Hrozí hladomor i dnes?

Jeden z mých studentů se mě zeptal na pravděpodobnost celosvětového hladomoru. Citoval zprávu, v níž téměř 90 procent dotázaných mezinárodních odborníků na potravinovou bezpečnost a výživu předpovědělo, že „bez inovací a odvážných opatření bude v příštím desetiletí celosvětový hlad stále narůstat“. To je skutečně možné a staré kabalistické prameny naznačují, že v naší době bychom se mohli dostat do tak hrozných situací, které lze srovnat s tím, jako když matky požívají své vlastní děti. Tak závažné by to mohlo být.

Neměli bychom při představě hrozícího hladomoru naplňovat sklady a sýpky zásobami. Musíme se hlavně zamyslet nad takovými hrůznými scénáři a vážně se zabývat tím, jak se takovým situacím předem vyhnout, a znát a řešit hlavní příčinu, která takové krize vyvolává.

Pokud prozkoumáme příčiny nejen hladomoru, ale jakékoli krize, která nás potká, pak zjistíme, že pramení z nerovnováhy v lidských vztazích, protože se k sobě nechováme tak, jak bychom měli.

Jak bychom se měli k sobě chovat?

Musíme dosáhnout vzájemného porozumění, vytvořit spojení, která nám pomohou dosáhnout rovnovážného stavu. Dnes děláme pravý opak, vzdalujeme se od sebe a tím rozhoupáváme loď, na které všichni žijeme. Svět tak přirozeně směřuje k obdobím hladu a zkázy.

Zkáza, kterou si můžeme sami způsobit, by nás měla vyděsit natolik, že změníme vztahy k sobě navzájem a tím změníme svět. To je jediný důvod, proč musíme přemýšlet o nadcházejícím hladomoru a dalších krizích. Tímto způsobem získáváme i zkušenost, proč obecně prožíváme krize a utrpení: aby se naše vzájemné vztahy změnily z negativních na pozitivní, z egoistických na altruistické a z lhostejnosti na vzájemnou odpovědnost.

Co by mohlo být katalyzátorem takové transformace?

Domnívám se, že musí existovat vůdce, který ji bude iniciovat a prosazovat. Náš svět se těžko obejde bez někoho, koho lidská společnost uzná a bude následovat jako vůdce, někoho, kdo by rozpoutal debatu o sjednocení a o tom, jak můžeme překonat hladomor a další krize. Samozřejmě by se to uskutečnilo až tehdy, když nastane hladomor, který lidem otevře uši, a oni budou takovému vůdci naslouchat.

Potom, po období hladu budeme jiní. Získáme jiný postoj k životu a jeho hodnotám. Už nebudeme podceňovat obrovský význam našeho přežití a toho, co pro nás znamená přežít v dnešní těžké době.

V minulosti také probíhala období velkého hladu, válek a jiných krizí, ale dnešní doba je zásadně jiná. Doba, ve které žijeme, nás připravuje na masové uvědomění si zla našich egoistických vztahů, které v nás probudí touhu změnit sebe sama.

V kabalistické moudrosti se takové probuzení nazývá „rozpoznání zla“. Vyžaduje to obrovské množství utrpení, abychom poté dosáhli bodu, kdy jsme schopni vnímat svou přirozenost jako zlo, přesně ji definovat a vyvodit z toho nezbytné závěry: že musíme ukončit naše krysí dostihy, kdy mezi sebou soutěžíme o materiální blahobyt, a přejít do nových pozitivně propojených vztahů, v nichž se snažíme prospívat sobě navzájem i přírodě, cítit se jako součástí vzájemně závislého a propojeného celku, ve kterém se navzájem ovlivňujeme.

Ještě tam nejsme, ale ta doba se blíží.