Chanuka – zastavení uprostřed cesty

Vstupujeme do zvláštního období svátku Chanuka. Tento svátek má velmi zajímavou historii, ale nás více zajímá jeho duchovní význam. Člověk, jakožto společná duše, byl stvořen v naprostém protikladu ke Stvořiteli.

Vlastnost Stvořitele je totiž odevzdání a láska, zatímco vlastnost stvoření je přijímání a nenávist. Program stvoření má však člověka přivést z protikladu k podobnosti s Vyšší sílou.

Tento program se realizuje díky Světlu, které vrací ke Zdroji a které se probouzí pomocí zvláštních metod: prací ve skupinách organizovaných podle vzoru, který ukázal Mojžíš při vytvoření národa Izraele.

Když se tyto skupiny zvláštním způsobem sjednotí, přitahují k sobě Světlo, které vrací ke Zdroji, a to na ně postupně působí. Díky tomuto Světlu, nazývanému „Tóra“, stvoření získává nápravu.

Tato náprava se uskutečňuje ve dvou etapách. V první etapě se touha přijímat potěšení pro sebe napravuje tak, že se záměr změní na odevzdání, ale samotná touha se nepoužívá. Úkolem první etapy je tedy zmenšit touhu přijímat a soustředit se pouze na získání záměru odevzdávat.

Po dokončení této nápravy začínáme znovu odkrývat touhy těšit se a aktivně s nimi pracovat, tedy již přijímat kvůli odevzdání.

První etapa dosažení vlastností „odevzdání kvůli odevzdání“, stupně Bina, je válka, která se nazývá Makabejská. A bod přechodu od odevzdání kvůli odevzdání k přijímání kvůli odevzdání se nazývá „zastavení“ neboli Chanuka (což znamená „chanu-ko“, tedy „zastavili se zde“).

Během Chanuky slavíme velmi důležitý bod: dokončení získání altruistického záměru, stupně Bina. Naše touha přijímat potěšení se zatím nepoužívá, neustále ji zmenšujeme a zvyšujeme záměr odevzdávat. Tak přicházíme k tomuto zastavení, k Chanuce, kdy můžeme vidět pouze její světla, ale nemůžeme je používat.

Můžeme také vidět nádoby, i když je nemůžeme používat. Vždyť není možné vidět světlo bez nádoby – ale pouze kvůli odevzdání, nad samotnou touhou. A po Chanuce se již učíme používat i touhy přijímat se záměrem odevzdávat, aby „tma zazářila jako světlo“.

Proto je Chanuka svátkem světla, protože používáme pouze záměr odevzdávat a světlo nelze používat – lze se na něj jen dívat. „Dívat se“ znamená používat světlo výše nádob přijímat. A používání světla uvnitř samotných nádob přijímat je již úplné, skutečné použití.

Tak je definováno místo tohoto zvláštního svátku, který završuje první, zvláštní etapu nápravy, a tu v těchto dnech slavíme.