Liší se slzy mužů a žen?

V slzách je skryto něco hlubokého. Nemluvím teď o dětských slzách, ale právě o slzách dospělých. Když pláčou dospělí, je v tom jakýsi tichý křik, určitá hloubka bolesti, vůči které prostě nemůžeme zůstat lhostejní. Když vidím někoho plakat, zvlášť tiše, okamžitě cítím to vnitřní napětí.

Slzy toho skrývají mnoho. Nesou v sobě hluboké a jemné napětí, které se vylévá z nitra ven. Když pláčeme, očišťujeme se. Uvolňujeme ze sebe něco, co slovy nejde vyjádřit.

Vyplakat se není snadné. Zvlášť pro muže. Stává se to jen někdy, když přicházejí zvláštní, vzrušující dojmy, když máš pocit, že jsi něco našel. Ale to nejsou stejné slzy jako u žen.

Právě tady leží zásadní hranice mezi mužem a ženou. Žena prostě nemůže plakat z mužských důvodů a muž nemůže plakat z ženských. Jsme rozdílní – natolik rozdílní, že nikdy zcela nepochopíme vnitřní systém toho druhého. Proto jsme byli stvořeni jako dva, a ne jako jeden.

Navíc se neliší jen důvody, ale i samotné slzy. Systémy, jimiž proudí, jsou zcela různé. U muže procházejí slzy přes mozek, jen trochu srdcem. U ženy proudí přes srdce a ještě hlouběji, přes lůno, tedy přes systém budoucího zrození.

Tyto mužské a ženské systémy nejsou jen biologické, ale i duchovní archetypy. Muž pláče, když si uvědomí něco zvláštního, když na něj něco dolehne a dotkne se jeho citu. Žena pláče, když se spustí její vnitřní systém. Jsou doslova z různých světů.

Proto se ptáme: co znamená spojení mezi těmito dvěma zcela odlišnými bytostmi? Co se stane, když se spojí mužské a ženské slzy?

Kořen duše

Sami od sebe se nespojí. Mohou se spojit jen v jediné přírodní síle, která je nad nimi – v tom, co kabala nazývá „Stvořitel“. Teprve když se oba povznesou nad sebe, nad své přirozené vnitřní systémy, mohou najít společný kořen. Tam nastává skutečné spojení. Není to spojení ve fyzickém světě, ale v tom duchovním – na nebesích.

Přitažlivost mezi mužem a ženou, to napětí protikladů, vychází z tohoto složitého systému. Není určena k tomu, aby se navzájem doplňovali navenek, ale aby spolu dosáhli společného odhalení Stvořitele. Pravé spojení se tedy tvoří na nebesích. Právě tam nacházejí muž i žena svůj zdroj a svou celistvost.

Někdy se mě ptají, proč se mi chvěje hlas, a proč mi zvlhnou oči, když mluvím o svém učiteli, Rabašovi. Je to proto, že v něm je kořen mé duše. Toto spojení je nad rozumem a nad pocity. Žije v samé hloubce mé bytosti. Když se ho dotknu, jsem jiný, protože v tom kořeni se všechno stává jedním.