Nemůžeš vymazat mámu a tátu!

Poznámka: Newyorská škola učí děti novému jazyku, ve kterém nejsou slova „máma“, „táta“, „chlapec“, „dívka“. Všechna tato slova jsou správou školy považována za urážlivá. Místo mámy a táty by se měla používat slova – dospělí, příbuzní, rodina, místo slov otec a matka by se měly používat genderově neutrální výrazy – rodič nebo opatrovník a místo slov manžel a manželka – partner.

Proniká do světa nový jazyk? Nepronikne. Co je dáno přírodou, je dáno přírodou! Hotovo!

V zásadě slova máma, táta a v hebrejštině „ima“, „aba“ – jsou převzata z přirozeného stavu. Tak se začínají hýbat rty u dítěte máma, táta, „ima“, „aba“. A s tím nejde nic udělat.

To jde proti úrovním, které nám takto určila příroda. Člověku jsou tyto úrovně dány navždy. Ale zvířatům ne, tam se ztratí. Během dvou nebo tří let se mláďata rozejdou se svými rodiči. Přesněji s matkou, protože otec tam nic neurčuje.

A když se mládě setká se svou matkou za tři roky, plodí mezi sebou nové potomky. To znamená, že jsou zcela odpojeni od minulosti.

Mámu potřebuje jen proto, aby ho nakrmila, vycvičila, řekněme, dva nebo tři roky, podle druhu, a to je vše. A dál už nic.

Ale člověk to má na celý život, z generace na generaci. Dokonce chceme vědět, kdo byli naši předci. Velmi nás to zajímá.

Proč nás nyní nutí k tomu, aby manžel a manželka byli partnerem, otec a matka rodičem a opatrovníkem?

To vše mrzačí jazyk, vztahy mezi lidmi. Vše jsou to sobecké deformace, které pronikají ven a stále více se tváří jako správné a účinné. To vše se ustálí. Není třeba s tím bojovat, všechno odumře. Dejme tomu trochu času a všechno bude pryč.

Nemůžeš vymazat mámu a tátu.