Během domácí izolace

Během první karantény byl zaznamenán nárůst domácího násilí. Nyní je na řadě druhá karanténa, která se již v některých zemích zavádí. Veřejné instituce bijí na poplach.

Co by měli dělat manželé během domácí izolace?

Doporučil bych jim, aby si udržovali odstup v míře, v jaké mezi sebou mohou mít dobré vztahy. Aby regulovali vzájemnou fyzickou blízkost v závislosti na vzájemné duševní dispozici v danou chvíli.

Nic s tím nenaděláš, jsme lidé. Ovládat náš egoismus, naše nervy a návyky je pro nás velmi obtížné. Je třeba, abychom se navzájem chápali, mluvili o tomto tématu v rodině a některé návyky se snažili usměrňovat.

Je zajímavé, že zde funguje princip „čím blíže – tím hůře, čím dále – tím lépe“.

Protože jsme sobečtí. Jsme zvyklí spolu přicházet do styku na půl hodiny ráno před prací, na půl hodiny nebo hodinu večer, když spolu snad někdy společně večeříme, a trochu v posteli, i když to již spíše není komunikace mezi lidmi, ale mezi pohlavími.
Vycházeje z toho, je náš život poměrně ubohý.

Ukazuje se, že tím nejdůležitějším je častěji spolu rozmlouvat, více komunikovat. To však neznamená, že bychom si měli navzájem něco vnucovat. Musíme vše projednávat, aniž bychom něco skrývali, tak upřímně, jak jen to je možné, aby ten druhý pochopil, o čem přemýšlím, co chci atd. Já bych se měl zase pokusit vyjádřit svůj osobní názor, a nikoliv ten, který jsem pochytil z televizních seriálů nebo snad ještě kdesi jinde.