Tikun Olam a klam sociální spravedlivosti

Kolem svátku Šavu’ot (dosl. týdny, Svátek týdnů) se my Židé vždy zabýváme konceptem Tikun Olam (hebr. náprava světa). Převládá pochopení, že výraz Tikun Olam hovoří o závazku Židů prosazovat sociální spravedlnost, vést etický život a podporovat rovnoprávnost znevýhodněných skupin a menšin. Toto všechno jsou ctihodné cíle a právo na rovnost je dáno každé lidské bytosti. Nicméně postavením nápravy světa na těchto principech dochází k tomu, že svět nebude nikdy napraven, a níže vysvětlím proč.

Na úpatí hory Sinaj, když Židé obdrželi Tóru – zákon, podle kterého žili – dostali ji jen proto, že splnili předpoklad – byť jen v daném okamžiku – být „jako jeden muž s jedním srdcem“. To znamená, že v jednom okamžiku byli v takové absolutní lásce k sobě navzájem, že se stali jakoby jedním člověkem. Následně dostali svůj zákon, který jim měl pomoci tento stav vzájemné lásky udržet. Proto Rabín Akiva, jehož učedníci nám zanechali texty, které tvoří základ našeho národa, učil, že všezahrnující pravidlo Tóry je tato věta: „Miluj bližního svého jako sebe samého“.

Ihned poté, co Židé obdrželi Tóru, byli pověřeni předáváním toho, čeho dosáhli. Jinými slovy, stali se národem, aby byli „světlem národům“, šířili jednotu a vzájemnou lásku ostatním národům světa.

Ale před dvěma tisíci lety jsme se dostali do takové hluboké vzájemné nenávisti, že jsme ani nepotřebovali důvod, abychom se navzájem nenáviděli. Tato neopodstatněná nenávist nám přinesla nejen zničení Chrámu a ztrátu samostatnosti, ale také trvalou averzi a pohrdání ostatními národy. Tato nenávist, jejíž kořen je náš bezdůvodný odpor k našim bratrům, nám od té doby přinesla nespočetně katastrof, z nichž nejhorší byl samozřejmě Holokaust.

Přesto jsme se nepoučili

Děláme všechno proto, abychom se vzájemně nemilovali. Místo toho se obracíme k náhražkám, jako jsou sociální spravedlnost a morálka. Jak ale můžeme vidět, sociální spravedlnost ani morálka nikde neexistuje. Tyto hodnoty nemohou nahradit vzájemnou lásku, což je to, co od nás ostatní národy skutečně chtějí: abychom jim zářili světlem jednoty.

Pokud bychom se vzájemně milovali, nemuseli bychom podporovat sociální spravedlivost, protože milenci se k sobě nechovají nespravedlivě. Nemuseli bychom mluvit o morálce, protože milenci se vůči svým milovaným nechovají nemorálně. Etika by nebyla problémem, protože mezi lidmi, kteří se o sebe navzájem skutečně starají, neexistují takové věci, jako je vykořisťování nebo špatné zacházení.

Matka nepotřebuje morální kodex, když pečuje o své dítě. Její láska jí ukazuje cestu a ona vždy myslí na to, co je nejlepší pro dítě. Kde najdete zákony, nenajdete lásku.

A jako bychom už netrpěli dost, stále se nechceme vzájemně milovat. Rádi se spojujeme s jinými vírami a praktikami, ale pokud přijde na to, abychom milovali lidi našeho vlastního národa, dokonce nemluvíme ani o sociální spravedlnosti, natož o samotné lásce.

Tak jak jsme pohrdali vztahem k našim souvěrcům, tak jsme se vyhýbali i představě být světlem národů. Byli jsme a vždy budeme v centru světové pozornosti. Podvědomě od nás lidé očekávají a vždy budou očekávat, že budeme národům vysílat světlo bratrské lásky. Ale my vysíláme jenom vzájemný posměch a nenávist. A v tomto případě nás žádný národ nebude milovat navzdory tomu, jak tvrdě se snažíme získat jeho náklonnost. Dokud nebudeme plnit naši povinnost a nebudeme se milovat navzájem, nenaplníme úkol, kvůli kterému nám byl dán status národa při prvním svátku Šavu’ot na úpatí hory Sinaj. A proto nás národy nebudou milovat.

Odkaz lásky

Letos tedy navrhuji, abychom se méně zaměřili na morálku a etiku a více, mnohem více na vzájemnou lásku. Odvažme se pro jednou povznést se nad našimi rozdíly, vyvarujme se posuzování, povýšenosti, opovrhování a zesměšňování. Místo toho zůstaňme tím, kým jsme, a sjednoťme se nad tím. Pojďme o tom alespoň přemýšlet. Koneckonců, Rabi Akiva nám nezanechal dědictví etiky, ale odkaz lásky, tak se pojďme pokusit udělat to, co učil tento učitel našeho národa, a uvidíme, co se stane.