Podporují vědecké důkazy myšlenku, že Bůh vepsal své jméno do naší DNA?

Izraelský vědec Dr. Ješajahu Rubinstein učinil zajímavý objev týkající se DNA. Zjistil, že sirné vazby mezi páry bází genetického materiálu mají opakující se vzorec: 10, 5, 6, 5, což odpovídá číselné hodnotě hebrejských písmen Jod-Hej-Vav-Hej – jménu Stvořitele. Na základě toho tvrdí, že Bůh vtiskl svůj podpis do naší DNA.

Ve skutečnosti se vztah mezi všemi aspekty naší DNA projevuje v matrici, kterou můžeme nazvat „jméno Stvořitele“. Dr. Rubinstein odhalil základní strukturu zakotvenou v přírodě, která se shoduje se vzorcem Jod-Hej-Vav-Hej. Tato závislost však přesahuje rámec DNA – je přítomna ve všem. Někdy ji můžeme vnímat, analyzovat a dokumentovat, jindy ne, ale vždy je přítomna, protože je základní vlastností přírody.

DNA je nositelkou genetických informací v lidských buňkách. Všechno, čím jsme, je vybudováno z bílkovinných struktur, které odpovídají tomu, čemu v kabale říkáme „tři linie“. Ty tvoří dvojitou šroubovici spojenou můstky, stejně, jako v kabalistickém pojetí o rovnováze a propojení.

Toto chápání je v kabalistické moudrosti přítomno již 5 000 až 6 000 let, ne-li více. Otázkou však je, kdo o tom dříve věděl a jakým způsobem?

Střední linie

Jak můžeme v našem fyzickém, duševním, emocionálním a duchovním vývoji tuto spirálu nepřerušit, ale naopak ji posílit? Klíčem je spojení se Stvořitelem, to je se sílou lásky, soucitu a spojení, která vše stvořila. Tím napravíme přerušená spojení uvnitř nás. Potřebujeme dosáhnout úrovně, ze které můžeme od Stvořitele přijmout onu původní sílu, která napravuje naši DNA a obnovuje rovnováhu v přírodě. V kabale se tomu říká získání „střední linie“.

Je skutečně velmi povznášející si uvědomit, že Stvořitelův kód je zapsán v naší struktuře. Každá naše buňka, orgán, celá naše bytost se skládá z těchto kódů. Pečeť Stvořitele je v nás a tvoří záznam toho, že jsme byli stvořeni Vyšší mocí, Vyšším programem.

Když se však Stvořiteli určitým způsobem nepodobáme, most uvnitř DNA se naruší. Toto přerušení způsobuje problémy, nemoci a dokonce i smrt.

Jakou funkci má Stvořitel v lidské DNA? Úkolem Stvořitele je udržovat rovnováhu. Můstky, propojující dva paralelní proteinové systémy DNA, jsou jako příčky žebříku. Ačkoli se jedná o zjednodušený popis, základním principem je, že všechny prvky přírody se musí dostat do harmonické rovnováhy a spojit se v čistě altruistické interakci. Když dosáhneme takové rovnováhy, přenáší se mezi oběma vlákny správný signál, který zajišťuje optimální funkčnost a život.

Jak se tedy můžeme stát podobnými Stvořiteli? Odpověď zní, že musíme toužit být jako Stvořitel. Naše touha přetváří naši vnitřní strukturu. Když se vědomě rozhodneme zdokonalovat cestou rozvoje vzájemné lásky a odevzdání, budeme ve stejném vztahu, jaký má Stvořitel k nám. Naše DNA se začne harmonizovat, naše spirála se začne stáčet tímto směrem a my budeme harmonicky spolupracovat s druhými.

Aktivně pracovat sami na sobě

Jak tedy můžeme sladit své jednání podle tohoto systému? Jednoduše tím, že budeme laskaví. Co to znamená „být laskavý“? Laskavost znamená upřednostňovat druhé před sebou samými a žít tak, abychom jim přinášeli dobro. Když takto jednáme, náš systém dosahuje optimálního fungování. Je naplánován tak, aby fungoval v režimu lásky, laskavosti a propojení.

Na první pohled to vypadá jako složitý systém. Jeho princip je však ve skutečnosti velmi jednoduchý. Složitost vyplývá z toho, že se snažíme převést duchovní kvality, jako je láska, laskavost a spojení, do biologických a chemických procesů hmotného života. Transformace z duchovní do hmotné sféry to činí složitým, protože než se projeví ve fyzickém světě jako správné proteinové interakce, musí proběhnout nespočet interakcí a otisků na různých duchovních úrovních.

Je to pro nás jednoduše nepředstavitelné. Je zde příliš mnoho detailů, které je třeba vzít v úvahu. Když jsem o této otázce poprvé přemýšlel, uvědomil jsem si, že na naší úrovni příčin a následků nemůžeme tyto procesy plně pochopit, zkonstruovat ani ovládat. Můžeme se však vnitřně vyladit tím, že se zaměříme na laskavost, lásku, propojení a vzájemnou podporu. Když jsou naše přání v souladu s těmito principy, přirozeně v nás vznikají správné procesy. Takto se naše vnitřní touhy harmonizují s naším biologickým a duchovním systémem.

To však neznamená, že stačí si jen přát, aby se něco změnilo. Musíme aktivně pracovat sami na sobě, tedy na svých myšlenkách, přáních a vztazích s druhými. Tím uzdravujeme a rozvíjíme svou vnitřní strukturu včetně DNA.

DNA je často označována za stavební materiál života, protože nese genetický kód dědičnosti. Otázka tedy zní: Pokud je dáno, že se musíme obrátit k altruismu, proč je naše přirozenost egoistická? Odpověď zní, že jsme vědomě stvořeni jako egocentrické, chamtivé a škodlivé bytosti, abychom se mohli aktivně napravovat.

Najít klíč k naší vnitřní struktuře

Byla nám dána schopnost se napravit, ale musíme se vydat tímto směrem. K tomu je zapotřebí učitel, podpůrná skupina a počáteční touha tuto změnu provést. Poté dostaneme sílu napravit svou fyzickou strukturu, včetně DNA.

Svoji DNA neměníme, ale napravujeme. Pokud budeme správně fungovat na lidské úrovni – harmonicky komunikovat s lidmi kolem nás, pak se podle toho naše vnitřní systémy včetně DNA upraví. Psychická, mentální a duchovní rovnováha ovlivňuje rovnováhu fyzickou a vše nastavuje do harmonie.

Jednat správně pro rozvoj systému znamená chovat se ke každému se soucitem. Na nejvyšší úrovni to vede k dosažení Stvořitele. Ve své přirozenosti a činech se stáváme podobnými Stvořiteli. Tyto schopnosti nejsou navenek viditelné, ale vnitřně se celá naše struktura napravuje. A to je stav, který přeji všem lidským bytostem.

Uvědoměním si, že kód altruismu je ukryt v našem nitru, máme moc jej odemknout. Pak musíme najít klíč k naší vnitřní struktuře a přizpůsobit se jí. Je to cesta, která je nám všem předurčena, a nakonec ji každý člověk zvládne.