Jak připravit děti na život?

Nový vzdělávací program v Izraeli navrhuje připravit žáky dvanáctých tříd na život. Program bude probíhat během posledních šesti měsíců školní docházky a děti se v něm naučí, jak hospodařit s financemi a jak se úspěšně uplatnit na měnícím se trhu práce.

Připravit děti na život je skvělá myšlenka, ale pokud s tím začnete v posledních šesti měsících jejich školní docházky, pak a) je vlastně nestihnete připravit a b) co jste dělali během posledních jedenácti a půl let před ukončením docházky? Chceme-li dítě připravit na život, musíme nejprve připravit rodiče na rodičovství a pak děti připravovat již od okamžiku jejich narození.

Když mluvíme o přípravě na život, musíme do ní zahrnout všechny aspekty života. Finanční vzdělávání je pouze jedním z aspektů, a to nikoli tím nejdůležitějším.

Problémy pramení v depresi

Děti potřebují znalosti v každém aspektu života, ale nejdůležitějším aspektem, který se učí nejméně, jsou mezilidské vztahy. Můžeme vynikat ve svém oboru, můžeme vydělávat spoustu peněz a být zámožní, ale pokud nedokážeme pozitivně komunikovat s ostatními lidmi tak, aby se vedle nás cítili dobře, nebudeme šťastní.

V současné době je nejčastějším zdravotním problémem deprese. Většina ostatních problémů, jako jsou různé závislosti, násilí, poruchy příjmu potravy, workoholismus atd. pramení z deprese, která se projevuje různými příznaky. Dnes jsou k léčbě deprese běžně používány léky, které však depresi neléčí, pouze tlumí bolest.

Kdyby naopak lidé s depresí dokázali navázat podpůrné a pozitivní vztahy, jejich deprese by zmizela, jako by nikdy neexistovala, a to bez jakýchkoli léků. Ale většina dospělých dnes neumí pozitivně komunikovat s druhými. Aby se tedy děti naučily budovat pozitivní vztahy s ostatními, musí se tomuto řemeslu naučit i dospělí.

Pozitivní vztahy

Myslet si, že lidé mezi sebou mohou mít vztah bez zášti v srdci, může znít naivně nebo nepravděpodobně. Pokračovat však v dosavadním způsobu života je nejen nereálné, ale také to ničí naši společnost a naši planetu a zároveň to představuje potencionální riziko, že vypukne další světová válka.

Proto i když se nám nepodaří navázat pozitivní spojení, nikomu neuškodí, když se o to budeme snažit.

Pokud se snažit nebudeme a budeme pokračovat v tom, co děláme, zcela jistě zničíme sebe i planetu, na které žijeme, a budoucnost, kterou zanecháme našim dětem, bude velmi ponurá. A tyto děti se po případné katastrofě budou muset ještě naučit, jak vycházet s ostatními.

Nebylo by tedy lepší, kdybychom se tomuto řemeslu naučili a poté ho naučili naše děti, dokud jsme všichni ještě tady?