Nepřísluší nám rozhodovat, kdo by měl žít

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století se v Sovětském svazu často stávalo, že děti s vrozenými vývojovými odchylkami a retardacemi nebyly po porodu předány rodičům. Bylo jim sděleno, že dítě po narození zemřelo.

Jak se na tuto otázku dívá kabala? Měly být tyto děti ponechány rodičům? Jaký je postoj kabaly ke všemu živému?

Jako k božskému stvoření. Nemáme právo cokoliv ničit.

Máme právo přijímat obživu z přírody, ale jen v nezbytném množství, abychom ji nepoškodili. Z tohoto důvodu platí konkrétní zákony týkající se porážky zvířat, úpravy potravin a tak dále.

Stejně jako zvířata jedí zvířata, tak je musíme v rozumných mezích jíst i my a nepovažuje se to za porušení rovnováhy přírody. Vše je takto vytvořeno.

Měli bychom se snažit, abychom nikomu neubližovali a nepůsobili zbytečnou bolest. Každé stvoření, bez ohledu na to, jakým se narodilo, má právo na existenci. Nepřísluší nám, abychom rozhodovali, kdo by měl žít a kdo ne.