Barbar, který nás zabíjí

V Izraeli upálili ženu zaživa – promluvili jsme si o tom a zapomněli jsme. Tomu se říká projít kolem. Hoří dům a my klidně jdeme dál. Zdá se nám, že to není náš dům. A to je chyba. Všechno je naše a je nemožné, abychom byli nečinní.

Žena byla upálena v důsledku nebezpečně napjaté atmosféry v zemi, ve společnosti, mezi námi. V posledních letech jsme nejednou slyšeli, že mučí staré lidi, svazují je, ponižují, okrádají… A šli jsme dál. Vrchol cynismu a lhostejnosti. Přesněji řečeno, špička ledovce.

Co je tam, pod ledem? Tam pod ledem jsou útoky na zdravotnické pracovníky, krádeže v nemocnicích a na hřbitovech, útoky na učitele, rvačky mezi teenagery, špinavé nadávky na síti. Půjdeme dál? Nebo nahlédneme hlouběji?

Je namístě se zmínit o tom, že jsou často napadání i zaměstnanci odborů sociální péče, národního pojištění a dalších vládních útvarů. Není pochyb o tom, že někdy pochybí, že jsme na ně občas rozzlobení – a to je přesně to, co barbar uvnitř potřebuje. Někdy existuje skutečný důvod a někdy je na vině nahromaděné břemeno nároků na život, nálož negativity, k jejímuž explodování není zapotřebí ani jiskry – exploduje ze vzduchu elektrizovaného antagonismem.

Neumíme si vážit jeden druhého. Vždyť skutečná úcta se projevuje právě ve chvílích „přetížení“ a střetů, kdy se barbar v nás bezostyšně pokouší zmocnit otěží.

Jsme schopni se mu postavit na odpor? Stěží. Vždyť kvůli tomu je třeba se dostat k jádru problému, je třeba pochopit, co je zač a odkud pochází.

…Ďáblové existují

Náš egoismus se vyvíjí přirozeným způsobem a v průběhu historie roste, přičemž přijímá různé formy, avšak nemění svou podstatu. V důsledku toho je pro nás stále obtížnější navazovat vzájemné kontakty, vnímat se navzájem, je stále obtížnější vnímat lidí ve svém okolí jako rovnocenné osobnosti, které si zaslouží normální lidské vztahy.

Přerušené vazby mezi námi jsou tím, co dává moc barbarovi. Když se obraz světa schoulí do sebe samého, do sebelásky, vše ostatní a všichni ostatní se zdají být buď nepříjemnými překážkami, nebo prostředky k získání potěšení ve svůj prospěch. A pak se dereme dopředu všemi možnými prostředky, hlava nehlava, nestaráme se o staříky, ale ponecháváme je napospas „personálu“, stínáme hlavy, podřezáváme, upalujeme…

Ano, snažíme se takové jednání omezovat, trestat, pokutovat. A náš egoismus se snažíme vytěsnit do podvědomí – ale toto není východisko. Stejně propukne. Snažíme se vyrvat z jeho moci – a pokaždé marně.

Konec barbarství

Všechny dnes nabízené prostředky jsou pouze polovičními opatřeními, ale existuje také zásadní řešení problému, které bylo v kabale popsáno již před tisíci lety. Současná společnost potřebuje takové vztahy, které nejsou závislé, na rozmarech egoismu, na jeho vášních a nárocích.

Kvůli tomu není třeba nic přikrášlovat ani zamlžovat. Naopak, uzdravení může zajistit pouze správná diagnóza. Když známe pravdu, můžeme společně implementovat stejnou metodu, kterou poprvé použili naši předkové, kteří se shromáždili kolem Abrahama. Epocha nehraje žádnou roli, neboť podstata barbara je stále stejná. Pokud se jim podařilo nad ním zvítězit a společnost, kterou vytvořili, se stala jediným národem a trvala tisíce let, pak dnes, když nás nepřítel uvnitř znovu oddaluje, odtrhává jednoho od druhého, můžeme jejich příklad následovat.

Kabalistická metodika nám umožňuje se klidně, bez otřesů a obětí, povznést nad rozdíly, uzdravit společnost a dosáhnout prosperity. Barbar je bezmocný, pokud se navzájem začneme respektovat, chápat a vážit si jeden druhého. Tato úroveň je pro něho jednoduše nedostupná – úroveň, na které prostě nemůžeme jen tak lhostejně projít kolem „cizího“ neštěstí.

Myslíte si, že je laťka příliš vysoko? Ale my jsme toho schopni, dokážeme více a zasloužíme si něco lepšího. Tím nejdůležitějším je, abychom se na této cestě sjednotili. A takto s barbarstvím skoncujeme.