Máme možnost si vybrat osud? část 4.

Pokud je celý život člověka plně naprogramován od začátku až do konce, pak proč má člověk v každém okamžiku pocit, že si sám volí svůj další krok: s kým se oženit, kde žít, co dělat? Kdyby člověk věděl, že žije jako zvíře, které je řízeno na každém kroku, nemohl by přežít a sám by ukončil svůj život. Vždyť co by mu pak v životě zůstalo – pouze hledat, jak co nejpříjemněji strávit každý okamžik a méně trpět? Jaký by měl takový život smysl a kdo by ho potřeboval?

Ukazuje se, že přede mnou záměrně skrývají, že je můj život již plně do všech detailů naplánován, abych měl zájem pokračovat ve své existenci, jako kdybych si sám něco volil. Ale ve skutečnosti na mně nezávisí nic. Mají i zvířata takové pocity? Ne. Zvířata se instinktivně řídí přírodními zákony, aniž by se ptala, doslova jako biologické stroje.

Avšak člověk se může zeptat:

„Proč žiji? Proč takto existuji? Mohu změnit svůj osud, nebo ne?“
Toto je již počátek člověka, to, co ho odděluje od zvířete. Začíná se pozvedávat nad svou živočišnou existencí na vyšší úroveň. Už nechce žít jenom proto, aby naplnil své potřeby jako zvíře, ale hledá vyšší cíl.

Co znamená stát se pozitivním prvkem programu, když dostanu příležitost ovlivnit svůj osud?

Je nám dovoleno, abychom se připojili k programu života pouze za podmínky, že k němu přidáme pozitivní síly, čili když tento program pozvedneme z úrovně zvířete na úroveň člověka tím, že ho „zlepšíme“. Používám-li svůj život k pozitivnímu ovlivnění obecného programu, který nazýváme „vyšší silou“, dostanu příležitost to učinit.

Tehdy mám pozitivní vliv na svůj osud, na všechny ostatní i na program vcelku. Mohu změnit film života a stát se partnerem vyšší síly, která celý tento program řídí.