Proč antisemitismus přetrvává již tisíce let?

Síly, které si přejí pád Izraele, se stávají stále více provokativními a sofistikovanějšími. Objevují se nové hrozby, které překonávají ty minulé. Antisemitismus není ve skutečnosti nic nového.

Vnitřní nenávist vůči Židům se táhne celými stránkami historie a pokaždé se objevuje v jiné podobě.

Proč je to náš osud, osud izraelského národa?

„Hle, je to lid, který bude bydlet odděleně“ (Numeri 23:9).

My, izraelský národ, jsme jedinečný národ. Možná bychom byli rádi, kdybychom se této jedinečnosti zbavili a žili v klidu mezi národy, ale národy světa nás nenechají odpočinout.

V jejich podvědomí doutná pocit, že Židé jsou vinni za problémy světa, a to i u lidí, kteří v životě nikdy Žida nepotkali.

Mnozí to odůvodňují izraelskou politikou, kterou vnímají jako problém, ale to je velký omyl. I kdyby neexistoval žádný židovský stát, nenávist by tento národ pronásledovala i tak. Proč? Protože kořen takové nenávisti leží hluboko v samotné podstatě stvoření.

Abychom pochopili, o co jde, musíme se vrátit ke kořenům našeho národa. Zde nám pomůže moudrost kabaly, která zkoumá skryté síly reality. Odhaluje síly působící ve stvoření, systém, který řídí realitu, a důvod a účel existence světa. To je cíl, ke kterému všichni směřujeme, zatím nevědomě. Až uvidíme celý obraz a místo Izraele v něm, pochopíme, co se musí odehrát, aby nastal mír pro nás a celé lidstvo.

Jedinečnost izraelského lidu začíná od samého počátku našeho národa. Abram, syn Teracha z Babylonu, než se stal známým jako praotec Abraham, byl vytrvalým badatelem. V jeho době došlo k velkému nárůstu lidského egoismu, touhy po požitcích na úkor druhých, což je popsáno v příběhu o Babylonské věži. Lidé přestali rozumět jeden druhému, a jak uvádí Midraš: „Polovina světa padla mečem“ (Pirkei de-Rabbi Eliezer 27).

Abraham zkoumal lidské vlastnosti, charakteristiky světa a obecný směr evoluce. Objevil, že v přírodě působí jediná síla a že lidstvo je na svém vrcholu předurčeno k tomu, aby bylo sjednoceno – spojeno nitkami lásky, v jediném svazku, jako všechny části stvoření, které společně tvoří dokonalou tapisérii. Abraham se snažil všem sdělit, co objevil, ale lidé byli příliš zaneprázdněni egoistickými hrami a bojem o moc.

Přesto se k Abrahamovi připojily tisíce lidí, kteří se učili, jak se spojit nad svými rozdíly a rozděleními. Shromáždili se z různých národních regionů do samostatné komunity zvané „lid Abrahamova domu“. Z nich se později vytvořil náš lid, jak popisuje Maimonides v Sefer HaMada (Kniha poznání). Jinými slovy, jedinečným faktorem izraelského lidu je to, že jsme nikdy nebyli biologicky spojeným národem, ale národem vytvořeným na základě společné ideologie, která nás spojila nad rozdíly.

Naše nasměrování bylo Jašar-El, „přímo ke Stvořiteli“, což je jediná síla, která má povahu dávání a dobra, lásky a odevzdávání. Naše role byla definována jako skupina, která připraví lidstvo na vyšší formu vývoje, aby i ono dosáhlo touhy žít podle principu „miluj svého bližního jako sebe sama“. Tento proces má dvě fáze: nejprve takový život zrealizovat mezi sebou a poté jej předat ostatním.

Od zničení Chrámu jsme se kvůli neopodstatněné nenávisti rozptýlili po celém světě. Rozdíl mezi původním izraelským základem jednoty a lásky a mezi přirozeným egoistickým vnímáním, které bylo motorem vývoje lidstva, se neustále zvyšoval a vyvolával nenávist vůči nám.

I když lidé nedokázali vysvětlit proč, cítili, že Židé mají nějaké tajemství, že jsou jiní než všichni ostatní a že pokud je postihne neštěstí, musí to nějak souviset se Židy. Samozřejmě jsme ani my sami nechápali požadavky, které jsme byli předurčeni naplnit. Přesto v průběhu generací docházelo k vnitřnímu prolínání a zasévání semen spojení. Tato fáze přípravy pomůže v pravý čas vytvořit harmonické a mírové spojení mezi lidstvem. Jak je psáno v Knize Zohar: „Proč byl Izrael zotročen mezi všemi národy? Aby se svět mohl skrze ně povznést.“

Koncem 19. století začal proces návratu. Na počátku 20. století se kabalista Jehuda Ašlag (Ba‘al HaSulam) obrátil na Židy ve Varšavě a pokusil se zorganizovat skupinu, aby se společně přestěhovali do Země Izrael. Vysvětlil, že v Zemi Izrael musí vzniknout modelová společnost, která by ukázala, jak žít společně ve spojení, které je poháněno přirozenou Sílou lásky a dávání. Jak napsal ve svém článku „Úvod k Panim Meirot uMasbirot“:

„Až budou děti Izraele naplněny úplným poznáním, prameny inteligence a poznání vytrysknou za hranice Izraele a zavlaží všechny národy světa.“

Dnes se svět vrací do stavu podobného starověké Babylónii. Všichni jsou propojeni v malé globální vesnici, ale ego každého z nich stoupá do nebes. Uši jsou zavřené. Nerozumíme si navzájem a nevidíme za hranice sebe samých. To je kořenem nesčetných problémů světa, které ohrožují světový mír – od ekologické a mezinárodní úrovně, přes ekonomické a sociální krize, až po mezilidskou úroveň. Stále více manželství se hroutí, rozpadají se rodiny a pracoviště se stávají bojišti. Každý trpí nějakým způsobem a žijeme v době, kdy mnoho lidí přežívá jen díky různým pilulkám.

Navíc technologický pokrok přináší vývoj stále ničivějších zbraní a zdá se, že lidstvo dělí od sebezničení jen několik stisknutí tlačítka. Lidé v Babylonu se ještě mohli rozptýlit po planetě, dnes taková možnost neexistuje. Musíme se naučit, jak spolu vycházet, jinak se potopíme všichni společně.

Lid Izraele je ten, kdo může a musí situaci zachránit. Proč zrovna my? Obecně vzato vůbec netušíme, že toto je naše poslání, a naše vlastní vzájemné vztahy mají k příkladnosti daleko. Svět nás vnímá jako zdroj všeho zlého a negativního v jejich životech. Jak příliv nenávisti vůči nám sílí, nemusí ani naše nejpokročilejší zbraně stačit, pokud vypukne další velká válka.

Skutečná spása přijde tehdy, až pochopíme své místo ve stvoření a začneme se spojovat „jako jeden muž s jedním srdcem“, tj. v lásce nad veškerým odmítáním a nenávistí. Navíc, takové spojení není určeno pouze pro nás. Naopak je od počátku zamýšleno jako cesta k vytvoření spojení celého lidstva.

Navzdory tomu, že se svět zdánlivě řítí do propasti, je budoucí svět místem, v němž se rozkvete harmonické a pokojné spojení mezi lidmi, národy a přírodou. Teoreticky je snadné pochopit, že dokonalé spojení mezi lidmi a přírodou by přineslo mnohem jasnější existenci, ale prakticky nikdo neví, jak se tam dostat – nebo přesněji, jak napravit základní faktor, který tomu stojí v cestě: lidský egoismus. My, lid Izraele, máme metodu, jak se spojit nad egem. Je to tatáž metoda, kterou učil Abraham. Až se ji naučíme v její komplexní podobě používat v našem každodenním životě napříč všemi vrstvami společnosti, změní se světový postoj vůči nám.

Pak bude Izrael vnímán jako světlo naděje, jako průkopnický národ, který vyvíjí kód pro nejlepší možný život. Ti, kteří nyní Izrael nenávidí, zjistí, že jejich nenávist slábne a touha ho eliminovat se změní v touhu po přiblížení. Budou nám fandit, shromažďovat se na naši podporu a budou si přát napodobit náš úspěch při vytváření sjednocené společnosti.

„A budou k němu proudit všechny národy.“ (Izajáš 2:2)

„I překují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože; národ nepozdvihne meč proti národu, a nebudou se již učit válce.“ (Izajáš 2:4)

Vyšší síla lásky bude proudit skrze otevřená srdce všech a osvětlí svět jako lampa.

To je náš osud a přišel čas začít jej naplňovat. Čím dříve to uděláme, tím dříve uvidíme osudový obrat – od narůstající nenávisti, která vůči nám plane, k podpoře a povzbuzení pro lid, jenž přináší světu sjednocující světlo.