Podívejte se za obrazovky, do mladých srdcí, které za nimi buší.

Nutnost přepnout se do virtuálního učení se stala mimořádnou výzvou. Většina učitelů má pocit, že učit žáky virtuálně není efektivní a ničí jak děti, tak vychovatele z důvodu složité komunikace a nedostatku fyzického kontaktu.

Ale je to vše skutečně tak špatné? Když jsou děti spolu, jsou ponořeny v obrazovkách. Když jsou samy, stále jsou v obrazovkách. Místo povídání si po telefonu mluví a dorozumívají se ve stejný okamžik skrz aplikace ve svých mobilech a tabletech. Jsou opravdu nespojeni a nebo jejich dorozumívání zkrátka nerozumíme?

Myslím, že jsme to my, dinosauři, co jsou nekomunikativní, protože jsme se zasekli v našich starých způsobech a nemůžeme se přizpůsobit virtuální komunikaci.

Děti vědí jak vytvářet osobní vztahy

Mladí lidé, na druhé straně, používají mobilní telefony a počítače, jakoby to byly součásti jejich vlastních těl. Kdybychom věděli jak používat tyhle platformy, které mladí používají, nedomnívali bychom se, že nejsou komunikativní nebo nespojeni, ale že to provádějí jiným způsobem než my. Uvědomili bychom si, že my, dinosauři, jsme ti, co nedrží krok.

Pravdou je, že mnoho mladých lidí trpí depresí a dalšími emocionálními záležitostmi. Nicméně to není proto, že se nechtějí spojovat nebo že se spojovat nemohou. Důvodem je, že je chceme zaujmout takovým systémem komunikace, který vyhovuje nám a nikoli jim. Když to nezvládají, „diagnostikujeme“ je jako ADHD pozitivní a jinými disfunkcemi. Ale většinou je to proto, že jim nejsme schopni nabídnout takové platformy, kde by byli šťastní komunikovat a dělat tak jednoduše a s radostí. Místo toho, abychom jim nařizovali, jak mají věci dělat, bychom měli nahlédnout do prostředků, které již používají a učit je tomu, kde jsou rádi – ve virtuální říši. Právě tak, kolik máme online her pro zábavu a spoustu online kurzů a seminářů, které nás svým studiem pobaví, tolik tam může být vzdělávacích programů, které mohou děti znát a studovat způsobem, kterým se učit chtějí.

Koneckonců, od doby, co komunikují přes internet, proč jim to neponechat a nalézt více lákavých způsobů jak být jejich součástí? Skutečnost, kdy začal být k dispozici ZOOM a v té době školy přešly na virtuální výuku, neznamená, že by tahle platforma měla pokračovat v takovémto užívání. Děti vědí jak vytvářet osobní vztahy a jak sdělit a předat opravdové pocity skrz virtuální spojení. Nyní se vychovatelé a učitelé potřebují naučit jak předávat znalosti, podporovat a vést své učení stejnými kanály.

Realita nezmění svůj kurz, nenahodí zpátečku, pohybuje se pouze kupředu. Všichni se tomu budeme muset přizpůsobit. Jedinou otázkou zůstává, co to bude stát naše děti. Čím rychleji opustíme své zastaralé zvyky a nahlédneme za obrazovky mladých srdcí, co za nimi buší, tím šťastnější budou naše děti.