Životem s humorem

Smích má skutečně léčivou sílu – posiluje imunitu, snižuje bolest, chrání před stresem, dodává energii. Smích je člověku dán od přírody, ale málokdo přemýšlí o tom, co za tím stojí.

Smích může být různý. Někdy se smějeme z radosti, z toho, co nám přináší potěšení. Tato „fyziologie“ je víceméně jasná. Existuje však smích vyššího řádu, který je z celého živočišného světa vlastní pouze člověku. Vzniká z toho, co nazýváme „humorem“.

Mark Twain jednou řekl: „Člověk je jediné zvíře, které se červená. Nebo by se červenat mělo.“ Totéž platí i pro smích v pravém lidském smyslu. Procházet životem bez humoru znamená jen přežívat.

Život samozřejmě vyžaduje vážný a zodpovědný přístup. Dobře však chápeme, že to vůbec neznamená neustálou hlubokou „vrásku na čele“. Člověk na sebe musí čas od času nahlížet zvenčí, odhalovat své slabosti a umět se jim zasmát. Takový přístup ho posiluje a pohání vpřed. Není náhodou, že světově proslulé druhy humoru – židovský a anglický – jsou právě smíchem nad sebou samým.

Smích nám dal Stvořitel

Ve skutečnosti je totiž velmi těžké vystoupit ze svého já a podívat se na něj s určitou dávkou objektivity. A tady přichází na pomoc humor – otevírá nám dveře a umožňuje nám to udělat snadno a nenuceně.

Když vyjdu ven ze dveří, místo pýchy a domýšlivosti se mi odhalují nedostatky a slabosti. Ale ty mě neodradí, naopak, posilují mě a ukazují mi, co je třeba napravit. Odhalené masky mi pomáhají lépe porozumět sobě i světu, rozvíjet se pozitivně a růst s úsměvem.

Když se člověk směje sám sobě, kráčí k pravdě beze strachu. Není zaslepený, je otevřený novým věcem, je schopen vidět a pochopit celkový obraz. Humor jej neznehodnocuje, ale pomáhá mu přijmout to, co by se pak dalo zlepšit. Taková zkušenost je užitečná pro každého jednotlivce i pro společnost jako celek.

A když se nad tím zamyslím hlouběji, vlastně se ani nesměju sám sobě. Směju se obrazu, který je vytvořen vtipem a má odrážet mé nedostatky – tak, že přestávají být mými. Vždyť se tom okamžiku nad ně povznáším.

„Smích mi dal Stvořitel,“ řekla Sára. Řekla to bez urážky, vážíc si tohoto daru. V židovské kultuře hrál smích vždy zvláštní, velmi důležitou roli. Navzdory těžké historické cestě si nelze představit náš národ bez humoru a vtipů. Tato vlastnost svědčí o zdravém duchu, o schopnosti zdravě přistupovat k jakékoli situaci, aniž by člověk upadal do skleslosti nebo se nechal unést úspěchy. Není náhodou, že se duševně nemocní lidé často neumí smát, necítí tu jiskru, která smích vyvolává.

Cenná schopnost

Skutečný humor je doménou těch, v nichž jsou od počátku zakotveny dva vektory dobra a zla, které se projevují v nejrůznějších významech a stavech. Právě tato hra kontrastů vytváří příležitost pro kritické uvažování „s jiskrou“ – s jiskrou vyvolanou protiklady.

A pak se místo těžkých, ostrých, nepříjemných slov a myšlenek dostáváš na úroveň, kde můžeš „hravě“ kombinovat pozitivní s negativním, rychle se vypořádat s obtížnými etapami, učit se, dělat závěry a nacházet řešení.

A ještě navíc, při takovém přístupu nenarazíš na vnější odpor, protože okolí chápe a vnímá tvé poselství mnohem lépe než na nějaké přednášce nebo schůzi s výklady a bilancemi. Vždyť využíváš dva póly – dávání a přijímání – a mezi nimi propouštíš proud, který okamžitě zachvátí celý řetězec, celý systém vzájemných vztahů.

Tak humor boří bariéry, stírá hranice a omezení, vytváří přímé spojení, spojuje nás, „snižuje“ napětí. Někdy stačí jedno slovo, aby se situace uvolnila a nasměrovala správným směrem. A toto slovo má cenu mnoha pádných frází.

Vážné věci, které jsou zabalené do nevážného obalu, se snáze přijímají. Je to jako hořká pilulka v čokoládě. Její sladkost nezruší hořkost, ale zmírní ji, zastíní. Výsledkem je, že si na duchovní úrovni osvojujeme něco většího – souhrn obou.

Tento derivát dvou protikladů, který je propojuje, se v kabale nazývá „střední linií“. Kdysi dávno se k ní židovský národ pozvedl, osvobodil se od egoismu a od té doby, navzdory pádům, tíhne k humoru, ke smíchu nad bolestí, k proudu života mezi póly, k novému vzestupu. Vnitřně cítíme, tušíme, že jakoukoli špínu, jakýkoli negativismus na cestě je třeba využít k růstu, k práci na sobě – nad sebou.

V této své podobě je humor zatím dostupný jen málokomu. Ve skutečnosti málokdo dokáže spojit mínus a plus, temnotu a světlo a vytvořit mezi nimi něco svého. O to cennější je taková schopnost.

Spojení skrze stěny srdcí

Někteří komici, rozpolcení mezi dvěma póly, se zachraňují před zlem vtipným pozitivem ze scény, aby vyrovnali vnitřní protiklad. Pokud to člověk nedokáže sám a propadá depresi, dobrý lékař mu řekne: „Běž rozveselovat druhé. Zlepšuj náladu lidem kolem sebe a jejich reakce tě vyvede na světlo.“

Stává se, že se nedokážu dostat z bažiny a potřebuji přátele, okolí, které mě podpoří laskavým slovem, vtipem, zvedne mě nad můj dnešní stav, nad sebe sama. Přátelé mi přijdou na pomoc, vytáhnou mě z propasti, a pak se ukáže, že mě to neoslabilo, nýbrž že mi to naopak dodalo nové síly. Vyšel jsem z toho jako jiný člověk, získal jsem něco potřebného, důležitého – a pak to sám používám ve prospěch někoho jiného. Takto se společně povznášíme nad sebe samé.

Humor je spojení skrze stěny srdcí. Všichni se čas od času potřebujeme odtrhnout od sebe samých a spojit se s ostatními. Začlenit se mezi ně smysluplně, s úsměvem, elánem, s touhou po vzestupu, po střední linii, která spojuje protiklady. Je to prospěšné pro tělo, ale hlavně pro duši.

Vždyť jsme tak různí, neslučitelní, protikladní. A smích, který nás nad tím vším spojuje, který vytváří jednotu protikladů – činí nemožné možným. To, co bylo vážné a nepřekonatelné dole, stává se nahoře lehkým a radostným. Ukazuje se, že čím větší je rozpor, čím hlubší je propast, tím více lze dosáhnout, když se nad tím zasmějeme.