Na penězích záleží

Říká se, že peníze nejsou v životě všechno. To je sice pravda, ale lze si za ně koupit téměř všechno. Naše touhy se obecně dělí do šesti kategorií: jídlo, sex, rodina, peníze, moc, vědění. Pomocí peněz, čtvrté kategorie, můžeme získat všech pět ostatních. Jinými slovy, peníze znamenají hodně; je to ekvivalent, který lze vyměnit za cokoli, co chceme nebo potřebujeme. Proto v hebrejštině slovo kesef (peníze) obsahuje dva významy: kisuf (chtít/vydělávat) a kisui (krytí). Jinými slovy, peníze mohou pokrýt (uspokojit) všechna naše přání.

Čím více se civilizace rozvíjí, tím více se rozvíjí finanční systémy. Jsme na penězích zcela závislí, protože nemůžeme směňovat produkty tak, jak to dělali naši předkové, a proto musíme používat něco, co má hodnotu odpovídající hodnotě produktů, s nimiž chceme obchodovat a zároveň, co lze shromažďovat, je přenosné, a na celém světě stejně ceněné. Peníze všechny tyto požadavky splňují.

Peníze může nahradit jenom láska

Jediná věc, která může peníze nahradit, je láska, protože díky lásce se pozitivně spojujeme ve vzájemném dávání a dostávání, které je spravedlivé a poctivé. Bohužel láska v lidské společnosti neexistuje, s výjimkou vztahu mezi rodiči a dětmi, i když dnes ani to není samozřejmost. Každopádně v dnešní společnosti, která je založena na nedůvěře, jsou peníze jediným praktickým prostředkem směny.

Avšak pro stále rostoucí počet lidí existuje něco, co má větší hodnotu než peníze, a to navzdory tomu, co všechno si lze za ně koupit. Tito lidé hledají něco, co si za peníze opravdu nejde koupit. Peníze lze směnit za cokoli, ale nemohou objasnit smysl samotného života, jeho cíl!

V mládí se obvykle snažíme vydělávat peníze v domnění, že právě to nám zajistí štěstí a pocit bezpečí. Když dospějeme a dosáhneme třicítky nebo čtyřicítky, uvědomíme si, že jsme sice vydělali dost peněz na to, abychom si více či méně zajistili živobytí, ale nevíme, proč vůbec žijeme. „Dobře, narodil jsem se, žiju a mám děti, které budou mými následníky. Teď mám před sebou ještě několik desetiletí života, který budu žít, aniž bych věděl, proč vlastně žiju.“ A tak to je.

Když něco děláme, vždy víme, co z toho budeme mít. Proč tedy žít a pokračovat v životě, aniž bych věděl, proč vlastně žiju? Na tuto otázku nedokáže odpovědět žádné množství peněz, a proto se většina lidí bojí přiznat i sama sobě, že si ji klade.

Hledání dodává vitalitu a energii

Můj osobní názor – jako někoho, kdo se mnohem více zabývá smyslem života než financováním pomíjivých uspokojení – je, že peníze by měly zabezpečit naše základní potřeby. Měli bychom jich mít dost na to, abychom sobě a své rodině zajistili zdraví, bydlení, vzdělání a jídlo. Kromě zabezpečení těchto základních potřeb mi další hromadění peněz nepřináší žádné potěšení; raději trávím čas rozvíjením vyšších oblastí života, těch, které se zabývají smyslem života, a ne zajišťováním své fyzické existence.

Je tu ještě jedna věc: Lidé, kteří usilují o peníze a jiné tělesné požitky, nejsou nikdy skutečně spokojeni. Pokud se spokojí s tím, co mají, je to jen proto, že jsou příliš unavení nebo bázliví na to, aby usilovali o víc, ale není to proto, že by nechtěli víc. Nemohou být spokojeni, protože právě uspokojování tužeb podněcuje jejich růst. Pocit vitality pochází z toho, že po něčem toužíme, jakmile je touha uspokojena, přestáváme cítit vitalitu, protože už nemáme touhu, kterou bychom mohli uspokojit. V důsledku toho se v nás objevují nové a intenzivnější touhy.

Člověk, který se snaží poznat smysl života, je vždy spokojený, protože se nepotřebuje za něčím honit, aby se cítil šťastný. Samotné hledání mu dodává pocit vitality a energie. I on se bude chtít učit stále více, ale poznání není jeho cílem, je to samotné učení, co ho činí neustále spokojeným a zároveň toužícím.

Pro tyto lidi nemají peněžní záležitosti smysl. Jediné, na čem jim záleží, je poznávat a zkoumat svět, ve kterém žijí, jak funguje, proč funguje a jak ho mohou vylepšit.