Hra s hladem – skutečný příběh

„Odborníci“ a experti nás neustále varují, že brzy nebude dostatek potravin, aby se lidstvo nasytilo, a nebude ani dostatek vody k pití. Vzpomínáte si na „ropní pík“, kdy nás řada „odborníků“ varovala, že brzy dojde ropa, že ceny benzínu prudce vzrostou a fronty u pump se budou táhnout na kilometry daleko? Proč se o tom teď nikdo nezmiňuje? Nikdy to nebyla pravda. Byl to užitečný příběh, který se světu vyprávěl, aby se podpořily zájmy určitých nesmírně mocných lidí a korporací, ale jakmile se tento „fakt“ stal zbytečným, zmizel z radaru.

Totéž platí o nedostatku potravin a vody: Je to falešný, člověkem vytvořený nedostatek, který se prosazuje, aby uspokojil zájmy těch, co řídí svět. Hlad na Zemi je skutečný, ale „skutečný příběh“ za ním není o nedostatku, ale o krutosti a chamtivosti.

Téměř padesát procent potravin, které vyrobíme, vyhazujeme do odpadu, abychom udrželi ceny potravin a zisky co nejvyšší. Zamyslete se na chvíli nad tímto číslem. Pokud vyhodíme polovinu potravin, které vyrobíme, a většina světa má stále dostatek jídla, znamená to, že i dnes, při stávajícím tempu výroby potravin, můžeme uživit dvakrát větší světovou populaci, než je ta současná.

Kdybychom snížili produkci na polovinu, ale zajistili, aby všichni dostali své jídlo, mohli bychom snížit znečištění vzduchu, vody a půdy tak drasticky, že by to zdaleka překonalo největší naděje zastánců změny klimatu. Navíc by to ani nevyžadovalo žádné úsilí, abychom toho dosáhli. Právě naopak, udělali bychom méně a dosáhli bychom mnohem více.

Hlad se vyplatí

Totéž platí pro hlad. Snadno bychom mohli všem zajistit dostatek potravin a dostatek čerstvé vody. Problém je v tom, že na některých místech se provize z prodeje potravin tolik nevyplatí, a jít tam, kde zisky neletí prudce vzhůru, se nikomu nechce.

Hlad je navíc dobrý pro politiku: Umožňuje „krvácejícím sluníčkářům“ a dalším dobrodincům navštěvovat postižené oblasti s kamerovými štáby a dokumentovat, jak „pomáhají“ chudým a umírajícím. Hlad se vyplatí, jenže ne hladovějícím, ale bohatým, kteří ho vytvářejí a udržují. Hlad dělá víc než PR. Je skvělý pro prosazování programů, které posilují mocné a oslabují slabé, a pro ovládání politiky podřízených zemí.

Nikoho nebolí, že se hladoví a nemocní trpí a hynou. Nebolí to nikoho kromě nemocných a hladových, kteří nemají sílu to změnit.

Není to tak, že by má slova změnila chování lidí; zlá vůle je zakořeněna na dně našich srdcí. Ale pokud takové příspěvky mohou lidem otevřít oči, aby viděli realitu takovou, jaká je, je naděje, že se něco začne měnit.

Otázky o smyslu života

V tuto chvíli nemůžeme udělat nic víc než poznat pravdu. Ale prozatím je to vše, co potřebujeme k tomu, abychom zahájili změnu. Pokud dostatečný počet lidí pozná, jak zlými jsme se všichni stali, a z celého srdce naši špatnost zavrhne, spustí se sněhová koule.

Uvědomění – musíme se zaměřit na uvědomění si naší pokřivené, zkažené povahy až do té míry, že ji budeme nenávidět. Pak, stejně jako se držíme dál od všeho, co je nám odporné, budeme utíkat před sebou samými. Místo abychom se snažili zneužívat veškerá stvoření, začneme se především ptát, proč to všechno bylo stvořeno.

Nemusíme se zabývat tím, co jíst, ale tím, čím být! Když nás trápí otázky o smyslu života, přestaneme být panovační a začneme naslouchat. Místo pouhého mluvení si začneme spolu povídat. Tehdy začíná skutečný růst.

Snaha donutit se změnit své chování je beznadějná. Když se však povzneseme nad úroveň materiální nadvlády, uděláme si pořádek v našem hmotném světě, stejně jako budeme zaneprázdněni poznáváním smyslu života, místo abychom se snažili druhým život upírat.