Vyměnit si místa

Proč, přestože dobře cítím touhy ostatních, stále myslím na sebe? Jak mohu tento konflikt vyřešit?

Myslíš na ostatní, protože je chceš využít pro vlastní dobro. Je pochopitelné, že je již cítíš a že je chceš cítit ještě více.

Pokud totiž potřebuji někoho podvést, potřebuji ho cítit a porozumět mu, být dobrým psychologem, který dokáže proniknout do jeho myšlenek a srdce, aby zjistil, jak je překroutit pro své zájmy.

Samo o sobě pociťování druhých ještě nic neznamená. Hlavní věc je, zda jsou pro tebe důležitější jeho touhy nebo tvé vlastní.

Nejprve je řečeno: „Nedělej druhému to, co nechceš, aby druzí dělali tobě.“ – To znamená, že nebudeš zkoumat, jak použít bližního pro svůj vlastní zájem.

Další fáze říká: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Co znamená „jako sám sebe“: z poloviny miluji sebe a z druhé poloviny jeho? Ne! Stejně jako jsi miloval jen sebe, musíš nyní milovat pouze svého bližního.

A teď se k sobě chováš tak, jak jsi se choval ke svému bližnímu, když jsi ho chtěl využít. Nyní hledáš, jak můžeš sám sebe použít, abys mohl sloužit svému bližnímu.

Vyměníte si místa: on se postaví na tvé místo a ty – na jeho místo! Stává se pro tebe důležitější než ty. Tomu se říká dávání.

V našem světě existuje jen jeden příklad: matka a dítě. Tímto přechodem k pociťování druhých začnete cítit svoji duši – koneckonců vše se skládá z tužeb mimo tebe, v nich cítíš svého Stvořitele.