Co v nás posílí lásku k lidem?

Nakolik je reálná myšlenka duchovního systému a jeho uskutečnění?

Jde o to, že kromě něj nic jiného neexistuje. Je to jedno jediné stvoření, které skutečně existuje, a pouze v důsledku našich nesprávných představ o tom, že jsme odděleni a údajně tvoříme samostatné prvky, se chováme jako „labuť, rak a štika“ – každý táhne jiným směrem.

To bylo záměrně vytvořeno proto, abychom odhalili jednotu, integrálnost, dokonalost a harmonii právě skrze tento protiklad. Aby „labuť, rak a štika“ mezi sebou našli vzájemné porozumění, každý navzdory své přirozenosti – jeden v oblacích, druhý ve vodě, třetí na souši. Jakmile pochopíme, že se i přes svou odlišnou povahu musíme sjednotit a směřovat k jednomu cíli – doplňovat se navzájem – teprve tehdy každý nalezne svou dokonalost.

A co když se každý pokusí vytvořit svůj vlastní systém?

V každém z nás existuje tato přirozená tendence člověka potvrdit sám sebe. Teprve když se začneme posouvat vpřed, v míře našeho postupu na nás začne stále více působit Vyšší světlo. To nás napraví a postaví velikost Stvořitele, odhalení Jeho systému, nad nás samotné.

Navíc nad nás postaví i pozici všech ostatních lidí ve světě, protože v nás rozvine lásku k nim. A když miluješ, pak je ten, koho miluješ, pro tebe důležitější než ty sám – jako dítě pro matku. Právě toto je podstata lásky.

Proto nelze od začátečníků očekávat, že budou zcela nesobečtí a nezištní. Světlo je postupně napraví a dá jim tuto příležitost.