Vyhnanství z duchovního

Když probíráme téma Pesach, nestudujeme detaily svátku, který je podle kalendáře spojen s určitým datem, ale duchovní cestu, posun ke konci nápravy. Tato cesta není krátká; zahrnuje mnoho etap. A první etapou je postavit se správně ke své touze přijímat potěšení, ke své přirozenosti, pochopit, proč se tento stav nazývá vyhnanstvím, Egyptem.

Každý, kdo si přeje vstoupit do země Izrael a stoupat po Vyšších duchovních stupních, musí nejprve projít vyhnanstvím v Egyptě. Duchovní studujeme ve stavu vyhnanství, tedy vzdálení od duchovního.

Vyhnanství nás učí a vychovává, přeformátovává nás do správné podoby. A když pochopíme, že je to naprosto nezbytné, teprve potom budeme moci vyjít z vyhnanství na svobodu. Osvobození není možné bez předchozího vyhnanství.

V čem spočívá toto vyhnanství? Nejde o materiální nesnáze, ani o utrpení z hladu, žízně nebo těžké práce. Vyhnanství je třeba si představit jako vyhnanství právě z duchovního. Ale my ještě nevíme, co to duchovní vlastně je! A právě v době, kdy jsme ve stavu vyhnanství, začínáme cítit, co by mělo duchovní být, kde je, proč jsme od něj daleko, a co nám chybí.

Postupně tak začínáme přijímat kelim, touhy po duchovním. A když tyto touhy dosáhnou své plné míry, utečeme ze stavu vyhnanství. Stane se pro nás skutečně nesnesitelným a už v něm nemůžeme zůstat.