Zákon bumerangu

Chováme se navzájem sobecky, aniž bychom si to uvědomovali. Nechápeme, že tím ubližuje sami sobě a máme z toho mnohonásobně větší škody, než co získáme krátkodobým potěšením.

Jaký k tomu máme důvod? Sobectví nás zaslepuje a tak si myslíme, že ponižováním a potlačováním druhých se budeme cítit důležitější a bude nám tím lépe. Ale ve skutečnosti to tak není.

Je zde všeobecný systém, společná závislost jednoho na druhém. Pokud ho ale potlačuji, ponižuji a podvádím ostatní, ubližuji sobě mnohem víc. To se mi vrací s mnohem většími ztrátami, než to, co jsem získal, když jsem druhému udělal něco špatného.

Komunikační systém mezi námi je uzpůsoben tak, že se všechno vrací zpět k nám. Ne hned, to je jisté.

Pokud ale já vidím celý systém, budu postupovat správně, potom nebudu mít žádné nejasnosti, jak uzavřít vzájemnou dohodu. Neudělám nic špatného ani nikomu cizímu, natož pak někomu blízkému. Bude mi jasné, proč jsme se setkali, že to není náhoda, jak spolu komunikovat a na jaké úrovni mezi sebou musíme dosáhnout dohody.

A nevznikne myšlenka vzájemně si nedůvěřovat. Jak bych to mohl udělat, pokud vím, že se to ke mně hned vrátí a ovlivní mě to?

Jak tedy jít? Začnu druhého vnímat jako součást sebe sama, nebo i ještě důležitější. Vždyť nakonec se tohle vrátí ke mně a zesílené. A proto tenhle bezpečnostní systém, který ve mně stále existuje, mi nedovolí myslet nebo něco dělat špatně.

Dnes tento systém funguje pouze jedním směrem: Jak se izolovat jeden od druhého. Pokud budeme propojeni a pokud bude systém fungovat opačně, změní se tento směr a přístup.