Bez člověka se neobejdeš

Jerzy Stanislaw Lec píše: „Technický vývoj dospěje do takové dokonalosti, že se člověk obejde bez „člověka“.“

Nemyslím si, že se toho dožijeme a že obecně k takovému stavu vůbec dojde. Protože bez vnitřní, duchovní složky člověka se neobejdeme. Kým jsme bez ní? Copak budeme rozvíjet pouze fyziologické tělo? Vystačíme si bez vnitřního já?

Takže, co budu dělat – zapojím nejrůznější stroje a všechno to bude fungovat samo? A co moje podstata, mé myšlenky, touhy, sny, toto všechno? Co mé „já“ – kdo ho bude řídit? Kdo mu dá život?

Není možné se obejít bez toho, co mě vyjadřuje.

Co si mám představit pod pojmem „já“, bez kterého se neobejdu?

Je to část Stvořitele v tobě, daná ti shora, kterou musíš během svého života pozvednout a vrátit Stvořiteli, jak je řečeno. Pozvedněte na úroveň Stvořitele. A s tím ti nepomohou žádné přístroji a mašiny. Pouze ty sám ji můžeš svým vnitřním úsilím pozvednout na úroveň Stvořitele.

To znamená, že v tomto úsilí nelze člověku ulevit?

Úleva? Může být, ale nikdo to nemůže udělat místo něho.