Proč chcete takto žít?

Lidstvo je v naprosté panice kvůli koronaviru, který nás nutí zastavit veškerou výrobu, veškerý obchod, ochromuje a blokuje všechny státy.

Ale obyčejný člověk nejprve přemýšlí o své rodině, o dětech, o tom, čím je zítra nakrmí. Nejvíce ze všeho ho zajímá, jak přežít. A to je důvod, proč svět souhlasí s dnešním zmrazením, jako by říkal: „Nyní se postaráme o život a poté obnovíme průmysl a výrobu.“

Na kom však vlastně závisí můj osud?

Jak ho ovlivnit, jak si zajistit dobrou budoucnost? Kdybychom znali odpovědi na tyto otázky, je možné, že bychom se nejspíš trochu uklidnili?

Tato otázka vyvstává v každém, protože jsme především zvířata. V přírodě existují pouze tři úrovně: neživá, rostlinná a živočišná. A lidský druh se také řadí k živočišné úrovni, pouze je rozvinutější. Stejně jako zvířata proto především potřebujeme jídlo. Je řečeno, že pokud „není chleba, není Tóry“. Jídlo je pro život základní.

Ale v situaci s koronavirem nás příroda očividně chce poučit a klade nám otázku z druhého konce: „Pro co chcete žít? Jenom z instinktu sebezáchovy jako všechna zvířata? Ale to nestačí!“

Zvířata takto žít mohou a nemusí se starat o nic jiného, ​​ale my lidé bychom se měli začít ptát, kvůli čemu žijeme. A to už je problém.

A proto přichází koronavirus jako hořký lék a ptá se nás: „Proč žijete? Nepospíchejte s odpovědí, přemýšlejte o tom. A já vám pomohu: zruším všechny umělé činnosti, které jste si vymysleli, a to je 90 % z vaší celkové činnosti. 90 % jste produkovali, prodávali a vyhazovali, drancujíce zdroje planety. Pracovali jste jeden na druhého, abyste neustále prodávali a nakupovali, prodávali a nakupovali – a nakonec to vyhodili.“

Celá země se stala skládkou odpadků.

Vytvořili jsme systém, který produkuje věci na vyhození, abychom měli co dělat. Bez tohoto vytížení nemůžeme existovat. Najednou ale přišel koronavirus a zastavuje nás, takže se už dále nemůžeme honit, prodávat a nakupovat.

Jakoby se ptal: „A co budete dělat teď? Přemýšlejte o tom, proč jste dělali toto všechno, a uvidíte, že v tom nebylo nic užitečného. Už je načase, abyste přemýšleli o jiném životě, o jeho smyslu, o tom, pro co žijete.

Nemůžete budovat systém, který funguje jako běžící pás, kde každý vyrábí – vyrábí – vyrábí a poslední to zahodí, aby systém začal znovu vyrábět a nakonec se to stejně vyhodilo. Takovou práci nikdo nepotřebuje. Základní otázkou je, kvůli čemu člověk žije? Dokud na ni neodpovíte, seďte doma a přemýšlejte.“

Podívejte se, jak se příroda s láskou stará jako matka nebo otec, stejně jako si přeje milující rodič, aby dítě přemýšlelo o životě, aby se učilo. A pokud teď sedíš a staráš se pouze o to, co budeš zítra jíst, pak začni přemýšlet globálněji. Vždyť teď nejsi sám, kdo takto sedí a neví, co má dělat, a to je přesně to, co lidstvo potřebuje.

Proto se tohoto viru nebojím. Máme naději! Dokážeme-li odpovědět, kvůli čemu žijeme, budeme existovat i nadále. Pokud na tuto otázku najít odpověď nedokážeme, není důvod pokračovat v existenci.

Vždyť se musím nadále rozvíjet jako člověk. Otázka o smyslu života je specifickou výsadou člověka. A pokud žiji bez této otázky, jenom kvůli existenci, moje otázky jsou pouze živočišné.