Problémy v ráji, svět je v ohrožení

Přírodní katastrofy se v celosvětovém měřítku v posledních dvou desetiletích zdvojnásobily. OSN varuje před hrozbou, že se svět stane „neobyvatelným peklem pro miliony lidí“, pokud nebudou přijata opatření v oblasti změny klimatu. V opačném případě nás budou ohrožovat povodně, hurikány, vlny veder, zemětřesení, požáry a nyní i pandemie. Přírodní pohromy se staly intenzivnějšími a častějšími než kdykoli předtím.

Co toto zrychlení znamená?

Lidé se na přírodu dívají jako na nekontrolovatelnou sílu, která je ve stavu nerovnováhy, ale mají pocit, že to tak bylo vždy, jelikož katastrofy byly všudypřítomné ve všech obdobích. Jako kdyby nám tento přístup mohl usnadnit život! To však nebude fungovat. Příroda na lidstvo tlačí, aby převzalo odpovědnost a jednou provždy napravilo nepořádek, který samo vytvořilo.

Podle nedávné studie OSN o lidských ztrátách v důsledku přírodních katastrof bylo v letech 2000 až 2019 hlášeno více než 7 000 velkých přírodních pohrom, které postihly 4 miliardy lidí po celém světě. To je téměř dvojnásobek počtu katastrof zaznamenaných v letech 1980–1999, což je mimořádný vzestup hlavně kvůli klimatické krizi, která ohrožuje samotnou naši existenci.

Musíme pochopit, že se všechny pohromy a rostoucí utrpení objevují z jednoho jediného důvodu: aby lidem pomohly najít skutečnou příčinu toho, co se děje, pomohly tomu, aby byl problém řešen u jeho zdroje, protože je zřejmé, že je úsilí vědců a politiků neúčinné, lavinu se zastavit nepodařilo.

Proč nyní stoupá počet katastrofických přírodních událostí?

Odpověď poskytují kabalisté, kteří podrobně studují strukturu reality. Přední kabalista Jehuda Ašlag to stručně vysvětluje takto:

„Příroda, jako zdatný soudce, nás trestá podle míry našeho vývoje. Neboť vidíme, že podle míry vývoje lidstva se také množí bolesti a muka obklopující naši existenci… Je nutné vyvodit správný závěr – že nás příroda nakonec přemůže a my všichni budeme donuceni se sjednotit v dodržování jejích zákonů ve vší potřebné míře.“ (Mír).

Jednoduše řečeno, v míře toho, jak se svět vyvíjel do tohoto okamžiku, nyní vstoupil do nové fáze vývoje, na zcela jinou úroveň, ve které musí lidstvo plně uznat jednotu přírody jako celostního systému, jednoho celku.

V systému je však chyba, výjimka, která je zdrojem problémů. Uvnitř tohoto systému stojí lidský druh, střed světa, jemuž je dána svoboda si volit, co ho napadne, nehledě na následky, a který v současnosti působí jako negativní prvek, klade odpor trajektorii ostatní části světa, přírodě, která je globální, integrální a jednotná. Proto je to právě člověk, kdo vyvádí systém z rovnováhy a mění jeho dobře seřízený provoz na nejednotný stroj, jehož části do sebe neustále narážejí, na síť, která potřebuje naléhavou opravu, aby mohla pokračovat v činnosti, dříve, než úplně zkolabuje.

Pokud chceme zachránit planetu, a v důsledku toho sebe, je naším úkolem znovu vybudovat lidskou společnost tak, aby byla lidská činnost v rovnováze se zákony přírody. Pokud bychom mohli vidět složitá propojení ve struktuře přírody do hloubky, uvědomili bychom si, jak můžeme jakožto racionální prvek stvoření velmi silně ovlivnit ostatní části, což také děláme.

Nyní tedy přichází čas, kdy se každý z nás musí podívat do zrcadla a říci: „Dost obviňování druhých z mých problémů; musím převzít odpovědnost.“

Jak toho lze dosáhnout?

Toho lze dosáhnout pouze tím, že se celé lidstvo vědomě spojí za účelem dosažení rovnosti, propojení a vzájemného porozumění. Celý náš vývoj, který je prostoupen lidskými inovacemi a mění životní styl každého a všech, ukazuje, do jaké míry jsme propojeni. Když to pochopíme, pochopíme skutečný význam rovnováhy s přírodou, a tímto způsobem vytvoříme rovnováhu v přírodě. Z této povinnosti se nemůžeme vyvléci, musíme dosáhnout synchronizace s přírodou.

Nyní tedy přichází čas, kdy se každý z nás musí podívat do zrcadla a říci: „Dost obviňování druhých z mých problémů; musím převzít odpovědnost.“ Jak toho lze dosáhnout? Toho lze dosáhnout pouze tím, že se celé lidstvo vědomě spojí za účelem dosažení rovnosti, propojení a vzájemného porozumění.

Neměli bychom však vkládat velké naděje do žádného vůdce. Každý vůdce se ve výsledku stará pouze o prestiž a je ze své podstaty ještě sobečtější než my všichni ostatní. Kdyby tomu nebylo právě tak, jak jinak by se každému z nich podařilo vyšplhat na vrchol politického žebříčku? Jakmile však dosáhnou svého vrcholku, stanou se hezká slova podporující společný zájem prázdnými sliby. Na nápravě ran, které jsme planetě sami způsobili, musíme my, běžní lidé, spolupracovat prostřednictvím naší jednoty, jako jeden celek, a požadovat od mezinárodních organizací, aby prosazovaly globální plán na vytváření pozitivních kvalitativních spojení mezi lidmi všech zemí, všech společenství.
Pouze takový ochranný a zářící prstenec světla obklopující planetu ji může zachránit před blížící se bouří s krupobitím a proměnit naše životy v ráj na Zemi, jak to pro nás bylo zamýšleno v myšlence stvoření.