Kde vzít sílu k životu

V posledních desetiletích se objevil chronický únavový syndrom. Jedná se o pocit extrémní únavy, která přetrvává i po delším odpočinku a spánku. Příčiny onemocnění nejsou dosud známé. Řada studií naznačuje, že spouštěči syndromu chronické únavy jsou viry. Účinná léčba v současnosti neexistuje. A to přináší obrovské škody lidem i ekonomice.

Jen v Británii je postiženo 250 000 lidí a ekonomické škody dosahují miliard liber. A lidé jsou doslova připoutání ke svému bydlišti, k posteli a nevědí, co s tím mají dělat.

Kde nabrat sílu pro život?

Tato otázka v nás vyvstává záměrně, abychom našli skutečný účel našeho života a neztráceli ho výměnou za zbytečnosti. A proto cítíme, že nemáme důvod žít. Není proč žít a my musíme tento cíl najít. Každý může mít svůj vlastní, a my jsme povinni ho nalézt.

Náš egoismus se neustále vyvíjí. Evoluce spočívá v tom, že v nás rozvíjí egoismus. A rozvíjející se egoismus vyžaduje naplnění, ale naplnění nemáme, nenabízí se nám. Musíme to najít sami, sami hledat. Jsme na jedné straně tolik egoističtí a na druhé straně tak prázdní. A proto se objevuje tento problém.

Spolu s růstem našeho egoismu musíme tedy neustále hledat, čím jej můžeme naplnit. Navíc, naplnit něčím konstruktivním, něčím skutečně důležitým. Musíme to udělat.

Proto bychom neměli tyto pacienty a lidi obecně tlumit uklidňujícími léky. Apatie, odtržení, různé druhy psychologických problémů – v dnešním světě jsou velmi rozšířené právě proto, že se jedná o růst egoismu. A my lidé nejsme schopni ho správně nasytit.

Náš egoismus od nás vyžaduje jen jednu věc: dej mi smysl života! Jinak proč bych měl existovat, proč bych měl žít? To je problém. To znamená, že my s vámi musíme najít smysl života a nabídnout ho všem. A tak ať ho najde každý, ale ne v hloupostech, ve kterých se ztrácíme, a které nás v konečném důsledku nenaplňují.

Myslím, že lidstvo najde.

Osobně jsem to našel. Ale nemohu to nabídnout všem. Kdokoli si to bude přát – toho zvu.