Zohar se rozkrývá ve mně

Když čteme v Knize Zohar o struktuře Vyšších systémů, musíme stále (a to je tím nejdůležitějším!) přemýšlet o tom, kde se tyto systémy nacházejí. Jsou uvnitř každého z nás. A my je musíme odhalit.

Když slyším názvy Parcufim, Sfirot a popis různých činností (Atik, Arich Anpin, Parsa, oddělující jedno od druhého, vzestupy, pády, spojení, oddělení), musím čekat jen na jedno jediné: „Kdy už pocítím, že se to všechno děje ve mně? Kde jsou tyto vlastnosti a děje ve mně, v mých pocitech? Tady je Atik. A tam – Arich Anpin. A zde uprostřed je Parsa. To ona mi brání v pociťování!“.

To vše se musí odhalit uvnitř člověka. Duchovní realita je uvnitř nás. Nám se zdá, že je duchovní svět někde daleko, v jakémsi vzdáleném prostoru, ale v oddíle o „vnímání reality“ se učíme, že celou realitu prožíváme v sobě a duchovní realitu jako naši nejhlubší vnitřní vrstvu.

Vyšší systém, o němž hovoří Zohar, se proto musím snažit odhalit v sobě, v samotné hloubce svých pocitů podobně jako chirurg.

Proto se musí veškerá má pozornost, veškerá má očekávání soustředit na to, co odhalím ve svém nitru.

Věnuji se tomu neustále, snažím se v sobě rozeznat určitá pohnutí a reakce na přečtená slova.

Nezáleží na tom, jestli si je budete zpočátku jenom představovat. Hlavní je se snažit, abychom v sobě tato vnitřní pohnutí pocítili.

Toto úsilí je samo o sobě modlitbou. Když si zvykneme a budeme text vnímat tímto způsobem, přidáme k tomuto zvyku i spojení mezi námi.

Vždyť kniha Zohar je napsána jen proto, aby mezi námi vytvořila spojení. Toto spojení není mezi těly, ale v mém nitru – mezi body všech duší, které se ve mně nacházejí.