Soudný den
Za několik dní nastane zvláštní den, který se nazývá Jom Kipur (Soudný den).
Avšak nikdo neví, v jakém vnitřním stavu bude v tento den kabalista, jak se bude cítit a kdy jeho stav zvaný „Soudný den“ opravdu nastane. Vnitřní stavy totiž nepřicházejí podle kalendáře.
Stavy člověka mohou být individuální, osobní a obecné, společenské. Na obecné úrovni národ v principu společně dodržuje tradice svátku.
A když určitého vnitřního stavu, stavu svátku, dosáhne ve svém sjednocení skupina kabalistů, nebude to nijak spojeno s obecným, společným svátkem národa.
Je to proto, že vnitřní svátek vychází z osobního stavu a společný svátek se odehrává podle kalendáře. Ačkoli tyto tradice a zvyky mají pro každý jednotlivý den svátku svůj Vyšší duchovní kořen/příčinu.
Kabalista si však také přeje dodržovat zvyk společně se všemi, protože je řečeno: „Stvořitel přebývá uvnitř svého národa“. Přitom však zůstává ve svém osobním vnitřním stavu.
Existují lidé nábožensky založení, tedy ti, kteří dodržující zvyky a tradice. A také existují lidé, kteří tyto vnitřní činnosti vykonávají ve svých duších, spojujíce se s ostatními dušemi ve společném systému Adama.
Tím přinášejí potěšení Stvořiteli a skutečně se napravují. Vždyť náprava je možná pouze díky spojení mezi lidmi, jak je řečeno: „Miluj svého bližního jako sebe samého – to je veliký zákon Tóry“.
Hlavní pravidlo Tóry
Proto je možná zapotřebí vysvětlit lidem, kteří po celém světě žádají Stvořitele o „odpuštění“, každý u toho u „svého“, že pokání může být pouze ve vztahu k lásce k bližnímu – „pro“ nebo „proti“.
Podle tohoto pravidla si můžeme prověřit, zda jsme zhřešili, nebo ne. Vždyť musíme splnit jen tento zákon, jak je řečeno: „Miluj bližního jako sebe samého – to je hlavní pravidlo Tóry“.
Kdyby se virtuálně sešlo celé lidstvo, aby si všichni ujasnili, co se nazývá láskou k bližnímu, do jaké míry ji od nás Stvořitel vyžaduje a do jaké míry jsme jí protikladní – byl by to skutečný Soudný den (Jom Kipur), od kterého je možné dospět k Purimu (Kipur v překladu „jako Purim“), k úplné nápravě.
Když se lidé jdou modlit, prosit o odpuštění – je důležité vědět, za co plakat a o co prosit. Vždyť pláčeme a prosíme už mnoho let, ale nepomáhá to. Takže se zdá, že nás Stvořitel v takové formě nemůže vyslyšet.
Vždyť je naše prosba opakem správného volání, protože neprosíme o lásku k bližnímu. A Stvořitel jiné prosby neslyší. Otočili jsme se zády k Tomu, Kdo nás může zachránit, a voláme opačným směrem. Právě takový je náš Soudný den…




Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!