Přání zvětšují rozum

„Myšlenka je důsledek, produkt touhy.“ (Ba‘al HaSulam, „Šamati“, článek 153 – Myšlenka je důsledkem touhy)

A skutečně tomu tak je, protože nejdůležitější v člověku je přání. Myšlenky se objevují pouze proto, aby mohla být tato přání naplněna.

Přání vznikají v srdci – a to je to, co ve skutečnosti posloucháme. Rozum se zapojuje až tehdy, když je třeba realizovat přání, která vznikají v srdci. Proto jsou přání prvořadá a rozum je jen nástrojem, který hledá způsob, jak je realizovat.

„Proto člověk přemýšlí o tom, po čem touží, a nepřemýšlí o tom, co nechce.“

V našem světě je to přirozené. Když se podíváte na jakéhokoli člověka, můžete podle jeho přání poznat, jaké má myšlenky. Všechny jeho myšlenky směřují jen k tomu, jak naplnit své touhy. A podle toho, jak má uspořádanou hierarchii přání, lze odhadnout, které myšlenky v jeho životě převládají a které jsou pro něj méně podstatné. Přání tedy doslova řídí člověka.

„Například nikdy neuvažuje o dnu smrti, ale naopak si vždy myslí, že je věčný, protože si takový přeje být. To znamená, že vždy přemýšlí o žádoucím.“

Myšlenka je podřízená přání, je druhotná. Myšlenka se rozvíjí jen proto, že člověk něco chce – a proto rozvijí rozum, aby toho dosáhl. Jak se říká: „Zbitý je za dva nezbité.“ Ten, kdo je tlačen okolnostmi, je nucen hledat řešení – a tím se stává chytřejším.

Rozum se tedy rozvíjí tehdy, když jsou velká přání. A naopak – když přání chybí, nerozvíjí se ani rozum. Chcete-li tedy rozvíjet své děti, probouzejte v nich velká přání – nerozmazlujte je.

Rozmazlování znamená dávat dítěti naplnění dřív, než si něco opravdu přeje. Naopak – nechte ho toužit, nechte ho trochu trpět, nechte ho hledat cestu, jak si splnit, po čem touží. Tím se rozvíjí jeho rozum. Jinak to nejde.