Povede automatizace a AI k masové nezaměstnanosti? Jak reagovat?

Čím více budou umělá inteligence a roboti ohrožovat pracovní trh a čím více budeme muset omezovat zbytečný průmysl kvůli škodám na životním prostředí, tím naléhavěji budeme potřebovat nový koncept, který zajistí základní potřeby lidské společnosti. A zároveň je třeba se ptát, co můžeme udělat hned teď, ve svém okolí, abychom zmírnili náklady na život.

Blížíme se k novému evolučnímu stavu. Dosud se každý snažil co nejvíce stáhnout do sebe a využívat druhé pro vlastní prospěch, ale tento egoistický model se vyčerpává. Na povrch vystupuje síť vzájemné propojenosti a závislosti a my všichni sedíme v jedné lodi. Buď se naučíme veslovat společně, nebo se potopíme.

Protože však stále převládá úzké vnímání „já proti tobě“, všechno zůstává zablokované. Sociálně-ekonomické systémy, vztahy v práci, v rodinách i ve státě – všude se projevuje paralýza způsobená mocenskými hrami a soupeřením ega. Každou chvíli mohou vypuknout nové a ničivější konflikty a při vší technologické vyspělosti je smutné pomyslet, co po nich zůstane.

Příroda se nám přitom ukazuje jako integrální systém, jehož části se navzájem doplňují. Nerostná, rostlinná i živočišná úroveň tvoří harmonickou síť, jejíž zákony jsou zřejmé. U člověka je však nutné tyto zákony uvést do praxe vědomě – skrze poznání, uvědomění a svobodnou volbu. Právě to odlišuje člověka od zvířete.

Blízký obraz světa

Prvním krokem je rozlišit dvě úrovně: tělesnou a lidskou. Na té první potřebujeme základní prostředky k přežití – jídlo, oblečení, bydlení a zdravotní péči. Na té druhé pak potřebujeme kulturu a vzdělání, vědu a poznání, duchovní rozvoj a spojení se společností.

Dříve jsme za všechno museli platit. Dnes je mnoho toho, co bývalo zpoplatněné, k dispozici zdarma na internetu. To ukazuje směr, který bychom měli posílit: nastavit společnost tak, aby základní potřeby byly dostupné všem a staly se samozřejmostí, nad kterou se už nebudeme muset trápit.

Technologicky je to možné. Problém spočívá jen v negativních vztazích mezi lidmi. Proto je třeba investovat právě do této oblasti – rozvíjet pozitivní lidská spojení, povznášet lidského ducha k lásce k bližnímu a k lásce ke světu.

V minulosti se objevily socialistické ideje, ale zhroutily se. Dnes se však potřeba lásky v lidských vztazích objevuje z nutnosti. Jsme na prahu éry masové nezaměstnanosti, kdy samotné přežití bude velkým problémem. Pokud lidé zůstanou bez základních potřeb, obrátí se proti sobě.

To je blízký obraz světa – a zároveň výzva, jak společně zvládat dnešní náklady na život. Díky vzájemným vazbám lze najít tvořivá řešení: pěstování ovoce a zeleniny na dvorech domů či ulicích, malé sklady s darovanými věcmi, bezplatné kurzy pro děti i dospělé, vzájemná výpomoc v tom, co kdo umí. Takové příspěvky můžeme nabídnout ve svém volném čase a vědět, že společně dokážeme mnohé ušetřit. A nad to lze pořádat kulturní a volnočasové akce, sport, hudbu, kluby pro mládež a další.

Naše budoucnost je ve vzájemnosti: ve společné odpovědnosti, záruce a pomoci. Kromě nezbytnosti pro přežití a tepla, které tím vytvoříme, objevíme ještě něco navíc – v pozitivním spojení lidí se rozšiřuje samotná schopnost vnímat realitu.

Když se srdce propojí pouty lásky, otevřou se nám Vyšší světy plné světla a dobra. I peníze se promění v duchovní pojem. Hebrejské slovo pro peníze („kesef“) má stejný kořen jako slovo pro touhu („kisufa“). Znamená to, že touhou zahrnout všechny společným deštníkem péče – podobně jako matka, která dává a je přitom sama naplněna – můžeme zakusit nový druh hojnosti, jaký jsme dosud nepoznali.

Ať je naše cesta do dobré budoucnosti úspěšná.