Přijímat, odevzdávat nebo si vzájemně předávat

Psycholog a profesor Adam Grant rozděluje lidi do tří skupin: přijímající, dávající a vyměňující.

Podle něj lidé zaměření na přijímání mají charakteristickou vlastnost – líbí se jim, když dostávají víc, než dávají, a vlastní zájmy upřednostňují před potřebami druhých. Dávající se naopak více orientují na druhé a věnují pozornost tomu, co od nich ostatní potřebují. A vyměňující se drží přístupu „ty mně, já tobě“. Jejich vztah je ovlivněn dokonce i výměnami zdvořilostních frází.

Podle mého názoru jsou vzájemně si předávající velmi důležití, protože vytváří žádoucí přátelské, laskavé kontakty. A to je nejpodstatnější. Nejde o to dávat, kolik sami chcete. Něco dávat nepřináší žádný prospěch. A to samé platí i o přijímání – brát, pokud někdo dává.

Ale když si to mezi sebou vyměňujete – to vytváří vzájemnost, díky níž je možné napravit člověka, změnit sebe i druhého a vytvořit mezi sebou spojení. A to je hlavní. Cílem je vytvořit spojení. Ale dávající z tohoto nepřináší nic. Naopak, může vyvolat nenávist, pokud po celý čas jen dává. Nemá to žádný smysl.

Moje je tvoje a tvoje je tvoje

Jsem realista: Ty dáváš mně, já dávám tobě. Vyměňujeme si zdvořilosti a tím se navzájem učíme, že on může udělat to, co já – tím, že mu dávám, se otevírám a tímto způsobem mohu i já od něj přijímat. A tak dále. Nejdůležitější je vzájemná výměna.

Náš současný svět je sice postaven na vzájemné výměně „ty mně a já tobě“, ale výměna, která v dnešní době probíhá, je zaměřena pouze na to, jak přijmout co nejvíce pro sebe na úkor druhého nebo mu nedat nic.

V kabale se o vývoji vzájemného obdarovávání píše: Od „moje je moje, tvoje je moje“ následuje „tvoje je tvoje, a moje je tvoje“.

To znamená, že člověk postupuje do stavu, který je zatím pro nás téměř nemožný. K něčemu, co si nelze ani představit: moje je tvoje a tvoje je tvoje.

A právě takové vztahy jsou nejvíce reálné, podloženy pravdou vyšší přirozenosti, která je protikladná naší přirozenosti. K tomu bychom měli dospět. Současně s tímto se člověku začne otevírat naprosto jiný prostor – věčný svět.