Zákon zdravého organismu

Je zajímavé, že když jste v blízkosti nějakého člověka, můžete se s ním spojit. Je však poměrně obtížné to udělat prostřednictvím myšlenek. Jak při práci prostřednictvím myšlenek nezabřednout do mystiky, do telepatie, kdy se lidé mohou navzájem pociťovat na dálku?

Lidé se mohou navzájem pociťovat a společně myslet. Ale je to jinak než u Wolfa Messinga, který zachycoval myšlenky druhých, vždyť toto je živočišná schopnost vnímání.

Každý dobře vytrénovány člověk může myšlenky druhých takto nacítit bez ohledu na své dobré či zlé vnitřní vlastnosti, umí s nimi zacházet, jako například různí zaklínači a šamani. To není problém, je možné je rozvinout u každého.

Pokud však nemluvíme o hádání myšlenek, ale o vnitřním spojení mezi námi, pak vznikají na základě vlastnosti odevzdání, nad naším egoismem. Toto spojení v odevzdání vyžaduje komunitu, vzájemnost, láskyplnost, začlenění jeden do druhého. A pak vzniká společná nádoba, kdy se všechny myšlenky a pocity stávají společnými, splývajícími.

Duchovní život

Zajímavé je, že individualita nemizí, pouze se rozšiřuje díky ostatním. Je to, jako bych tebe vložil do své nádoby a ty mě zase do své, a stejně tak všichni ostatní. Nakonec se ukáže, že já jsem ve všech a všichni jsou ve mně.

To je zákon správného zdravého organismu, kdy je každá buňka zapojena do všech částí a buněk těla, odevzdává jim a ony jí. A pak každá buňka vnímá celé tělo, vlastní ho, cítí věčnost, nekonečnost, bezmeznost všeho, co v něm existuje, a ne nějakou jednu malou část, kterou prakticky necítí, protože je neživá.

Vzájemné zapojení do vlastnosti odevzdání tedy dává člověku zcela jinou úroveň existence, kterou nazýváme duchovním životem. Je to pocit věčnosti, nekonečnosti, dokonalosti, neomezenosti. Vždyť člověk koneckonců zahrnuje obrovské množství ostatních duší.

Je to zvláštní stav. Je to to, čeho potřebujeme dosáhnout. Není daleko a zpočátku závisí jen na našich vzájemných ústupcích a pak už na spojení na úrovni vnitřního splynutí.