Naše odpověď Číně

Čína si podmaňuje svět tak, jak si jej ještě nepodmanil nikdo jiný. Měli bychom se této expanze bát? Co s sebou nese a k čemu to povede?

Na počátku devadesátých let se hovořilo o Japonsku, které představuje pro USA ekonomickou výzvu získáváním amerických společností a nemovitostí. V Japonsku však ve skutečnosti již od roku 1991 začaly „Ztracené roky“ a Japonsko již dlouho neusiluje o globální vedení. Vedení se dnes ujímá Čína a její kroky jsou mnohem závažnější. Doslova před našima očima vytváří sféry svého vlivu po celém světě. Její aktivní přítomnost je patrná ve všech koutech planety, a dokonce i ve vesmíru.

Mezitím představuje vztah Číny se Spojenými státy složitý systém vzájemné závislosti a konkurence. Vážný střet těchto supervelmocí je plný závažných nebezpečí pro celý svět.

Čínská cesta

Čínská říše pečlivě udržovala izolaci po tisíce let. Odpovídalo to světonázoru čínského národa a jeho filozofii. Doba se však mění a Číňané dnes chtějí v krátké době překonat etapy vývoje, které v jiných částech světa trvaly staletí.

Čínská cesta je však specifická. Stále zde není monolitní národ, ale existuje zde shromáždění kmenů, které se ještě necítí jako jediný celek.

Byl zde nastolen původně socialistický režim, který se zcela osobitým vývojem v souladu se svou vlastní ideologií propracoval k tomu, že zde nakonec dominují kapitalistické vztahy, které jsou opět zvláštní a neodpovídají západním standardům.

Prudký růst Číny je důsledkem přechodu od introverze k extraverzi. Potenciál, který se tak dlouho hromadil uvnitř, našel cestu ven. Čína kypí energií a ambicemi.

Žádné skutečné nebezpečí v tom však nevidím. Důvod je prostý: na rozdíl od mnoha jiných se Čína snaží si svět podřídit, ale nikoli podmanit: „Nezasahujeme do vaší svobody a vašich tradic. Dokonce ani nepocítíte, že vám vládneme.“

Cesta světa

Ale to vše je jen část obrázku. O posunu důrazu na Asii se mluví již více než rok, více než desetiletí. Mluví se o tom v důsledku očekávání nových příležitostí pro zisk a kořistnictví.

Naše dny se však liší od minulých: svět se stal globálním a žije, i když různými způsoby, podle obecných kánonů kapitalistické ekonomiky. Východ a západ jsou neoddělitelné, celé lidstvo se stalo nedělitelným systémem. Všichni jsme dnes na stejné lodi, která se pomalu potápí. Svět se uzavřel a není cesty zpět.

A proto bude zlom všeobecný. Zde nepomůže ani světový kapitál, ani světová náboženství, ani světové ekonomiky. Zde je zapotřebí síla vyššího řádu – integrující, sjednocující, pozvedávající nad rozdíly a konflikty.

Tato síla byla vždy skryta v jednom maličkém, ale nepomíjivém národě, který již ve starověku poznal hořkost rozkolu a našel metodiku jednoty. Mezi těmito protipóly žil, strádal, dral se nahoru a padal dolů. A dnes se musí konečně pozvednout k jednotě. Už ne pro sebe, ale kvůli světu, který by se bez toho pohroužil do sváru, války a krve.

Situaci může radikálně změnit pouze národ Izraele (Jisra’el – přímo ke Stvořiteli), síla, jež není kvantitativní, ale kvalitativní. Síla, která světu umožní doplout na novou pevninu.

Nikdo kromě národa Izraele nemůže sjednotit svět a vyvést ho ze slepé uličky. A národy to cítí. Vždycky to cítily, ačkoliv si lidé tento pocit nedokázali sami vysvětlit, a proto tento národ nenáviděli – kvůli tajemství, kvůli nevysvětlitelnosti.

Národ Izraele byl vždy vyzýván k akci. Po staletí byl obviňován z tajné moci nad světem a byla to pravda – koneckonců je v jeho silách všem pomoci, ukázat reálný příklad pravých lidských vztahů, které umožní řešení jakýchkoliv problémů bez toho, aby to někoho poškodilo.

A svět ve skutečnosti nepotřebuje nic jiného. Ostatní jej budou následovat.
Od Izraele se to očekává, když s ním podepisují dohody nebo jej odsuzují za všechno. Toto je skutečná odpověď – Číně, Americe, přátelům a nepřátelům.
A tato odpověď je – jednota.