Příroda má mnoho lásky

Výzkumníci z Austrálie, kteří chtěli provést studii o australských strakách, připojili pěti ptákům z hejna malé sledovací zařízení (GPS), vážící pouhých 2,7 g, aby mohli mapovat jejich pohyb a zvyky.

Překvapivě během pár hodin, byly všechny GPS odstraněny za pomocí ostatních ptáků z hejna. Sledované straky se snažily samy si odstranit zařízení, ale nepodařilo se jim to. Když ostatní ptáci uviděli jejich snahu osvobodit se z popruhů GPS, přiskočili jim na pomoc a během pár minut byly volné.

Vědci vysvětlili, že: „Ačkoliv jsme obeznámeni s tím, že straky jsou inteligentní a sociální tvorové, toto je první zaznamenaný případ zdánlivě altruistického chování: pomoc jinému členu skupiny bez okamžité hmatatelné odměny.“

Láska není altruismus

Během let 2005 a 2007 jsem se několikrát setkal se slavnou Jane Goodall, která studuje primáty. Vedli jsme několik fascinujících konverzací o přírodě a o rozdílech mezi chováním lidí a zvířat. V jednom z našich rozhovorů mi svěřila poznání, že při dlouhém pobytu v přírodě začnete cítit, že je plná lásky a jediní, kdo ji necítí, jsme my lidé.

Při pozorném pohledu na přírodu snadno zjistíme, kolik lásky v ní je. Nicméně, láska není altruismus. Za jednáním, které pro sebe zvířata dělají, je vždy důvod, který vychází z vlastního zájmu. V případě strak ptáci s GPS najednou vypadali jinak než zbytek hejna a tak jim ostatní ptáci pomohli obnovit jejich „normální“ vzhled.

Každý pták v hejnu nebo zvíře ve smečce sympatizuje s ostatními členy skupiny. Jelikož přežití jednoho ptáka do značné míry závisí na velikosti hejna, je v zájmu ptáků mít hejno co největší, jak je jen možné. Velké množství jim poskytuje větší ochranu před soupeři nebo potenciálními rivaly.

Lidé, jak poznamenala Goodall, jsou jiní. Máme navíc jeden rys, jestli to tak chceme nazvat: Rádi pozorujeme utrpení ostatních. Když trpí druzí a zvláště když trpí z našich činů, cítíme se nadřazeni. Potěšení z nadřazenosti nad ostatními je jedinečný lidský rys.

Potěšení z úspěchu ostatních

Proto je vše v přírodě, až na lidskou úroveň, v dokonalé rovnováze. Existuje zde instinktivní láska a vše funguje harmonicky. Lidstvo však vstoupilo do tohoto dokonalého obrazu a jeho neukojitelná touha narušila celý systém. Ona je to, co nás nutí vykořisťovat a zneužívat druhé, nadměrně konzumovat, hromadit zbytečné bohatství a vyčerpávat zdroje na Zemi.

Protože nám chybí přirozená láska, s výjimkou pokrevních vztahů, ale dokonce i ty se dnes rozpadají, jsme jedinými bytostmi, které musí na lásce k druhým pracovat. Altruismus to nebude, protože naše činy nebudou bez odměny. Odměnou nám však bude vidět radost druhých. Jen když budeme schopni takto fungovat, přestaneme zneužívat své okolí a sebe navzájem.

Stručně řečeno, protilátkou proti požitku z nadřazenosti je rozvinutí opačného pocitu: potěšení z úspěchu ostatních. Pouze když budeme pěstovat tento pocit v sobě, stejně jako ve společnosti, budeme mít šanci stát se pečujícími jako zbytek zvířat v přírodě. A vytvoříme vhodné prostředí, kde mohou všichni vzkvétat.