Politická scéna očima moudrých

Když se podíváme na politickou scénu ve světě, vidíme dva směry, které se snaží zničit jeden druhého: pravý a levý. Střídají se v nadvládě a jejich souboje jsou stále urputnější a ničivější.

Když se však podíváme na přírodu, nenajdeme tam žádnou válku, ale vzájemné doplňování. Přestože vzájemná konkurence soupeřící strany posiluje a prospívají jim, je zřejmé, že nám něco uniká.

Vyvážený pokrok musí vždy zahrnovat obě linie: pravici a levici. Pravice je sklon ke stabilitě a tradici, k tomu, aby byl zítřek stejný jako dnešek. Levice je tendence k revolucím, k inovacím, ke zkoumání budoucnosti. Pokud se obě linie vzájemně doplňují, může společnost dospět k lepším závěrům, přijímat přesnější rozhodnutí a úspěšně se posouvat vpřed.

„Oči moudrého jsou v jeho hlavě“ (Kazatel 2,14), řekl král Šalomoun. Jinými slovy, zatímco nás příroda neustále tlačí kupředu, my se musíme snažit pochopit její příkazy a připravit se na ně. Když se nepřizpůsobíme, neštěstí nás překvapí a nouze nás donutí hledat řešení. Protože příroda se neustále vyvíjí, udržení stability zítřka vyžaduje, abychom se na budoucnost připravili již dnes. To je správná kombinace mezi pravou a levou linií a nazývá se „postup ve střední linii“.

Udržování střední linie je náročné, protože naše ego se neustále mění a vyvíjí. Čím více se vyvíjíme, tím více naše smysly vyžadují nové podněty a pociťujeme větší touhu po potěšení a uspokojení. Zároveň se náš svět stává stále více propojený a každý pohyb, který učiní jeden člověk, ovlivňuje všechny ostatní lidi. Stali jsme se vzájemně závislými, a současně se prohlubuje naše vzájemné odcizení.

Abychom přežili 21. století, nezbude nám nic jiného než vytvořit globální vzdělávací systémy, které nás naučí nacházet střední linii mezi uspokojováním našeho rostoucího ega a nutností brát ohled na ostatní. Pokud se nenaučíme vědomě vytvářet střední linii, příroda nás k tomu donutí skrze cestu utrpení.

Již ve 30. letech 20. století napsal velký kabalista a myslitel Ba’al HaSulam ve své inspirativním eseji „Mír ve světě“: „V naší generaci, kdy každému člověku pomáhají ke štěstí všechny země světa, se jednotlivec nevědomky stává otrokem celého světa jako kolečko ve stroji.“… Ačkoli je to v podstatě známo a pociťováno, lidé ve světě to dosud náležitě nepochopili. Proč? Protože takové je řízení vývoje v přírodě: „Čin předchází pochopení a pouze činy zlepšují realitu a posouvají nás kupředu.“

Proto nemáme času nazbyt. Chceme-li přívětivý zítřek, musíme na něm pracovat už dnes.