Musíme se odevzdat Stvořiteli

Vyprávěli jsme si příběh o jedné starší ženě, které zemřel manžel. Prožili spolu život v dokonalé duchovní harmonii. A ptala se, jak se s tím smířit a že si nedokáže představit, že už není. A Vy jste řekl prakticky jedno slovo, že to vyžaduje pokoru. A pak přišla spousta otázek.

Ukázalo se, jak obrovské množství lidí se nachází v situaci, že ztratili své blízké a žijí s tím. A všichni mají jedinou zásadní otázku: jak být pokorný?

Sklonit hlavu před Stvořitelem. On dělá všechno, všechno závisí na Něm, všechny dobré skutky i všechny špatné. Není nikoho kromě Něho. Skloň hlavu a přijmi to.

Jak si to mohu představit já, člověk, který nikdy nepřišel do kontaktu se Stvořitelem, nikdy o tom nepřemýšlel?

Ne-ne, jsi s Ním neustále! On je v tobě, a ty jsi v Něm. A jste spolu propojeni celý život a všechny životy. Nepředstavujte si sami sebe, jako že jste vzdálení, odmítnutí. Ale sklonit se, podřídit se Jeho vůli a pak udělat krok směrem k Němu, abychom Ho ospravedlnili, to je to, co potřebujeme.

Je to nádherné, ale není to snadné!

Není to jednoduché.

A vy to všechno vkládáte do slova „pokora“?

Ano. Myslím, že je to nejvhodnější slovo. Protože člověk se raduje, když toto slovo najde. Když se má před kým poklonit, s kým souhlasit, už neklade žádné podmínky. Právě samotný pocit odevzdání se univerzální síle – je všeobjímající.