Co se skrývá za depresí dospívajících?

V Americe se o 11-13% zvýšil počet dospívajících lidí, kteří trpí depresí. Málokdy se však obracejí na lékaře. Neví, že mají depresi. Myslí si, že se takto projevuje vstup do života.

Říká se, že existují tři hlavní příznaky deprese.
Prvním – je rychlý pokles úspěchů v dříve úspěšných aktivitách a zájmech: studium, hudba atd. Druhou – je změna příjmu potravy. Člověk buď sní hodně, nebo úplně ztratí chuť k jídlu. A třetí je neschopnost soustředit se na něco konkrétního a touha izolovat se od ostatních. Sklony k tomu mají zvlášť mladí lidé ve věku 12-17 let.

Lidé v tomto věku hledají smysl existence: „Začínám život! Čím se mám zabývat?“ A vidí, že se nemají čím zabývat. V naší době byli fyzici, básníci, hudebníci, matematici astronauti a námořní kapitáni velmi váženi. Byla v tom romantika. A nyní se všichni zajímají jen o peníze.

Přirozeně se všechny hodnoty jako úspěch a romantika znehodnotily. Mladí lidé nemají ideál, pro který stojí za to žít a trpět. Vždyť jsou v letech, kdy se chtějí obětovat ve jménu nějakého vznešeného cíle! A tehdy se v člověku projeví sebevědomí! Je hrdý, že přináleží k něčemu vznešenému a zvláštnímu!

Dříve teenageři snili o hrdinských činech. Také hippies kráčeli za nějakým ideálem čistoty. A teď je všechno pryč!

Hodnoty, cíl a smysl života

Zdá se, že mladí lidé mohou mít všechno: vždyť například cestovat do Indie je jako jít na návštěvu k babičce do sousední vesnice. Ale: „Kam mám jít a proč, pokud už vím, co tam je?“ A tak jim nic nezůstalo – žádné vznešené cíle, žádný smysl života!
Nedovedu si představit, jak je možné takto žít. Ve své době jsem měl na výběr a nemohl se rozhodnout, kým budu. Měli jsme spoustu příležitostí. A dnes tato potřeba zůstává hluboko uvnitř, okamžitě se zastaví, protože před tebou není nic.

Ukazuje se tedy, že v člověku vzniká ohromné zklamání z toho, že se uvnitř skrývá (cítí) velká potřeba, napětí a touha, a před ním je prázdnota a ignorace, kterou mu život ukazuje. Není, oč by usiloval a kam by směřoval. Kde jsou noci beze spánku?! Kde je hledání?! Není nic. A proto se lidé nemohou najít.

Mladí lidé nevědí kam směřovat. Vstoupit na ekonomickou fakultu a vydělat peníze?! Nebo se vydat cestou nějaké vědy a sbírat drobky z panského stolu, které předhodí miliardáři?! Nemají možnost být romantici, nemají zanícení, nemají touhu jít dopředu. Je jim všechno jedno.

Co se stane? Přijde takové zklamání, že budou chtít zničit tento svět, protože je neuspokojuje, ale nutí je, aby žili. Proto se množí sebevraždy a hrůzy v IGIL a v jiných teroristických organizací se stávají populární, užívají se drogy a lidé se potápějí do různých her na internetu.

Je to ztracená generace. Nemáme jim co nabídnout, nemají co nabídnout sami sobě. Celkově, existujeme ze setrvačnosti.

Můžeme jim nabídnout ještě nějakou cestu ven?

Ano, existuje jen jedna cesta ven. Záměrně jsme se ocitli v takovém stavu, dosáhli cílové čáry a zůstalo nám jediné – celkové sjednocení mezi námi, abychom dosáhli následujícího stupně našeho rozvoje. A tam je již neomezený prostor, naplnění, smělost, romantika – všechno!

Naším úkolem je přivézt k tomu mládež. Z její strany uzrála frustrace a nehledě na nihilismus – vnitřní potřeba. A z naší strany musí existovat správný přístup, který by je přivedl k této romantice, ke zvláštnímu porozumění a odhalení světa. Ne do bažin, lesů nebo do kosmických lodí, kterých je ve vesmíru hodně, ale do zcela nového světa, ve kterém se můžete pozvednout, existovat v něm a rozvíjet se v jakémkoliv směru, v jakýchkoli vlastnostech a formách – vytvářet, snít, být roven bohům.

To je to, co je možné nabídnout mládeži. Jenom najít správný způsob a předložit ho. Problém je pouze v prvním kontaktu. Musíme ho najít. Nečekat a začít hledat hned!