Od dětské odměny ke skutečné

Správná práce na odevzdání, bez očekávání odměny, znamená myslet pouze na přátele a skrze ně na Stvořitele, s přáním pomoci jim v jejich duchovní práci.

Je třeba se neustále držet takového záměru, tedy stále více se sjednocovat a snažit se společně nést toto břemeno pro Stvořitele. A tehdy uvidíme, že se nám to daří čím dál lépe, přestože se břemeno stává těžším.

Přátelé jsou v mém srdci, neboť se s nimi chci spojit, abych od nich získal sílu a předal jim veškerou svou sílu, kterou mám, pro náš hlavní společný cíl – pozvednout a vyvýšit Stvořitele nad námi.

A právě zde je třeba učinit volbu: chtít skutečnou duchovní odměnu. Vždyť od přírody máme touhu po egoistickém naplnění, podobně jako děti, které sní o autíčku na hraní místo po skutečném automobilu.

Později zmoudříme a začínáme pohrdat dětskou odměnou, ale k opravdové jsme ještě nedorostli. Neboť k tomu se musíme spojit s přáteli a společně s nimi se pokusit vybudovat v rozumu a v srdci ten „skutečný automobil“. Takto začíná duchovní práce.