Záměr je naladění srdce

Práce na záměru se nachází v samotném středu celého našeho studia, veškerého úsilí a všech činů.

Záměr je totiž naladěním srdce, nasměrováním touhy ke Stvořiteli. Stvořitel je jediná síla, která působí v celé realitě. Ale On nás, stvoření, stvořil oddělenými od Sebe, abychom o Něj mohli usilovat, toužit po Něm.

Proto se celé stvoření nachází mimo Stvořitele, mimo duchovní svět, mimo vnímání vyšší síly – aby nám dal možnost Ho hledat a pocítit, jak nám v životě chybí.

Stvořitel v nás probouzí potřebu Ho najít. A pokud tuto potřebu správně realizujeme – tím, že se správně sjednotíme a společně Ho hledáme, a snažíme se stát se Mu podobnými, tím o Něho budeme usilovat dnem i nocí.

Každou svou myšlenku a čin chci nasměřovat k Němu, k přiblížení ke Stvořiteli, abych se Mu připodobnil a přinesl Mu potěšení. A výměnou za to od Něho obdržím ještě více příležitostí přiblížit se Mu a spojit se s Ním.

Milovaný ke mně

Proto záměr není něco, na co si vzpomenu jednou denně, ale to, co určuje všechny činy v mém životě. Pokud se chci přiblížit ke Stvořiteli, odhalit Ho, pocítit Ho a přilnout k Němu, musím tyto myšlenky připojovat na všechny činy ve svém životě – ať dělám cokoli.

V každém okamžiku, na každém kroku musím spojovat Stvořitele jako jediný zdroj celé reality. A pokud se o to budu snažit, jistě od Něho dostanu pomoc a budu Ho cítit stále silněji.

Do té míry, do jaké se budu k Němu obracet, pocítím, že i On se obrací ke mně – jak je řečeno: „Já k Milovanému svému a Milovaný ke mně“ – ve vzájemnosti.

Ukazuje se, že záměr není nějaký bezvýznamný doplněk, na který lze zapomenout, ale touha z hloubky srdce, kterou navazuji nepřetržitý kontakt se Stvořitelem.

Nechť člověk pomůže bližnímu

Stvořitel nás stvořil s egoistickými touhami, ale obklopil nás vnějšími podmínkami, které postupně napravují tyto egoistické sklony na záměr ve prospěch odevzdání. Společnou prací s přáteli a vzájemnou pomocí začínáme objasňovat správný a neměnný vztah k Vyšší síle – k síle, kromě které nic jiného neexistuje – a vidíme v ní zdroj i cíl všech našich záměrů.

Takto ji odhalujeme všemi duchovními smysly – tedy ve vlastnosti odevzdání, v úsilí směrem k sobě navzájem – a vstupujeme do světa pravdy, do věčnosti. Vše závisí pouze na našem správném nasměrování.

Tato práce nikdy nekončí a vyžaduje neustálé obnovování. Proto „nechť člověk pomůže bližnímu“, vzájemně se podporujeme a posilujeme. Jen společně totiž můžeme vytvořit mezi sebou pojem Stvořitele a správně se k Němu nasměrovat – tedy na správné místo a ve správné podobě. A to je možné pouze tehdy, když od samého začátku budujeme tento záměr společně.

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *