Zánik velké evropské civilizace, č. 3

Evropská civilizace byla vždy modelem vysokých ideálů, svobodomyslnosti, rovnosti, vědeckého přístupu, víry v moudrost a sílu člověka – vládce světa. Proč však dnes vidíme, že se k nám tato ideologie otočila zády?

Každá věc na tomto světě zažívá narození, vývoj, rozkvět a pak zánik, smrt. Evropský materialistický přístup, který tvrdí, že vše je v rukou člověka, byl velmi užitečný a racionální. Vždyť v tomto případě nepotřebujeme nějaké mystické síly a spoléháme se jen na to, co máme před sebou.

Tento evropský přístup poskytl pro rozvoj člověka a jeho postoj k životu mnohé ve srovnání s filosofiemi, které se vyskytovaly v jiných oblastech světa: v Indii či v arabských zemích, kde nekladli důraz na člověka, jeho vzdělání a rozvoj.

Osvícenství přineslo do Evropy své hodnoty: morálku, rovnoprávnost mužů a žen, svobodu projevu, rovnost. Ale dnes jimi nejsem tak nadšen jako kdysi v daleké minulosti.

Koneckonců víme, jak silný je dosud v Evropě náboženský vliv i se všemi jejími hesly o svobodné vůli a rovnosti. Uvnitř každého Evropana žije toto vnitřní rozdvojení: spolu se všemi svými snahami o svobodu zůstává uvnitř sebe stále nábožný.

Pokud přijedete do Francie – do rodiště Velké francouzské revoluce, která je symbolem všech evropských ideálů a navštívíte periferii, malá města a vesnice, uvidíte, že tam je zachován život ze středověku, stále stejný přístup k životu a tatáž církev.

Duch, který Evropané obdrželi od Židů, působil ve dvou směrech. Na jedné straně přinesl do Evropy ideály svobody projevu a vyznání víry, osvícenství, rovnosti a na druhé straně jí dal silné křesťanské náboženství se všemi jeho středověkými dogmaty a omezeními, která jsou v lidech stále živá i v současnosti.

Tyto dvě síly, pocházející ze stejného zdroje, působí v Evropanech a nemohou dospět ke shodě. Tím je určen evropský duch.

Proč takové nádherné myšlenky osvícenství a rovnosti přivedly Evropu ke katastrofické situaci, kterou vidíme dnes?

Jde o to, že to byla jen krásná hesla, avšak ve skutečnosti se člověk uvnitř vůbec nezměnil. Zůstal stejný jako v dávných dobách. Pokud do něho vniknete trochu hlouběji, uvidíme stejného barbara, jakým byl.

Lidé nechápou, jak získané svobody používat. Vždyť kvůli tomu bylo nutné člověka rozvíjet tak, aby věděl, co je „rovnost“, jaké síly jsou nezbytné pro její dosažení a jak čelit své egoistické přirozenosti.

Revoluce byla vědecko-technologická, avšak je možné zůstat barbarem a přitom mít atomovou bombu. Opravdový vývoj znamená rozvoj člověka uvnitř divocha, a to v Evropě nenastalo. Lidé se nemění ze samotných překrásných rozhovorů. Abychom změnili člověka uvnitř, je nezbytná vyšší síla, jakožto doplněk k té vrozené egoistické síle, která je v nás.

A protože tomu tak nebylo, Evropané zůstali takovými, jakými byli. Pouze si hráli na krásné filozofie, literaturu a kulturu, aby zpestřili svůj život – a nic více. Ale pokud se ponoříte trochu hlouběji do nitra, uvidíte, že lidé zůstali stejní jako před dvěma tisíci lety.