50 na 50

Židé v Americe učinili své rozhodnutí již dávno. Dokážeme i my učinit své vlastní? Podle průzkumů veřejného mínění, asi 77 % amerických Židů podpořilo Bidena, zatímco 77 % izraelských Židů naopak podpořilo Trumpa.

Svědčí to o „zející a zvětšující se propasti“, píše dopisovatel The Forward, historik JoelSwanson. „Skutečným poučením z voleb je to, že američtí a izraelští Židé již nejsou jedním národem.“ A já bych k tomu dodal: a nikdy nebyly.

Ještě zřetelněji to dokazují priority, kterými se Židé ve Spojených státech řídili při volbách. Znepokojuje je boj s pandemií (54 %), klimatické změny (26 %), zdravotní péče (25 %), ekonomika (23 %) – jedním slovem, všechno možné kromě Izraele (5 %).

Ve skutečnosti zde vládne otevřená kognitivní disonance: v seznamu nejdůležitějších výzev chybí… antisemitismus, ačkoli v nedávném průzkumu veřejného mínění vnímalo tento problém jako závažný až 88 % židovských respondentů v Americe.

Úhel pohledu skutečně řeší všechno. Jedna věc je přežít na blízkovýchodním kousku země obklopeném nepřáteli, kteří jsou vždy připraveni vás „usmažit i s chlupama“, a naprosto jiná věc je hrát si na demokracii a neoliberalismus v zámoří, v zemi „neomezených možností“.

Co demonstrují poslední volby

Američtí Židé dnes prakticky žijí v absolutním odloučení od této země, od tohoto státu, od tohoto národa a všeho, co s tím souvisí. Mnozí nejsou připraveni ani k tomu, aby alespoň jednou v životě navštívili svou historickou domovinu.

V důsledku toho se s Židy v Americe poté, co ztratili společné kořeny, společného jmenovatele, přestalo počítat, a když jsou potřeba, jednoduše se koupí – za peníze nebo za slogany.

Odtud pocházejí předvolební priority Židů. Stačí se přestěhovat do Ameriky a Izrael je vytěsněn z paměti, ze srdce. Už nejsi Žid. A pokud ses v Americe narodil – pak už vůbec nejsi Žid. Když tě tak nazývají, jen tě to znervózňuje a rozčiluje. Samozřejmě ne všechny, ale pro drtivou většinu Američanů, kteří původně pocházeli ze stejného národa. Což také demonstrují poslední volby.

Židovský stát v amerických Židech vyvolává ideologickou alergii a psychologickou intoleranci. A tak se o americké Židy neznepokojuji o nic více, než se oni znepokojují o Izrael. Jejich role ve společném židovském osudu je svedena k nule. Mohli bychom s Amerikou navázat vynikající spolupráci na všech úrovních, kdyby tomu nestáli v cestě naši soukmenovci, kteří nás popírají. Koncept židovského národa, koncept „my“ pro ně neexistuje.

Vyvarujme se bludu a sebeklamu

Situace s americkým židovstvím znovu naznačila rozpor, který dnes přetéká přes hranice států, národů, je přítomen v rodinách, ve vědomí lidí. Dokonce i „osvícená“ západní demokracie je zlomena pod tlakem silných emocí. Jako by se dala do pohybu síla, která nás rozptýlila na různé strany světové barikády.

A není to zdaleka náhodné. Je to znamení nové éry, která odhaluje nepřekonatelnou nesvornost a vyžaduje, aby byla překonána.

Svět se rozkládá na dvě části a shromažďuje síly ke konečné konfrontaci, kterou je stále obtížnější si představit bez velké války. Vyvarujme se tedy bludu a sebeklamu!
Ve skutečnosti existují pouze dva póly: pól rozštěpení a pól jednoty. Na tento globální, nevyhnutelný systémový rozpor, na tuto výzvu pro lidstvo, se postupně redukuje vše. A i když se nám zdá, že jsou síly nerovné, musíme si uvědomit, že jde o antagonismus odrážející vzájemný rozpor lidské přirozenosti a Přírody, která nás zrodila.

Z toho důvodu je rovnováha sil vždy 50 na 50. Jinými slovy, můžeme si svobodně vybrat: buď do sebe můžeme tvrdošíjně narážet, nenávidět se až do naprostého krachu, nebo rychle projít přechodnou fází a stát se jedním celkem – jedinou Amerikou, jediným Izraelem, jedinou Evropou, jediným světem, který se pozvedává nad všechny své konflikty.

Role Židů je v tomto procesu klíčová. Právě proto tak aktivně zaujímají místa na opačných stranách barikád. A já jim přeji – přeji nám všem – aby co nejrychleji pochopili, že nás následuje celý svět: do nenávisti, když nenávidíme jeden druhého, a do pospolitosti, když si připomeneme vzájemné odevzdávání.

Třetí možnost neexistuje. Spontánní uklidnění nenastane. Omezení a to, co doposud sloužilo jako protiváha, se hroutí. Ale vždy máme možnost rozebrat barikády. 50 na 50.