Svět očima Stvořitele

I když se kabalista nachází na velmi vysokých úrovních, je pro něj velmi užitečné studovat knihy jiných kabalistů. Díky tomu může uvidět realitu skrze vlastnosti někoho jiného, protože každý se dívá ze svého vlastního uhlu.

A když poznává, jak ostatní vnímají duchovní realitu, začíná ji vidět skrze každou napravenou duši – a tím se rychleji připojuje k celkové duši.

Zpočátku jsem jen bod uvnitř kruhu. Napravil jsem sebe, vybudoval své spojení s Nekonečnem – jako přímku z centra kruhu ke Světlu, které jej obklopuje.

Pak se spojím se všemi ostatními dušemi a tím tuto přímku rozšířím, jako výseč, až pokryje celý kruh. Celá plocha kruhu je pak mým napraveným přáním. Zcela jsem se napravil tím, že jsem se spojil s ostatními dušemi.

Ale to ještě nestačí. Můj kruh je stále pouze plocha. A existují i jiné kruhy – jiné napravené duše. Teprve když se všechny tyto kruhy spojí, vytvoří sféru s jediným společným středem. To znamená, že musím uvidět celkové napravení všech duší z jejich pohledu.

Proč? Protože Stvořitel se dívá shora na každou duši a uvádí ji do pohybu. Musím dosáhnout stejné úrovně. Proto se potřebuji „obléci“ do každého člověka a uvidět jeho napravení z jeho vlastního úhlu – z jeho duše.

Jen tehdy dosahuji podobnosti vlastností s Vyšší silou. Nestačí, abych napravil jen svou plochu. Musím napravovat jednu plochu za druhou, kruh za kruhem – dokud se všechny nespojí v dokonalou sféru.

To je nezbytné. Jinak nedosáhneme podobnosti se Stvořitelem. A tak se každý spojuje s ostatními a dívá se skrze ně.

A pak se ještě všechny tyto jednotlivé sféry musí spojit dohromady – do ještě „kulatější“, dokonalejší dimenze. A tehdy zcela zmizí individuální rozdíly každého. Ale tato etapa už je nad hranicí našich současných náprav…