTÁ USANDO UM TALIT28 BRANCO. ELE ESTÁ CHEIO DE AUTO ESTIMA EM ANTECIPAÇÃO À ORAÇÃO DA MANHÃ.

DVORA BEIJA RIVKA.

UMA SINAGOGA EM UMA CIDADE PEQUENA.

O PAI DE RIVKA E YEHUDA ESTÃO EM PÉ PRÓXIMOS UM DO OUTRO, ORANDO.

A SALA ESTÁ BRANCA COM OS TALITS, COBRINDO AS CABEÇAS DAQUELES QUES ESTÃO ORANDO.

O APARTMENTO DE YEHUDA E RIVKA.

O PAI DE RIVKA E YEHUDA ESTÃO SENTADOS À MESA.

RIVKA E DVORA ESTÃO OCUPADAS SERVINDO A ELES UM CAFÉ DA MANHA SIMPLES.

 

Pai (dirigindo-se à Yehuda):

Você parece cansado. Você tem dormido o suficiente?

Yehuda:           Sim, eu estou bem.

Pai:              Quantas horas de sono você tem por noite?

Yehuda:           Três horas são o suficiente para mim.

Pai:              Tolice!

Yehuda:           Eu penso que isso já é muito.

Pai:              Eu entendo… Yehuda, você tem uma jovem esposa.

Rivka:            Pai, por favor…

Pai:              Não há dinheiro na casa.

Rivka:            Nós vamos pagá-lo no próximo mês.

Pai (com firmeza): E você está fazendo sabe-se lá o quê… Por que você acorda a uma da manhã?

Yehuda:           A noite é dada para mim para os meus estudos.

Pai:                   Não, a noite é para você estar com sua esposa (à Rivka: Fique quieta, Rivka!) para que você possa descansar e depois cumprimentar a cada dia rejuvenescido, com uma oração, e por último mas não menos importante, ir em busca do pão diário.

Você tem uma família para alimentar.

DVORA VAI PARA TRÁS DE SEU MARIDO.

Pai:              Nós lhe demos Rivka pensando que você fosse sério a respeito de construir uma família.

Rivka:            Pai, pare! Você está interferindo nas nossas vidas!

Dvora:            Não, isso é errado. Nós não conseguimos suportar vê-lo deixando você sozinha toda noite… fazendo somente o Senhor sabe o quê!

Rivka:            Yehuda sabe o que está fazendo!

Dvora:            Eu acho que ele não está fazendo nada. Ele não trouxe para casa um só centavo!

Rivka:            Mãe!

Dvora:            Comece a ouvir aos mais velhos. Ambos vocês. Nós queremos que vocês tenham uma família normal. A Cabalá dele interfere com suas vidas.

Rivka (levanta-se):

Meu marido é um grande estudioso. Nós sinceramente pedimos que vocês parem de interferir em nossas vidas! Além disso, ele ainda tem um pouco de tempo para dormir, e vocês estão distraindo-o com suas conversas sem sentido.

Pai:              O quêêê?! Sem sentido?!

Dvora:            Em outras palavras, você está pedindo para irmos embora?

Rivka:            Eu quero que vocês entendam que eu tenho um marido, a quem eu amo, e nós temos uma vida juntos. Eu desejo que vocês fiquem fora disso.

Pai:              Ficar de fora disso?

Rivka:            Por favor.

O PAI SE LEVANTA E CAMINHA EM DIREÇÃO À PORTA. DVORA SE APRESSA ATRÁS DELE.

Pai (da porta):

Bem, não chore quando você não tiver nada para alimentar seus filhos, e ele – o seu grande estudioso – estiver muito ocupado estudando para encontrar um emprego e cuidar de você. Não venha chorar para nós então! Vamos, Dvora!

ELES VÃO EMBORA. YEHUDA OLHA PARA RIVKA.

Yehuda:           Eles não vão mais voltar aqui.

Rivka:            Eu fiz minha escolha. Eu tenho você.

YEHUDA VAI ATÉ ELA E A ABRAÇA.

RIVKA COLOCA A MÃO EM SUA BARRIGA E DIZ, SORRINDO:

-Ele é tão forte, ele não consegue ficar parado aqui dentro. Ele não para de chutar.

ELA OLHA PARA YEHUDA E COLOCA A CABEÇA NOS OMBRO DELE.

Rivka:            Eu acho que nós temos que nos mudar daqui. Eles não irão nos deixar em paz. O que você acha?

Yehuda:           O que você disser.

***

MANHÃ. UM CAVALO MAGRO ESTÁ PUXANDO UMA CARROÇA. YEHUDA E RIVKA ESTÃO SENTADOS DENTRO. TODOS OS PERTENCES DELES CONSISTEM DE DOIS SACOS – UM CHEIO DE ROUPAS, E O OUTRO DE LIVROS.

O COCHEIRO SUAVEMENTE LEVA SEU CAVALO E AO MESMO TEMPO ELE RECITA VERSOS DE SALMOS.

  • “Feliz é o homem que não andou no conselho dos ímpios, nem ficou no caminho dos pecadores”…

ELE LEVANTA UM DEDO TORTO PARA CIMA.

  • “…nem sentou no banco dos desdenhosos”.

ELE BALANÇA A CABEÇA, QUASE CANTANDO.

  • “E ele será como a árvore plantada junto à corrente de águas, que traz o seu fruto na estação própria, e cuja folhagem não murcha, e em tudo o que ele faz, prosperará”.

O COCHEIRO VOLTA-SE PARA YEHUDA E RIVKA E PISCA PARA ELES.

– Eu posso ver que você é um rabino, um homem educado – diz ele, – e sua esposa é uma mulher bonita. Eu, por outro lado, tenho trabalhado desde que eu tinha sete anos de idade, eu não posso ler ou escrever mais. Eu não preciso disso. Eu só memorizo tudo o que meu filho lê, e eu choro. … É tão bonito. É uma maravilha que alguém possa escrever algo assim.

YEHUDA OLHA PARA ELE E SORRI.

O COCHEIRO APRESSA O CAVALO E APONTA O DEDO DELE PARA CIMA NOVAMENTE.

O cocheiro:  “Ainda que um exército se acampe contra mim, meu coração não temerá; ainda que a guerra se levante contra mim, mesmo assim eu terei confiança”.

O COCHEIRO SACODE A MÃO E ESTALA ALTO SUA LÍNGUA.

O cocheiro:       Ahhh! Como é doce, como é bonito, ai! Meu filho o lê tão lindamente. Ele senta e medita sobre isso, em seguida, explica tudo para um velho tolo como eu. Ele diz que eu amo só a mim, mas que o Criador ama a todos.

Yehuda:           Ele diz isso?

O cocheiro:       Sim, ele diz! Ele é tão esperto, meu garoto!

Yehuda:           Qual é o nome do seu filho?

O cocheiro:       Moshe. Ele tem apenas 10 anos. Ele sempre diz, “Pai, apenas observe como é amável o nosso Criador”. – sim, eu digo, certamente, Ele é amável.

ELE BALANÇA A CABEÇA, ENTÃO SE VIRA DE VOLTA, E APRESSA O SEU CAVALO.

O cocheiro:       Bem, apresse-se, sua mula velha!

DE REPENTE SUA VOZ MUDA. NÓS PODEMOS VÊ-LO LIMPANDO LÁGRIMAS NA SUA MANGA.

O cocheiro:       E-hhh! Certamente, Ele é amável. Se Ele é tão amável, então porque Ele tirou as pernas de meu filho?

VOLTA-SE PARA YEHUDA, OS OLHOS DELE BRILHANDO COM LÁGRIMAS.

O cocheiro:       Hein? Ele é um menino de ouro, meu filho, estimado rabino, ele sabe tudo, mas suas pernas não funcionam desde o nascimento. É claro que eu não estou reclamando, o Senhor sabe melhor. Mas você pode me dizer, rabino, por que Ele tomou as pernas de meu filho?

YEHUDA ESTÁ QUIETO.

RIVKA, SEGURANDO SUA BARRIGA COM UMA DAS MÃOS, ESTÁ OLHANDO PARA SEU MARIDO.

Yehuda:           Quão longe você vive daqui?

O cocheiro:       Não muito perto. Mais ou menos duas horas de viagem com minha mula velha, isso é se ela não cair morta no caminho.

Yehuda:           Eu quero falar com seu filho. Você me permitiria?

O cocheiro:      O-o-h meu estimado rabino! Ele vai ficar muito feliz! Ele viu um rabino apenas duas vezes em sua vida, uma das quais foi na sua Brit Milá.29 (olha para Rivka) Mas a estrada é muito ruim, a sua mulher está quase pronta para…

Rivka:            Não, eu estou me sentindo bem. (Olha para Yehuda.) Vamos.

Yehuda (para o cocheiro):

Vamos.

O COCHEIRO PUXA AS RÉDEAS VIGOROSAMENTE.

O cocheiro:       Vamos agora, você velha bruxa, que você não demore! Uau! O pequeno Moshe mal sabe da grande surpresa!

A VELHA ÉGUA OLHA PARA O SEU MOTORISTA DO CANTO DE SEU OLHO E COMEÇA A TROTAR UM POUCO MAIS RÁPIDO.

A CARROÇA ESTÁ CAVALGANDO AO LONGO DE UMA ESTRADA IRREGULAR, BALANÇANDO DE UM LADO PARA O OUTRO.

O COCHEIRO RECITA EM SUA VOZ ROUCA:

– “As palavras do pregador, filho de Davi, rei de Jerusalém: Vaidade das vaidades”, diz o pregador, Vaidade das vaidades, tudo é vaidade.

O COCHEIRO RECITA DO ECLESIASTES EM VOZ ALTA:

– Como correto que ele é! “Uma geração vai e outra geração vem, mas a terra permanece para sempre”.

A CARROÇA PROSSEGUE.

YEHUDA COBRE RIVKA COM SEU CASACO. ELA SE APERTA CONTRA ELE.

UMA VASTIDÃO CINZA SE ABRE DIANTE DELES: CAMPOS, UMA FLORESTA DISTANTE, UM PINHEIRO SOLITÁRIO NUMA COLINA DISTANTE.

 

A VOZ DO COCHEIRO:

– “O que foi é o que há de ser; e o que tem sido feito é o que deve ser feito: e não há nada de novo sob o sol”.

O SOL ESTÁ SE PONDO.

A CARROÇA SACODE DE UM LADO PARA OUTRO NA ESTRADA ÁSPERA.

RIVKA ESTÁ SENTADA, APERTANDO-SE CONTRA YEHUDA, SEGURANDO A BARRIGA DE ANSIEDADE.

UM MOMENTO DEPOIS, ELA SAI DA CARROÇA E ANDA POR TRÁS DELA, AS PERNAS DELA ESTÃO COBERTAS ATÉ OS JOELHOS DE LAMA. ELA ESTÁ SEGURANDO A MÃO DE YEHUDA.

A CARROÇA ENTRA EM UMA VILA PEQUENA E POBRE.

ELA DESVIA DA ESTRADA PRINCIPAL E ALGUMAS VIRADAS DEPOIS O COCHEIRO APONTA EM DIREÇÃO A UMA CASA BAIXA DE MADEIRA PRETA.

O ROSTO PÁLIDO DE UMA CRIANÇA ESTÁ OLHANDO PELA JANELA.

O cocheiro: Aqui está o meu garotinho.

ELES ENTRAM NA CASA. MÓVEIS SIMPLES E ESCASSOS.

UMA CRIANÇA. MOSHE ESTÁ SENTADO EM UMA CADEIRA DE MADEIRA, FEITA ESPECIALMENTE PARA ELE.

UM LIVRO ESTÁ ABERTO À SUA FRENTE NO PEITORIL DA JANELA.

SUAS PERNAS, COMO CADARÇOS, OSCILAM SEM VIDA PENDURADOS NA CADEIRA. MOSHE SORRI PARA OS CONVIDADOS.

O COCHEIRO ABRE OS BRAÇOS DE ALEGRIA E SEM QUALQUER ESFORÇO LEVANTA MOSHE DE SUA CADEIRA.

MOSHE ABRAÇA SEU PAI E BEIJA O ROSTO ÁSPERO DELE.

O cocheiro:       Bem, rabino honorável, aqui está o meu menininho, meu Moshe, a joia da minha vida.

YEHUDA OLHA FIXAMENTE PARA MOSHE, QUE OLHA DE VOLTA PARA ELE. YEHUDA ESTENDE OS BRAÇOS E TOMA MOSHE DO COLO DO PAI DELE.

O MENINO ABRAÇA-O PELO PESCOÇO E SE APROXIMA DELE. RIVKA SENTA-SE NA PORTA E CALMAMENTE OLHA PARA ELES.

Moshe (dirigindo-se à Yehuda):

Como vai você?

Yehuda:           Eu estou sempre pensando Nele, todos os dias de minha vida.

Moshe:                 Não há ninguém mais além Dele. Ele se preocupa e pensa em nós…

O cocheiro (resmunga):

Por que Ele fez isso com você se Ele se importa?

MOSHE SORRI E TOCA A MÃO DE YEHUDA. YEHUDA SENTA-SE.

Moshe:            Não dê ouvidos a ele. Ele simplesmente me ama muito, ele apenas não pode entender que tudo o que vêm do Criador é o bem absoluto.

O cocheiro (suspira):

O-o-o-oww!

Moshe:            Ele está fazendo tudo isso intencionalmente, para nos confundir, para que possamos subir acima de todos os nossos pensamentos e sofrimentos e dizer: “Tudo o que existe é Você!

Você é o maior bem, nosso Pai amado, que ama a todos, todos nós”.

YEHUDA OLHA PARA O MENINO EM ADMIRAÇÃO. MOSHE BATE SUAS MÃOS EM SUAS PERNAS IMÓVEIS.

Moshe:                 Quanto ao corpo, ele sempre vai continuar gemendo. O corpo só ama a si mesmo. (secretamente e com um sorriso o pequeno Moshe continua) Mas há uma pequena parte Dele em nós, realmente pequena, bem assim (ele mostra o dedo mínimo). Não, ainda menor (ele traz o polegar para a falange do seu último mindinho), bem pequena, um ponto minúsculo. Ele é chamado de “uma alma”. Ele nos deu esse ponto. Ele fala somente com ela. A alma, não o corpo, fala com o Criador. Eu entendi isso direito, caro rabino?

Yehuda (com admiração):

Cada palavra sua é verdade.

Moshe:            Eu não quero ser companheiro do meu corpo, eu quero me agarrar à minha alma. Deixe o corpo sofrer, eu não quero lidar com isso. Eu estou com a minha alma e minha alma está cantando.

O cocheiro (animadamente):

Esse é o meu menino amado, estimado rabino, tão estranho, tão adorável. Bobo eu – eu não entendo o que ele diz; eu só quero cantar no Shabbat30 e beber um pouco de vodka. E ganhar algum dinheiro para nos sustentar e para lhe comprar livros. Ele folheou este até seus pedaços, ele sabe palavra por palavra. Basta perguntar a ele! Bem, pergunte a ele! Venha pequeno Moshe, deixe o nosso estimado rabino ouvi-lo recitar algo da maneira que você recita para mim.

DE REPENTE TODOS PODEM VER QUE MOSHE NÃO ESTÁ LÁ. ISTO É, ELE ESTÁ LÁ, MAS O SEU OLHAR ESTÁ FIXO EM ALGO DISTANTE, FORA DA JANELA. UM OLHAR, SILENCIOSO E PACÍFICO.

YEHUDA ESTÁ OLHANDO MOSHE, COM MEDO DE DISTRAÍ-LO. QUÃO PARECIDOS ELES SÃO NESTE MOMENTO!

O cocheiro (sussurrando):

Muitas vezes acontece assim. Ele vai sentar-se e ler por horas a fio e, em seguida, ele vai levantar os olhos e olhar. Para o quê? Para a nossa égua? Para a estrada do lado de fora?

Yehuda (sussurrando):

Você não pode ver com quem ele está conversando?

O COCHEIRO SE ESFORÇA PARA OLHAR PARA FORA DA JANELA EM DIREÇÃO AO OLHAR DE MOSHE.

O cocheiro:       É com a nossa velha égua que ele está falando?

Yehuda:           Seu filho está correto, você é bobo. Além desta janela há Luz.

E o seu filho é um grande homem e feliz. Ele pode ver esta Luz.

MOSHE REDIRECIONA O OLHAR PARA YEHUDA E DE REPENTE DIZ EM UMA VOZ ADULTA:

-Você tem que dizer a todos eles sobre isso para que eles compreendam. Saiba que o Criador lhe escolheu por uma razão. Ele quer que você explique tudo a eles. Eles são cegos; eles não podem ser responsabilizados. Você, no entanto, tem que encontrar as palavras certas para eles.

Yehuda:           Eu estou fazendo o meu melhor, eu estou pensando muito sobre como fazer isso.

Moshe:            Você será bem sucedido.

Yehuda:           Eu não sei…

Moshe:            Mas eu sei.

Yehuda (olha para ele):

Espere, só um segundo.

DE REPENTE YEHUDA SE LEVANTA E SAI DA CASA.

ELE VOLTA COM UM SACO, DESAMARRA-O NA MESA, E TIRA O LIVRO DO ZOHAR.

Yehuda:           Eu quero deixar este livro com você.

MOSHE EXAMINA A CAPA DELE COM REVERÊNCIA.

Moshe

O Zohar… Devo terminá-lo a tempo. Seria uma pena se eu não o fizer.

ELE ABRE O LIVRO E FICA IMEDIATAMENTE PERDIDO NELE. ELE MERGULHA NO LIVRO, E A SALA E AS PESSOAS NELA DESAPARECEM PARA ELE. SEUS OLHOS ENGOLEM O TEXTO, BEBENDO EM SUAS LINHAS.

TODOS ESTÃO OLHANDO PARA MOSHE.

O cocheiro:       É isso, agora ele vai embora até amanhã. Ele não come, não bebe, apenas pede para alimentar a lâmpada de querosene. Eu preciso comprar mais, o que sobrou não vai durar mais do que duas noites. Muito obrigado pelo livro honrado rabino, é um presente tão grande para o meu menino. Eu vou levá-lo para casa gratuitamente.

ELES SILENCIOSAMENTE SAEM PARA O QUINTAL E SOBEM NA CARROÇA. O COCHEIRO PUXA AS RÉDEAS E A VELHA ÉGUA COMEÇA A MOVER-SE.

YEHUDA OLHA PARA A JANELA DA CASA SOLITÁRIA ONDE O MENINO PODE SER VISTO LENDO O SEU LIVRO.

A LÂMPADA DE QUEROSENE JÁ ESTÁ ACESA. A NOITE CAI.

YEHUDA VIRA-SE PARA RIVKA.

Yehuda:           Então assim acontece, um mensageiro31 veio a mim e colocou tudo em seu devido lugar.

(Pensativo) Eu tenho que explicar tudo isso a eles…, para que então eles venham a entender. Eu devo!

 

14 Kotzk – uma pequena cidade da Polônia, onde o grupo de Cabalá do rabino Menachem Mendel foi fundado.

15 Plural de Hassídico: um estudante devoto. O movimento de Hassíduto circulou a sabedoria da Cabalá entre Judeus por toda a Europa Oriental.

16 “Deixando o corpo” quer dizer deixando os desejos egoístas em favor de desejos altruístas (espirituais). Em Cabalá, o “corpo” não é o corpo biológico, mas o desejo de receber prazer.

17 Todos os mundos estão dentro de nós. A Cabalá ensina que se pode perceber toda a realidade interiormente. Quando os desejos mudam de egoísta para altruísta, uma pessoa começa a sentir a unidade e amor – o Criador – interiormente.

18 O jardim interior— a qualidade de outorga e de amar aos outros.

19 Uma serpente é um pensamento egoísta que de repente infiltrou um desejo puro e altruísta.

20 Mordechai Yosef – uma melodia que o grande Cabalista Rabino Mendel de Kotzk ouviu durante a ascensão  espiritual.

21 Uma árvore é a qualidade de amor e doação em uma pessoa. Quando essa qualidade é usada para o bem dos outros, considera-se que uma  pessoa está no Jardim do Éden. Mas, quando usada para o seu próprio benefício, as leis do  Jardim do Éden quebram-se e a pessoa “é expulsa” de lá.

22 A chuva é a qualidade de doação de uma pessoa, a qualidade do Criador. A chuva transforma-se em um dilúvio quando uma pessoa deseja usá-la para satisfação própria ao invés de sattisfazer aos outros.

23 A “queda” ou “descida” é quando uma pessoa que aspira a espiritualidade sente um desejo egoísta que está além de sua habilidade de restringir, o que faz a a pessoa “cair” nele e viver para si mesmo. Uma “ascensão” é quando a pessoa corrige esse desejo egoísta e sobe acima dele.

24 “Escuridão” é o domínio do ego sobre uma pessoa, um domínio que esconde o Criador e o mundo espiritual de uma pessoa. “Luz” é a revelação da qualidade de doação e amor em uma pessoa, permitindo que se possa redescobrir o mundo espiritual, o Criador.

25 “Limpeza” significa limpar a sujeira, trabalhar para corrigir os desejos egoístas, recebendo com o  objetivo  de encantar aos outros, ou seja, ao Criador.

26 A “arca” é um sistema fechado de desejos que visa somente alcançar doação e amor. Uma pessoa aparentemente se eleva acima do ego e temporariamente “afoga” o resto dos desejos, ou seja, evita usá-los. Assim, a pessoa “veleja” na arca, protegida dentro de seus pensamentos puros.

27 Rabinato, da palavra hebraica Rabanut, é uma instituição religiosa dirigida por rabinos que testam o  conhecimento dos alunos e os ordenam como rabinos. O rabinato também julga, faz regras, casa, e divorcia casais dentro do judaísmo ortodoxo.

28 Talit – um xale de oração branco e fino que os judeus usam durante o serviço de preces.

29 Brit Milá (circuncisão): um costume judaíco em que o prepúcio de um de recém-nascido é removido do pênis oito dias após o nascimento.

30 Shabat (Sábado), o dia sagrado para os judeus.

31 Um mensageiro – o Criador se manifesta para uma pessoa, através de qualquer fenômeno, livros, ou  pessoa.  A  pessoa só precisa estar pronta para aceitar a Sua mensagem.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *