Metaverse není potřeba, postačí pilulka

Všichni jsme slyšeli, že Mark Zuckerberg buduje předpokládanou iteraci internetu zvanou Metaverse. V klipech propagujících tuto platformu ho můžeme vidět, jak se tam přesouvá žít – do svého virtuálního vesmíru. Jde mu o to, aby lidé mohli komunikovat, a dokonce se pohybovat bez ohledu na fyzickou vzdálenost mezi sebou a aby mohli cestovat mezi časy a zeměmi. Nechtěl bych být na takovém místě. To nebude místo, kde by lidé mohli být šťastní, a já proto na takovém místě být nechci.

Celá myšlenka Metaverse, jak ji chápu já, spočívá v tom, aby lidé žili v iluzi. V jednom rohu bojuje nějaký superman s démonem, ve druhém rohu tančí dinosauři na popovou hudbu nebo tak něco a já jsem v místnosti s nimi a užívám si tu podívanou.

Je to realita? Ne, je to droga.

Pokud se chceme jen cítit dobře, nepotřebujeme Metaverse, stačí nám pilulka. Můžeme si vyrobit pilulku, která pomalu vylučuje látky, jež nám přinášejí pocit štěstí, dát si ji pod jazyk a nechat se jí konejšit po celý den. Nic jiného bychom nepotřebovali; proč se obtěžovat vytvářením high-tech iluzí, když můžeme být šťastní jednoduše tím, že si vezmeme pilulku?

Potěšení je možné pouze tehdy, když něco chci tak moc, že když dostanu, co chci, pociťuji úlevu jako potěšení. Ale pokud si mohu vzít pilulku, která mi poskytne příjemný pocit, aniž bych ho předtím postrádal, proč se obtěžovat prožíváním strádání? Pravda, budu zombie, závislý na své pilulce, ale pokud se budu cítit dobře a nikomu neublížím, co je na tom špatného?

Byl bych jako lev – celý den bych ležel pod stromem a vstával, jen když bych měl prázdný žaludek nebo když by nastalo období páření. Ale je to život člověka?

Vzdáváme se smyslu svého života

Lidé dostali společnost z nějakého důvodu. Odpojení od lidí kvůli pobytu v nějakém falešném vesmíru by z nás udělalo zvířata, zatímco spojení s lidmi nám může odhalit zcela nový svět.

Skutečná radost ze života nespočívá v otupování našich tužeb a mysli, ale v jejich zintenzivňování a oživování našeho ducha. Jediný způsob, jak posílit naše touhy, je spojit se s ostatními lidmi. Když vidíme, že dělají věci, které je baví, že se učí něco, co je obohacuje a zlepšuje jejich schopnosti, závidíme jim a chceme je napodobit. Takto rosteme.

Podívejte se, jak pozorné jsou malé děti vůči svému okolí. Jejich otevřené oči stále hledají nové věci, které by mohly pozorovat, a jejich uši stále poslouchají nové zvuky a slova. Dychtivě se učí z okolního světa, jejich smysl pro pociťování nedostatku je obrovský, a proto rostou tak rychle.

Jak dospíváme, zavíráme oči, uši a hlavně srdce před spojením s ostatními lidmi. Tak ztrácíme v životě duši a hledáme si náhradní potěšení, abychom zaplnili prázdnotu v našem nitru. Tím se však vzdáváme smyslu svého života.

Nebyli jsme stvořeni, abychom byli lvy. Byli jsme stvořeni jako vědomé lidské bytosti, které vnímají vše kolem sebe, jsou propojeny s realitou a neustále komunikují s okolním světem. Byli jsme určeni k tomu, abychom objevovali, jak svět funguje a jak se jeho prvky vzájemně ovlivňují. Bylo nám souzeno, abychom to objevili prostřednictvím interakce se vším kolem nás. Abychom mohli žít, musíme dávat a přijímat, propojovat se a oddělovat – a tak růst. K tomu nepotřebujeme „Metavesmír“, ale skutečný vesmír, ve kterém můžeme skutečně žít.