Jak zastavit epidemii osamělosti našich dětí

Nedávný průzkum provedený u příležitosti Světového dne dětí odhalil alarmující fakt, že přibližně polovina dospívajících trpí osamělostí. Osamělost nevyhnutelně vede k depresi a k nárůstu sebevražd u dětí a dospívajících.

Nový průzkum UNICEF, Dětského fondu OSN, odhaluje ponurý obraz: třetina dospívajících se systematicky cítí osamělá, přestože je obklopena přáteli. Data ukazují, že pouze 45 % mladých lidí se svými rodiči mluví osobně, a to ne častěji než jednou týdně. Ostatní se svými rodiči komunikují hlavně prostřednictvím textových zpráv na WhatsAppu. Je vůbec možné tuto hrozivou epidemii osamělosti zastavit? A jak to udělat?

Generace obrazovek

Podle názoru odborníků je hlavním důvodem rostoucí osamělosti a nedostatečné komunikace náš technologický věk. Odborník na růst deprese a prevenci sebevražd Dr. Sami Hamdan ve svém výzkumu zjistil, že 30 % dospívajících lze nepochybně považovat za závislé na internetu. Online zábavě dávají přednost jak před přáteli, tak i před rodinou. A bez internetu se nejen nudí; oni skutečně trpí.

Není namístě obviňovat za všechny tyto problémy technologický pokrok. Pokud se ponoříme hlouběji do příčin popsaných procesů, nevyhnutelně dospějeme k závěru, že je to právě egoistická povaha člověka, která nás podněcuje k tomu, abychom jednali výlučně ve svůj vlastní prospěch, a to i na úkor ostatních.

Egoismus je vrozená přirozená vlastnost, která je vlastní každému člověku. Není tedy divu, že bylo mudrci řečeno: „Srdce člověka je zlé již od samotného mládí.“ V poslední době náš egoismus rychle vzrostl a nyní dosahuje svého vrcholu. A je to právě rychle vzrůstající egoismus, jenž nás přivedl k pocitu izolace.

Potřeba komunikace a přátelství je považována za jednu ze základních potřeb člověka, za pozitivní faktor, který zvyšuje psychologickou stabilitu při dospívání adolescentů. Budováním stále složitějších vztahů mládež nabývá komunikační dovednosti, učí se získávat sympatie a emocionální podporu. Nejúčinněji a nejzřetelněji se to děje v rodině. A naopak, nedostatek upřímné a vřelé komunikace normální vývoj narušuje.

Měli bychom naléhavě zvážit, jak mladé generaci pomoci najít orientační body v současné tvrdé realitě. Jaké hodnoty jí chceme předat? Jak jí kromě materiální podpory ještě můžeme pomoci? Nejsme i my sami jako „děti, které zestárly“, zabředli do lhostejnosti k tomu, co se děje s našimi dětmi i s námi samými?

Nemáme však na výběr; jsme povinni se postarat o budoucnost naší společnosti. A abychom mladé generaci pomohli odstranit osamělost, izolaci a nedostatek vřelé komunikace, musíme vytvořit dobré prostředí založené na vzájemném zájmu a vzájemné odpovědnosti.

A nakolik si my, dospělí, budeme cenit kontaktu mezi lidmi a vzájemné péče jednoho o druhého, natolik to bude přirozeným způsobem vnímat i mladá generace. Vždyť osobní příklad je základem veškerého vzdělávání.

Životní dovednosti nebo životodárné spojení?

Aby bylo možné co nejdříve dosáhnout pozitivních výsledků, musíme použít metodu vzdělávání založenou na obecných přírodních zákonech, které se studují v kabale. Celá příroda je založena na principu jednoty. Příroda vždy směřuje k rovnováze, rovnosti a dokonalosti. A lidstvo jako neoddělitelná součást přírody je povinno žít podle jejích zákonů – na základě rovnosti a s přihlédnutím k zájmům každého. Na rozdíl od ostatních částí přírody však musíme tyto principy realizovat vědomě, a to řádnou organizací procesu vzdělávání.

Upřímně řečeno, formovat Člověka je nutné nejen u dětí, ale také v každém z nás. Musíme vytvořit jedinou širokou a komplexní vzdělávací infrastrukturu, která bude zavedena všude – od mateřských škol, základních škol a univerzit, po podniky, nemocnice a domovy důchodců. A masmédia s novými technologiemi by namísto oddělování a odcizení měla napomáhat spojení. Internet by se měl stát užitečným a přátelským a měl by podporovat šíření nových informací o světě na základě pevných vazeb mezi lidmi.

Musíme si s dětmi jednoduše sednout do kruhu, v němž by se každý cítil jako rovný mezi rovnými. A tehdy budeme všichni naplněni pocitem jednoty. Každé dítě bude mít možnost se vyjádřit, místo osamělosti pocítí důvěru a sounáležitost. V tomto směru je třeba vynaložit veškeré možné úsilí a neprodleně se začít spojovat jako podobně smýšlející lidé, dokud tyto změny nezrealizujeme ve společnosti. To také bude nejlepším lékem na osamělost.