Dlouhá a klikatá cesta (kterou nemusíme jít)

Měli bychom pochopit jedinečnost současného stavu lidstva. Na celém světě vzniká nový systém. V tomto systému jsme všichni spojeni, nevědomky, nedobrovolně a nevratně. Tento systém zde vždy existoval, nynější hrozby nás však tlačí stále více k sobě. Už nemůžeme ignorovat naši vzájemnou závislost, i když se nám příčí už jen myšlenka na ni.

Začíná být zřejmé, že vše stvořené směřuje k vzájemnému propojení, a ti, kteří se tomu brání, prohrají. Pochodujeme po dlouhé, klikaté a bolestivé cestě, zatímco bychom mohli jít po cestě krátké, rychlé a příjemné. Vše, co potřebujeme, abychom nastoupili na vytouženou cestu, je obejmout se ve spojení. Pokud toto odmítneme, zůstaneme na nynější, bolestivé cestě, dokud nakonec stejně nebudeme souhlasit se spojením.

Stupňující se katastrofy a krize, které vtrhly do světa ze všech stran, jsou odbočkami na cestě k našemu spojení. Pokaždé, když se od naší cesty odtrhneme, nás realita donutí uvědomit si, že jsme na sobě všichni závislí a měli bychom se podle toho chovat.

Podívejte se na rostoucí ceny na celém světě. Podívejte se na prudce rostoucí náklady na dopravu, na shluky nákladních lodí, které se týdny tísní před přístavy a čekají, až na ně přijde řada při vykládce. Podívejte se, jak se každých pár měsíců navzájem nakazíme novými druhy Covidu. Podívejte se, jak nedostatek křemíkových čipů ochromuje celosvětovou výrobu všeho možného od aut přes počítače až po domácí spotřebiče.

To všechno jsou nepříjemné a zbytečné známky toho, že jsme všichni propojeni.

Jiné nastavení našeho myšlení

Ve skutečnosti není nedostatek v ničem. Je dostatek potravin, dostatek zboží, dostatek počítačových čipů, dostatek ropy, dostatek všeho k uspokojení každého z nás. Jediné, co je neuspokojené, je naše ego, které uspokojujeme zneužíváním a utrpením druhých. Aby lidstvo žilo v utrpení, vytváří náš egoismus krize tam, kde by žádné být neměly. Neuvědomujeme si, že jsme všichni propojeni a proto, když ubližujeme druhým, ubližujeme tím také sami sobě.

Potřebujeme jiné nastavení našeho myšlení. Musíme si uvědomit, že v nově vznikající realitě budou země a organizace, které se přizpůsobí požadavkům vzájemného spojení, sklízet plody svého úsilí, zatímco ty, které spojení odmítnou, zůstanou stranou.

Samozřejmě, že jde o proces. Bude trvat nějaký čas, než skutečně změníme naše myšlenkové vzorce. Nemusíme uspět hned, stačí, abychom změnu zahájili. Už samotná snaha o změnu směru stačí k vytvoření pozitivního impulsu, který nás nasměruje na správnou cestu ke spokojenému a naplněnému lidstvu. Vyhýbání se tomuto úsilí nás bude stále držet na dlouhé, klikaté a čím dál víc bolestivější cestě, dokud se neskloníme před diktátem této skutečnosti a konečně nepřistoupíme na vzájemné spojení všeho.